Písmák Adam a tygr
Skupinka dětí se všemi směry vysouvala brankou ven na zahradu; zboku stále někdo vykukoval, vzadu se loudali, ze všech částí se ale ozýval smích. Příď výpravy řídila paní učitelka, nebo, jak některé děti říkaly, teta Jana, konci velela teta - paní učitelka Gábina. Oběma zářily černé dlouhé vlasy a veselé oči. Vedly deset dětí vlogopedické třídě a snažily se postavit je ke stejně starým kamarádům.
Adam a tygr
Knovému vyšetření vyrazil Adam statínkem. Maminka ráno spěchala do práce, aby připravila žákům náhradní práci a mohla se vrátit zpátky za kluky. Sepisovala úkoly do počítače a před očima viděla svého syna, jak stojí před úkoly, které mu připadají jako nekonečné bludiště… Zavrtěla hlavou, přesunula knihy a sešity na vedlejší stůl, popadla svetr a utíkala na autobus. Adam chtěl po cestě vyšplhat tatínkovi na ramena, aby všechno líp viděl shora.
Adam a tygr
Ocitl se v neznámém pokoji; bylo tu přítmí a ani jedno okno, ale tiché stěny vydávaly teplo. Adam tu stál úplně sám. Místnost byla prázdná, jediné, co v ní mohlo upoutat, byly dvoje dveře, každé na jiné straně. Bílé, obyčejné, ničím zvláštní.
Adam a tygr
Seděli u babičky v kuchyni. Za oknem se do stromů dával vítr, v rouře od pece se točila meluzína. Usměvavá babička čarovala u sporáku, po boku měla maminku, která dělila kávu do hrnečků. Přestože bylo odpoledne, březen venku orvával první lístky velikými kapkami mrazivého deště.
Adam a tygr
II.
Včekárně se mračily tři děti, zatímco maminky šustily lékařskými papíry. Natahovaly se slejstry ksestřičce jako čapí mláďata za obědem. Místnost byla vyzdobená plakáty; lidská hlava na jednom znich poseta modravými potůčky nervů, na jiném se zubili prckové.
Adam a tygr
I.
Před školkou hopsali prckové, řádili na chodníku mezi beruškami, dalekohledem zdlaní posouvali tryskáč na obloze. Maminka se sneblahým tušením plížila chodbou, pozorována velkými tvářemi zvýkresů. Nesměle zaklepala, malinko se nahnula ke zvuku, který vyšel ze dveří a vklínila se dovnitř.