Smaragdové jaro
Smaragdový požár se rozeběhnul krajinou. Větve vzplanuly zelenými lístky, z tůní se vynořily svěží lodyhy a dlaně plovoucích listů začaly chytat sluneční třpyt. Hřející paprsky vykřesaly zelené jiskry z mokré hlíny a brzy už hořelo všechno.
A tvoje nehty se zalesknou jako hladké oblázky z řeky.
Struktura neurotoxické iluze
Když se podíváte pod speciálním úhlem,
tvář mužů jsou zkroucené onanií
a vypadají jako obtažené černým uhlem.
Některá rána jsou jako noci, strávené v utopii
delirium Velebit
Útesy z dávno mrtvých tvorů,mohyly z krabích krunýřů,vyžrané lebky bez otvorůa úlomky antických talířů,
ze kterých jedli císařové,nekropole ticha přikryté stvoly řas,západy slunce, příliš snovéa ohnivé jak utopený Bereničin vlas,
říše lastur a velkých raků,mech na lebkách albatrosů,odrazy temných a děsivých mraků,na listech slanou rosu,
krvavé přílivy, příboj z fosforu,rozpité stíny ostrých hor,zkázu a vzestup lidských výtvorů,křemičité písčiny bílé skor
PROVAR S MEDITACÍ V CIVILIZACI
Medituju. Dlouhé hodiny sedím bez hnutía vnímám pohyby hvězdných perutí,jejichž každé mrazivé mávnutív prázdném kosmickém éteru donutíplanetární gravitaci měnit se podle vanutívyvolaného svištěním těch perutí.
Medituju. Dlouhé dny pozoruju fantastické světyna vnitřní straně mých očních víček.
STIGMA JEJÍ KRVE
Její krev špiní dlažbu hypermoderních metropolí brutality, které bývaly velkoměsty všech kontinentů. Je to vínový opar mlhy pod červánkovým obzorem. Karmínové krůpěje, třpytící se na čepelích střepů, skalpelů a nožů a na špičkách injekčních jehel, jsou také její krev, stejně jako růžová pěna na hnisajících vředech.
Její hemoglobin zásobuje metastázy a nádory celé planety kyslíkem, aby bujely rychleji a efektivněji.
pod pouličními lampami sbírám fragmenty noci
napadají mne tisíce veršů,vtíravých jako parazitní hmyz,ale před úsvitem mi zmrzly rty. jsem průsvitná ledová sochaotrávená vtíravými myšlenkamia mlčím.
mrholí do ptačích hrdel
večerní koncert ptačího zpěvu vrcholí,ale už se pomalu začalo stmívat. jenom tak lehce a příjemně mrholía siluety začínají se tmou splývat.
prchavý pocit ze soumrakumi zvedá pohled k zenitu -do sírou osvícených mraků,pod nimiž v mrholení stojím tu.
při podivném odpoledním usínání...
při podivném odpoledním usínáníuprostřed všeobecné oblevy a táními stíny pod stromy rozšiřují zornice. opustil jsem evolucí přetvořené opice,
využívající hi-tech možnosti,abych procvičil své primitivní schopnostia provětral své zlenivělé tělo. ještě je brzo, ještě se nesetmělo
a já jako ztracený pocestný bloudímpralesem napůl zavátých stromů. nejsem soudce, ale stejně soudímzdegenerovance z městských domů,
kteří se nechávají vypatlávat televizí.
LITERÁRNÍ VAMP
I. staroslověnská literatura
na konci 9. století Konstantin a Metodějnapsali proglas, který nemá žádný děj. legendám o nich se jenom vysmívám- čtu je a při tom usínám.
toužil jsi po Nicotě
kam jít mám dál. vůle jít už vyprchala. kde že jsem spal. čejka se nad tvou hlavou smála.
měděná čepel
v měděné poušti slunečních paprsků pršely šípy s oslepujícími hroty. muž pozdvihl ruce v modlitbě k vodě: prosil suchý vzduch, vlnící se pod černým nebem nad neměnnou rovinou, o milosrdenství a o pár kapek vláhy pro odumírající rty. chtěl plakat, ale osleplé oči plné písku jen pálily. na spálených zádech praskaly zčernalé puchýře bez mazu.
tohle název nepotřebuje
paranoia je naprosto nesmyslná vlastnost. buď jsme paranoidní zbytečně nebo příliš málo na to, aby nás to mohlo ochránit.
DALEKOSÁHLÉ BLBOSTI
příliš prožito -- příliš pochopeno -- málo opravdu poznáno -- otázky - otazníky. rozkazy - vykřičníky. zákazy - vykřičníky. úniky - kopance -- nuda.
kuřák hašiše
I.
neužitečné končetiny ochable visí na přeřezaných šlachácha lidské obličeje se proměnily v masky zmateně vyjadřující emoce,zatímco fetišistická společnost, ovládnutá vidinou mamonu,nezadržitelně spěje k fatálnímu kolapsu. bolestivé procitnutí do nemilosrdně nekompromisní realitybude prvním krokem k pochopení a realizaci nové morálky,která nahradí byrokratickou mašinerii,vytvářející z lidí součástky fungujícího mechanismu stereotypu. úzké stíny zábrádlí balkonu, čnícího do prostoru z monotónní zdi,se mi plazí po kolenou a vpíjejí se do struktury mých kalhot,utápějí ve tmě miliardy bakterií na vláknech bavlnya studenými doteky mi ovíjejí hrdlo jako chapadla chobotnice,která hlubokými zornicemi katalepticky zírá do inkoustově černé slané vody.
mrazivá noc psích výkřiků
při pozdním nočním čekánímě jako paranoia obkličujesound system psího štěkání,který se neustále zesiluje,
jakoby psům po stopáchpřicházel hybridní strach. v odřeninách a omrzlinách na rukáchmi ulpívá živočišný pach
nocí, které slušní neprožijou- protože leží zavření domaa pod dekou tiše onanujou. život je permanentní trauma
a já od něj o moc víc nečekám. nechci lhát a ani podrážeta sám na sebe se spoléhám,ale nedokázal bych vydržet
teorie vztahu
dvě snově neostré siluety v mlze raních par. dvě do sebe zapadající duše spolu tvoří pár,ale ve stejných rolích se střídají různí interpreti. každý vztah jak by tě osvobodil ze zakletí
v temných kobkách labyrintu tvojí samotya na nějakou dobu změnil tvoje hodnoty,jen aby 2 lidi zaklel do společného vězení,které vydží mnohem déle než idylické blouznění.
ve fantastickém výběru, který mi skýtálákavá, ale podlá a nevděčná realita,je nejsnadnější volbou promiskuita.
CAUSA REPUTACE MLADÉ GENERACE
jsme zmatená v chaosu zrozená generace,která osaměle pluje bouří bez navigace. naše ubikace existujou bez lokacea naše z velké části špatná reputaceje výsledkem špatné sociální situacea neusále postupující segmentacena karantnní zóny izolace,v nichž kvasí indivuduální deviace,měnící se v ireverzibilní povahové deformace.
dost z nás dobře charakterizuje inklinacek zábavě formou systematické provokacea občas nás svedou drobné defraudaceanebo celkem nevinná konfiskace,ale to je jenom společenská stylizacedo pozice demonstrace naší renegacea agitace zbytečného práva na negace
- je to výzva pro přijetí otevřené konfrontacemísto pseudodiplomatické dezertace. tak vyjádřete úžas vaší šokované konsternaceze selhání vaší snahy o nezbytné korigace,vedoucí k usnadnění naší typizace- což my vnímáme jako formu degradace.
RANNÍ TŘPYT NA VÍČKÁCH
Ranní třpyt na víčkáchje jako teplý polibek. Ranní třpyt je vrahšerých depresivních myšlenek,
který hladí chmýří na tvářícha měkce masíruje nahé bradavky. Na jazyku hřeje jako líha rozpouští všechny nadávky
v oparu mírných, zasněných pohledů. Vranním třpytu oči zavírámpřed sceneriemi výhledů,které už dávno dopodrobna znám.
bezpečí
ještě je na všechno hodně brzy,noc dlouhá a pár posledních cigaret. kreslím ti pod víčka slzy,jsi křehký mramorový květ.
chi ti jen pošeptat několik vět:něco mě těší a něco mě mrzí. mlčíš, protože mluví celý svět.
reklama na muzeum kuriozit
denně chlastám saponát. jsem unikátní exponátv muzeu kuriozit. chci se maximálně hnusit
všem návštěvníkům,kteří si za to zaplatí. našim zákazníkůmse samozřejmě vyplatí
nezewlovat a neusnout,ale vstoupit a užasnoutv kabinetu perverzea v chrámu inverze.
KDYŽ NAD ČERNÝM HORIZONTEM SLUNCE KRVÁCÍ
když nad černým horizontem slunce krvácí.
nad černým obzorem slunce krvácína rty šeptajících a blábolících přízraků,kteří jsou tak reální, že se neztrácíani v nachových vodopádech světla zázraků,
jehož fontány barvou rudých růží tryskajído symfonie lidských a ptačích výkřiků. i vibrace hlasů hmyzu a šeptání rostlin vítajíslunce, sálající teplem rozžhavených uhlíků.
města jsou plná vyřezávaných masek mimikyzakrývajících obličeje zdomácnělých primátů.
kóma!
už v tolika končících nocích
jsem sám šel domů
mezi černými okny spících
a mezi stíny pouličních stromů,
Krvácení za soumraku
Hořelo slunce, hořela obloha,hořela červení tvojí krve. Ty slečinko pobledlá, ubohá. Jak když tě jasmín skrápěl prve
opojnou vůní svého pylua horečka ti hřála čelo. Ať pohřbí mě do tvrdého jílu.