Písmák Telefonát(kompletní verze)
TELEFONÁT
Vztah je cesta od monologu kdialogu a zase zpět.
Včera, mohlo být něco kolem páté. Seděla jsem u televize, srkala vychládající kakao
a čekala, až začne můj oblíbený seriál. Oči mi lítaly po místnosti, stejně jako zmatené myšlenky hlavou, chvíli napravo, chvíli nalevo, pak zase napravo.
Sny poslední dobou
JARO
Ačkoliv byla zima již prokazatelně na ústupu nastávajícímu jaru, noci byli tou dobou stále ještě nebezpečně chladné a kraj plný všech těch omluv, důvodů, záminek a pohnutek, které z jejich úkrytů vylákala mrazivá temnota zminích dní.
Byl to čas rodících se myšlenek a příběhů, čas konců a dalších začátků, čas změn-těch malých i velkých, i těch úplně největších, čas tak strašně obyčejný a neobyčejný současně; malé hřejivé cuknutí v nehybné hlubině věčnosti. Perfektní chvíle na život. Perfektní chvíle na smrt.
Večírek
Úchvatný, tak trošku bizarní tanec konfet. Snášejí se zpomaleně na hlavy hostů v tlumeném světle několika žárovek o výkonu pětadvacet Wattů. Ke stropu stoupá kouř a po stěnách tančí stíny, z jejichž pohybu lze vyčíst nejistotu a zmatek. Jen s výběrem hudby jsem měl problémy.
Mimo provoz
Mimo provoz
Výtah nefungoval už čtvrtým dnem. Vůbec ho to nepřekvapilo. Někdy, zvláště pak po ránu, míval sám pocit, jakoby ho měli odstavit někam bokem, od lidí, a kolem krku mu pověsit stejnou cedulku: Dočasně mimo provoz. Byly to chvíle, kdy si potřeboval prostě odpočinout od lidí.
Poslední dubnová noc
POSLEDNÍ DUBNOVÁ NOC
„Náš pán s paní po boku
nás provedl tmou ke světlu.
Byla to dlouhá cesta a nebyla snadná.
Telefonát
TELEFONÁT
Včera, mohlo být něco kolem páté. Seděla jsem u televize, srkala vychládající kakao
a čekala, až začne můj oblíbený seriál. Oči mi lítaly po místnosti, stejně jako zmatené myšlenky hlavou, chvíli napravo, chvíli nalevo, pak zase napravo. Občas si takhle hraju, jsem krátkozraká,
12 dioptrií.
V pátek brzy ráno
V PÁTEK
BRZY RÁNO
Až na tichý bzukot televizoru byla místnost naprosto tichá. Veronika stála ve dveřích a přejížděla pohledem z jedné strany pokoje na druhou, na chvíli se zastavila na křesle před televizí, a potom zase bloudila zrakem po rozmazaných tvarech obýváku. Bavila se takhle asi minutu. Hlavu měla zvrácenou dozadu a strašně zvláštně se u toho všeho prohýbala v kolenou, jakoby stála na rozhoupané palubě lodi.
Sentimentální dopis
Je to už dva dny, co mi to řekli.
Dva dny. A já teď sedím na nádraží a sleduju všechno kolem. Vzpomínáš.