devadesátky ehm

na modré obloze
houpe se měsíc
houpe se měsíc
na vlnách smutku

no tak devadesátky ještě....

Měl hnědej
děsně modrej kabát
měl modrej kabát
na sto knoflíků

monology z mých devadesátek, ještě

Ve chvílích největších nejistot
řadím slova po papíře
a někde vzadu
úplněvzadu

ty moje devadesátky :)

až zamávám
zůstávám zas sama se sebou
špatná společnost
obě víme už napřed

z mých devadesátek ještě

Rozkošná hudba vyhrává
na tom bále
ptačích králů
Přikrádám se blíž

z mých devadesátek

Ažtě tu budu mít
v podobě pohlednice
z Novýho světa
dám si těpod sklo pak

bez názvu

dva a půl lidu
stačí
ptám se
musí stačit

jak pro ně

rozdávám jim
drahocenné kamení
zlatíčka po babičkách
prababičkách

známe že

bylo to už tolikrát
už přece tolikrát
a vždy se vše obrátilov dobré

co myslíte

nevím
po jak dlouhém čase
dá se trochu jinak

což takhle oživit dadika tady

dnes se mi zdálo
o terapii píchaným penicilinem
a ještě k tomu nějakou zeleninu
prý to ale žádné zlepšení neukazovalo

jen noc

v nekončícím
horku
jen noc
a ta taky ne vždy

lze všecko

volám
jen jedno okno otevřené
sny jsou často překvapivě akční
a možná ani ne

beztak

co jsem měla
to jsem zvládla
udělala
vždy si říkám

a taky

s kávou na klíně
tichá pošta
utěsněně před horkem
ticho je nosič

živote

dny mám spíš do růžova
i když
i když stále nůž na krku
skoro dá se říct

tak akorát

prach
léty nasedal
umývám skleničky
leštím

To nebyl jsi ty - 2004

To nebyl jsity
kdo zahrnoval mě svoupřízní
a rád
To nebyla jsem já

to chci 2007

mít důvod
nechat ryby i kdyby
se usmívaly
a zlatem třpytily

to táhlo

v mém mikro
mini světě
pohyb spíš dolů
co proč mě táhne

žádnej hrom

kolovrátek o
vykrádání
se
taková písnička

na nitkách

dny jak horké korálky
sem tam i prasknou
teplem
někdy se rozsypou

asi .. 2013

vždycky jsem chtěla všecko
všecko
a dostávala jenom půl
teď už chci jen půl

vlání volání

často jsou domněnky
za pravdu pravdoucí
však vlání je odnáší
to vlání

pocit

takové pomalé nalívání si čistého vína
a pocit
ten prý je nejdůležitější
pocit se ale nedá jíst ani pít

po ránu

možná přec jen trocha barevnosti
snad nějaká ta chemie
co všecko je ta chemie
však romantika

kámen ke kamenu

co kdy přišlo
taky odešlo
zákonem
přikázáno

doopravdy

pravda je vždy jen to co
ale poznat co
doopravdy

to že muselo

ztvrdlo mi srdce
to že bránilo se
to že muselo

ne navždy

ztracenost
je vtom mém světě
ano
vhluboké vodě

a skoro nebýt

dny i noci proletují
životem
jen nechat tomu volnost
volný průběh

nebo radši ne

ztrácím se sama sobě
a jen doufám že se vynořím
a že se překvapím
nebo radši ne

když za stesk

setměle je
když stydím se za stesk
když stesk

ne

do hlavy nevidíš
ani ty mně
ani já tobě
někdy tobě ani sobě

asi

vždycky jsem chtěla všecko
všecko
a dostávala jenom půl
teď už chci jen půl

z února

co jsou tyto moje dny
rána poledne a večery
kam vedou moje cesty lemované
příkopy se suchou trávou

denně jen jednou

to co se dere
musí být zašlapáno
bez nároku
bez nároku

Slova na papíře

Slova na papíře
a v hlavě obrázky
Sny v noci
a ráno otázky

tak ne jinak

co bylo není
co je
bylo

den či noc

plete se plete
vmlhavém
dni
víc ránu

nedalo nedává

neurodilo se
nedalo
nedává
jen plané plané

hm

platím
platím
ještě stále
platím

zhasni spi

usedám a ani tak moc nechci
jakýmsi motorem je poháněn život
prvotním
tím který startuje

ale přec

ledna je půl
a jinak
postoje
nevyklubané ještě

spíš ano než ne

jak vodrazu skleněné baňky
vyhledávám jen odrazy
vzkazy
vláhvích

tento čas

mele se tma sbílou a šedou
sekaná z ledna
zima skřípe
pták nepípá

vcelku nepoeticky

vím
nemá to řešení
a přece
možná právě proto

běžná

ruce jsou horké
jak od pečených kaštanů
o kterých jsem však jen slyšela
jenom slyšela

věnováno

a pozdravuj řeku
a poptej se jí
po snech
po létavých myšlenkách

dadikovka

dumám nad neprobádanou oblastí
tou oblastí všech oblastí
vykrývám nevhodné
a obnažuji vytoužené

cvičně

pohledprovždy takpohlednýaž klasickysdílnýkdyž není šancepátráme v patrechbděle vzpřímených

všedně

stejnost má i druhou stránkuvytržený detail z kontextua smysl který přijde až ponebo smysl který uniknejdem naprotia přesto se míjímetřecí plocha usnuladnes

znáte

můjmalý boj s úzkostís nejistou nejistotouřežea touha po vyjasněníta touhaprokvetla v ranní mlze

přes ohníčky

listyuž unavenésnáší se k podvečerua krá krá ze všech stranbudem se choulitkonejšit navzájemsnad dojdem smírui přes ohníčky které plápolajía zvou nás jen pojďte blíž nebojíte li se

pokorně

už včera poděkovala jsem za dnešeka dnesza zítra i za pozítříaž přijde co má přijítsevřu náruč

co s tím nic

karty mi dnes nevycházíspíš špatně padlyspíš štěstí mě opustilonebo vlna vlna se přelilajedna věc je co si přejem a druháta druháta druháobrácená stranaopozicesložení všeho je mišmašzaštěrchat a přesype semišmaš v toběmišmaš ve mně

zůstávám pohromadě

zůstávám pohromaděnečekám jen přijímámzato důkladněprovždyi když s výjimkamiuplácávám chtěnémilované v soběa nejsem svým stínemto ne

pustíš a zmáčkne

nechat nenechat

otvírám rucečekámpoletující stáhnu k soběhrát si s balonkem štěstínechat nenechatpustitpropíchnout špendlíkem ostrým jako trnrůže

tři tečky

tehdy jsemzmatenaa prosím o dar prozřenítehdy mnou smýkácosi mezi nebem a zemítři tečky v temném zákoutí.

jsme

milost když přijdepřidá se v chůzirozhrne závěsynespímenezdáme senetápemjsme

bez názvu

druhý den a všecko jinakzměnaživotvítr přináší úlevuv jeřabinách je taky hezkytřesky pleskyne to neříkejjsou dny kdy z modré jsem na vrcholublahaz červené se propadám

z vesela

snílekprávě probuzenýs červenou čepičkoua modrým očkempokukujícíma s náladounáladičkounechme noc kde má býtkam patřísnyvydejme sena pouťs cirkusovou náladou

odpověď na otázku

tma je tma a světlo je světloco na tom rozeznávatje stmívání a rozednívání ještě to jeje šero pološero je jasné a příjemně zastřené světlonoje bílé žluté a červené je bílá tma taky .

mít nemít

v mlžné vzpomínceschované dějeschoulené v klubkunerozmotanémťukají na vrátkavpustit nevpustitvzít či nebratjen špičkou jazyka vychutnatpříslibmít nemít

když divnost

divnosthlad vprostřed černého pátkužízeň po životěotisk těžkých bota pochod za zvuků trumpetyčervená a modrá mávátkav nedosněném snuv probuzené nociv horkém ránujsme jen listy na stromětřepetavéa ty uschnoua spadnouvyrostou nové

zvláštně

popadalya změnily stavrozpouští se do modré tekutévytečouzamíří do moře ažmy zbystřímevyhážeme staré harampádía octnem seúplně nazíkvěty se rozvinou paka rozvoní

to vyryté

smím si ještě snít sen. když ve smyčkách velké tichokdyž ticho v tlampačíchkdyž v mokré brázdě vráskyvyrytéty nevíš nevíšbolí některé snyty nepřiznané

když jasno když je

to nebe zbrázděnéoči si zakrývámtráva co vonínevoníty sladké hryvytáčím ciferník telefonujsem dávnojsem tehdydny se pomalu sčítajíjako hvězdy na srpnové nocikdyž jasnokdyž jasnokdyž je

třebas dnes

prasklinkyzpřetrhané nitkya hvízdavé zvukymožná vyjící pesv oknech vykloněné ženyzvuky tlukoucích srdcíteplo dechukudy vede cestakdyž chceme vyjít ze sebe

a hrát si

vědětco málo je co mocužnerozsypávat se vždy kdyžpadámpadáš k zeminesvírat tak pevně dlaněba právě naopakrozevřít jea očekávatnechávat se

:)

hledám si prstýnkem ty hezké chvilky co odchází vždycky když nové vlnky přináší rezavé úlomky odkud kam odkud kamodkud až kam

ranní

magierána a světlav probuzenívykvetlý květ kaktusua pohlazení z dálkyvykročení k večerní hvězdě

prasátko

dívám se do jetelí směsitrojlístkůproč hledat čtyřprotože protoje pro štěstía tyhle nejen pro obyčejnostobyčejnostkterá je zelená jak špenátkdyž štěstíje růžovéjako prasátko.

stále nevhodně

posílám řeky proudprouděníduchav bystrosti vodyrybky jako šipkysmícha pláčzas útěka příchodopozicečerná k bíléco ladí co neladíco naladíco ptá se co odpovídá

nevhodnost

vystřelit třebas na měsícsesizmije vprostřed zahradyvlastně ne na loucevlastně nev lese

s úsměvem jdu

jen pěkné a hezké nechám žíta budu zalévatne slovajen pocityz činůjak průchodná je asi tato cestaa co s tím horším až škaredýmkam zaméstpod postelči utopit v studni

komusi cosi

v těsnostiv stísněnostiv sevřenípoddám se širokým břehůmřece smělých plánůpřece když nemůžu naplnit polenevzdám to hned

předjaří

předjařísyrovost zeměstudená hlína co čekáhloubka nebekdyž mračna vypršísíla větru co roznesevůně kůry stromův nichž míza už začíná prouditta jistota stoprocentnosti

sen když ano

sen když ano a co když netrojí pokračováníptám sea proč by to nešlokdyž sen co skutečnostpřevalující se otazníky na bílém pozadípromítacího plátna jedno kterého kinaale jen méhofilmu

mimo

víte co je to - přeslazený jako cukrkandl -kdo to nezná každej znáje to dobrý nenítak proč to kruci nepřiznat

a nebo jo

beránci nebe modříslunko nedělňásekprosvěcujevnikápodržím sinedáma nebo dám.

otevřu dveře

abych mohla vejítabys mohl vejít tyroztrhnu světlovyplavímkoněsmířím se s nesmiřitelnýmotevřu dveře

nechat se

list který roste do nebesnad do nebe aža pět dalších jeho kamarádůsedících na parapetuokna co vyhlíží světvyhlížet světnechat se unéstz oken otevřených

Můj zimní pláč (z minula)

Dnesprobíhají ve mně všechnane a proč a alevečer je v plném proudua já tu sedím samajako včera jako zítra aptám seJsem hluboko do sebe zakletáa potřebuji vynořit se užjsem hluboce prokletájsem proklínanásama seboua potřebuji se už omilostnitjsem potrestanáa nevím pročani za cokdyž já musímjenže když já tolik musímVe tmě za oknem zablýskla se vločkanehlučně tiše padá sníhhořím a pálím si prstysama o svou tvářhořím si mezi čtyřmi zdmihořím si sama v soběa dusím se dýmemdusím se svým kouřem ++++++Vymrzlé vločky poletují ve vymrzlém ránupřed mýma očimaza oknem napůl rozevřel se denje syrověje ztuhleaž smutnoaž tesknosirotčí vítr pohrává sise zmrzlými větvemi stromůi ve mně je ztuhlojsem v tichujsem v samotě zasa čekámHvězdička ze skla na mém okněsnaží se zablýsknout až do srdcei ptáciuž spěchají před mrazemschoulit se do sebea čekatpřečkatA poštou nepřišlo mi nica nesměje se na mě bílá obálkacení na mě zuby jenom prázdnoodškrtávám ranní hodinua těším se na dalšío které naději budemůj prostor je vymezen čtyřmi stěnamiv mé duši.

jo jo

chvílemi jaro prožívatjen chvíli moct si zdátpak vyškrabávat zbytky meduz misky dní

s bílou po cestě

po cestě s bíloudo nekonečna a ještě dálkam až nikdy nejde dohlédnouta taky proč když nevidím si na špičku nosujak poskládané leporelojak puzzle do sebe složenévyřešenézodpovězenéa zas všecko odzníváto ptám se

když tma

když tmaa obrazy jeden přes druhýkdyž zavřené dveřenebo naopak otevírající sepropasti bez schodišťpřiblížení cizostia naopak vzdalování stolu židlimístu z nejbližšíchkdyž tmaa kohout ještě ne

dívám se

dívám se na modrých očí párvidím hopřes sklo kde vyletují chomáčky sněhu z větvíteď nesněžípřijdou dny přijdou dnykdyž vydržímeminuty a hodiny lidské bolestikdyž neuhneme

když musím

vysypat už košs myšlenkami které mě bijíkteré bijí na poplachpoplachpak se jejich hladina snížía než zas vyrostoupárkrát hvězdy vyjdou

dvojice v nádechu

jen jedno kafe nestačía nesourodost která jestále víc se blíží k sluncizdravím měsícsicv noci zdály se mi snyzas nesourodénevadístále blížíme se k slunci

až zítra zas

až zítra kdy stanu se zas malým ptáčkemcípem šátkuco vykukuje zpod kabátumým včerejším sněnímsvým skoro dnešním bděním.

PF 2009

ku konci roku

barborky v květulásko švarnáv nejkrásnější kabátek oděnápřicházíš když nečekámzůstáváš když nečekámkdyž čekámkde nic tu nic

aby řeč nestála

když tedy vrhat už svůj stíntak i rozpoznávat obrysyčehosnad snění a snůsnad hmatatelných pravdobecných rčeníjsme kdokdo jsmeti co říkáme ženebo ti co děláme že

zimobraní

dnes je mi blbě a snad ani nemám na tohletohranízvláště kdyžv názvu trůnit má to zimobraní

Sny v bezčase (z minula)

Sny v bezčasepředstavy bez figurnáhled do radosti bez břehůJsme blázniuž proto že píšem si slova a očekáváme báseň

rychle tak rychle a romanticky hlavně

vím odpověď nikdy nepřijdenepřipluje na hezké lodičces hezkým námořníkem a s tím jeho hezkým úsměvemvím chtěla bych moc tak moc

Tuhle jsem se ptala (z minula)

Tuhle jsem se ptala mého vyššího já kolik že to bylo životů a kdy a kde a s kým Odpovědi chodily nesměle zkoumaly zda je unesu zda mě uspokojí či vyvolají neklid Většinou to bylo obojí vyšší já je ke mně milosrdné Věřte či nevěřte

no nic

vtěch spadlých listech
může být i
zlatý stesk
co ubíjí i nabíjí

Nevzpomínám si naráz (z minula)

Nevzpomínám si naráz na nic Je půlnoc Či už k ranu Však kohout ještě ne Svírá mě úzkost Za podezřelý strach zle výsměšný Zuby na mě cení zlo Studna strachu Mrak výhružek a soumrak zapomnění
Ne láska není láska není

rozpor když růžoví nebe

lepší je těšit se
když to jde
když to jen trochu jde
a neodhánět

NA VERNISÁŽI - Honzykovo

30.9.2008

tak je to

včera jsem si prokoukla svůjpříběhv kapkách krve podepsanévelké tichoco vždy mlčí když je třebaříctže anože ne.

možná inspirováno i

protože láska je jen mávnutí perutě
a už je
už je pryč
a pak zas tu a tam

xx

a to a ono

vnoci prý tma
a ve dne světlo
jehla vkupce sena
modrá na vodě

:)

všude tak zeleno krásně a vody vody leží tečou nebo prší a máčí světsvět ten náš

dnes prý není

dnes prý není létono conevadív prázdných brázdáchkoroptve se uhnízdilypředstavy z dětstvíne ve snech dnes nebylypohřební vůz s koňmi jenmám hledat v snáři. a proč se ptátproč chtít vědět a co vlastně

od do

jedna malá tečkaod dočárka takyv dlouhodobém plánuod do otazníkůvykřičník je zakázanýže moc křičí

netakticky

a třebas v obráceném pořadí je mi jedno jak to přijde budu ráda málo slov a hodně lásky ale pokud možno

nádech výdech

moje přítomnost je kdekoliv kde jsemnejsem jen někdy jinde všakmám svý jistý a nebojím seničehoprotože pročkdyž přece

u ranní kávičky

teplo se klouzá po okně a oknem vniká světlo trošku si stíním trošku se schovávám a vevnitř vrtá ten červík života ten budič všeho copopohání rozbít ta skla a nepořezat se

připadám si jako zas

jako desetkrát obrácená koruna v ruce připadám si dnes jako stovka proměněná na drobné a postupně utracená nebo ztracená

a šmytec

klouzat se budem po kluzištích
našich nocí
a vem
čert všecka předsevzetí

abstraktně

mít oči dokořán
a nebo zavřené
dvojtečky vtečkách
a sníh který dokáže padat padat

povzdechnutí

když líznu si do medu bude to tak krátce jako když velká párkrát oběhne a malá posune být vězněm své lásky býti vězněm svým

nic moc teda

je to jako když zamotané klubkonešťastně se choulí v koutěa my se od něj odtahujem za sluncema i když necháváme v něm kus sebe samýchmusí nám to být fuk

čekám že

čekám že přijde provrtá se ztemnělým bytím zmlženým ztuhlým z mnoha všeho paprsek poslánísamoposelství myšlenka přenádherná osvobozená od nánosů všeho toho že přijde a nenechá mě v klidu

březnově

a kdyby květnatě říkal jsi co říkáš povždycky kdyby ruce tvoje stále byly takové byly takové a poschovávat bych se mohla v iluzi zůstávat v ní mohla a víš že už vykvete ta trnka od tebe

konec světa? doufám že ne

možná že ne
že ještě ne
doufám že ne
že prostě ne

já vím nic novýho

že prý i dneska hvězdy v noci zazářily a zas ta noc noc která temným hávem zahaluje naše duše těla v které řezavě vyplouvají na hladinu naše hloubky vyplouvají a někdy se pak s ránem opět zanoří
to někdy

a tečka

v noci přepadl mě a verš to byl v lenosti rána se ve mně rozpustil

stesk

jako kámen do vody když hodíštak hluboko jsi vpadla už zůstal ve mně

den s názvem

je ráno a ještě neumím mluvit
nemusím a nechci ani
za oknem obrázek
vcelku povědomý

a třebas takhle zas

včera dnes ráno milý můj jsem nemluvila jak v křoví schovaná jak malé peklíčkojako to mučeníčko jenom nevyvolávejte mě pane učiteli dnes neumím jsem nepatřičný žáček a nemám žádnou omluvenku ostatně tak jako vždy a jenom doufám že bys mě moh vzít za ruku a říct třebas to nevadí

hodně potichu

lednové svírání
mlhavá tma
a čekání
dnů příštích

nesměle

miláčku smím jen střídmě říkat abys mi v ústech nezdevalvoval už jen jednou a dost až zítra zas smím říkat
miláčku

úkrok do mé zahrady

veškeré věci odvozené od tebe nebe je těhotné a sype se veškeré odvozené zameteny pod postel vědomí cinkání zvonků prostupuje těžkými závěsy mezi pokoji úkrok do mé zahrady

z adventu

jakoby nemoct dočkat se světla rána před ním však ještě tichá svíčka a napínání k prasknutí tisíc proč takhle proč to přišlo a bránit si sebe

ještě ne

chtěla bych tě chránitobyčejněrukama jak plamíneksvíčkynezhasínejnezhasniještě ne

osiřele

někdy mám i komupadá to za oknemsype setam kde nebylo budetam kde bylouž není

otazník

při dobré vůlijde skoro všeckonebo úplně všeckootazník

ne neobejdu se

jednu chvíli přála jsem sivyrvat srdce a obejít sebez něhobez tebeale co zbylo byněco jako vykleštit život

obtisk podle vzorce

jen malá hloupostzač by stála kdybyobtisk jako pečeťvšech těch dnůnocíve tměobtisk hlav do polštářůroztržené vědomí pakprozření v krátké chvílis malou pihoujako talismanem na ruce

a vnímat jenom

chtěla bych v prázdnuněkdy býta vnímat jenom tlukotsrdce je pumpapumpa prý jeco v hrudi mi často prudcebijeco mi bije

přišel čas

v bouřkově zataženém nebiještě nehýbou seještě nelétajíonivšak víme kteříještě nevolají to svojeto svoje kráto krá.

dnes takhle

ještě včera jsem si říkalaslunce dneska nezajdevšak vyšel měsíca já si říkámslunko vyjde

přišlo

vyměněná slovaza kdovícosi přejem

málo slov

v zákoutích se setmělodusno jepršet ale ještě nebudene to ne

dadíkové haiku

včera chtěla jsem tě milovat jak dnes azítra taky tak

Proč byl smazán nick Pišta Hufnágl, Jiko, pozorovatel...?

v podstatě to vím, ale napsat to holt musím.

a zase

a zase to přeplněnípřes okraje přelívánía slívání všech kapekv potokv řeku co doteče až do moře

to (moje haiku)

chodí ve vlnáchve vlně si připlaves vlnou odplave.

ten ta to těch

asi je to ticho vícten přerušený kontaktta nedosažitelnostprostor pronás zasenezahlcování informativními slovyvyplivnutými zbytkytěch podstatných věcí

miniaturně

rozřezanájak papírek na proužkynejsem tou žiletkounejsem tím nožíkemnejsem tímjsem kým

obcházení se dokola kolem

a zase odkrok jinamobkrokodskokpokud to jenom jdepokud jen dovolí mimojevnímánícítěníadýcháníto mě uklidňujebez jednoho dechuumřela bychdnes

náš den

na zapovězeném územísvětélkující muškypoletujícíbarvy slova rozsypaná vajíčka křepelektřepetající se křidýlkanašich vlahých večerů

to chci

mít důvodnechat ryby i kdybyse usmívalya zlatem třpytilya splněním všech přánívyhrožovaly

dětem?

kdyby takkdyž slunkem roztrhne se mraka přitom ne a ne a nezapršíkdyby tak při tom pršeloaž by liloto by bylo

třeba by

to ránokdy pod mrakem si ptáci krouží vzduchem v němž je dosti místav němž je tolik místa že třeba by to šlo

přivykla zvykla

je slunko a ledenden vcelkuslušný jepřejícímizivě problémů v hlavě pár obehraných písničektěch už se nezbavímpřivykla jsem přivykla zvykla

že jo

když nezajiskřínezajiskřízakopem schovámepřečkámevšak dočkáme.

jo jde to

v krocích se ozývá zas touha po klidu vyrovnaném rytmuv chůzi se dařív chůzi to jdedomy kolem se tvářípřátelskytak snad že by ještě ne.

tak a ne jinak

den nebude dnes k vyfocení fotoaparátemurčitý druh šedosti se přece nezvěčňujeto radši na něj zapomeneme nebo přiřadíme k těmvýznamně bezvýznamným

tak tak

do sebe sbalená pod ochranou slupkouv kožíšku z obranných postojůslov i činů činčilůjsem v sobějako mnohokrát užvšakhodlám zas pomalu vystrčit nos činčilos

přání

bez názvu

někdy se choulíme jen do malého klubíčkahlavu si kryjemrukamaa doufámeže tohle nebude trvat moc dlouhoa že obzor zrůžovísnad už příští ráno

ehm

letos nicjako vlonino nebudea proč by mělo být když nebude tak nebudevšak nemusíněco se musíptám sejen umřítříká se

kolik?tolik!

zas odškrtávám další ze životakolik. tolik. vítězné i prohranébitvy dníkteré skromné nocioddělujítřesouce se tlustými čarami

odhodlání

to svíráníto stesknutímě donutí vydat se kteroukoliv cestoukudy asi povedene v lese nebudu se báta v polích jakbysmetmám pro strach dávno udělánotam kde nic není ani smrt nebere

30.9.2006

máme klikua den vymodelovaný z plastelínyvyštětečkovaný vodovkamise setrvale malou agresíba skoro žádnouv stále mírném utlumenía přitom v božím nadšeníden na rozhraní snua bděnímáme kliku

Ještě že..

Ještě že
nikdo z nás dvou nic nesliboval
nedodrželi bychom
svoje sliby

do krku

do krkuzakousl se můj drahýpodzimvítra dlouhý stína vzpomínánísveřepé zakládání sina současnémprotože to doopravdy jeasi jekdyž můžem nahmatávat

houpačka

jednou dáš něco někomujindy druhý tobětak nesmutnihoupačkaslunko už do nás bušíden se do odpoledne prospalnebude dlouho trvata skloní se houpačka

mám zavařeno

v mém prostoručasto hoří lespálím se o plotnykolik už to bylo kuchynía všecky útulnéjako loďkymám zavařenomůže přijítzima

je to jako

je to máloje to mocje to nic a nebo vícje to jako čtrnáct hodin včera odpolednenebo jako měsíc v úplňkuči červený květ který zrovna kveteje noc větší než denje den lepší nežli sen ten sen nocico je víca co je nic

zastavili jsme náš čas..

Zastavili jsme náš čas
zášlehem v jedné vteřině
krutý rozsudek jsme si vyřkli
rozchod

dávno ne

to když zazvoní listí březový je tak milo útulno a vymeteno svět se zubí jak babka na zápraží jo to kdysi bylo dávno není

pro nás

kde se skrývá nikde není není slova padají jako jabka na zempropadávají tak nedokonalá neprošlá sítem osudu to nevadí vylezeme jinou dírou určitě někde bude pro nás

dnes

dnes to bude delší naproti v okně čajová konvice ne už zmizela okno se zavřelo rozlepuji oči káva je výborná ale už vypita nový den se moc nechechtá jakoby někdy jo někdy jo ty mravenčí štípance svědí mě na hruditaková přecitlivělost co přijde otázka než slunko prudce zasvítí do oken pak bude hned jasno

ranní

jsem svým stínemvymykám se představámutíkám do vysněného lesakde to co žijuzůstáváuž napořád

hlavně neptá se

ve vlnění listoví slova ztrácí sejako když korálky po zemi rozsypané zakutálené do někamkde srovnáno je všecko co kdybylo a budekdy utlumeno neptá se na nic co by souviseloči nehlavně neptá

hm

objímána teplem nocipochechtávám se nad pošetilostídenního blábolení

jak kdys jako tehdá

prstýnek zass modrým kamínkem jak kdysjako tehdáv moři se utopilvšak ve hře stále jemoje rukaa tytéž hvězdy

nejednou

nejednou se potkali ti dvaona v růžovémon v bleděmodrémdudlíky a kousací kroužky jim dávno vzali i bábovky kyblíkyi lopatičkymají jen sami sebea to je na pováženousedum malých vláčků projelo kolem oni včas nenastoupili

odpoledne

zeleného listí třepotáníve větru povlávánípoletovánírozpouštění myšleníplesknutí rybích ploutví o hladinusnění o toběnabírání dechu.

jen mimoděk

říkat cosi a zaráz neříct nicjen po povrchu blouditdotknout se mimoděkjen mimoděk přiblížita pak zase rychlecouvnoutvzdálit sezaráz říkat aneříct nic.

jako když

vysvlečeš se z hadí kůženahlédnešdo propasti minulavykoupeš se v mrtvé voděnapiješ živéa přežiješvysvlečešnahlédnešvykoupešnapiješa přežiješ.

kdyby nic

jaká to zněžnělost jak rozpustilá rozpustilostnevypočítaná milostkdyby nic tak tohle stačízelená která se vrýváa víří vnímáníjitří cítěnívonítak čerstvě konejšiváchová a kolíbá kdyby nic .

jen tak

vyplavená dřívka shromážděná v kroužku v březích to zívá spolklým otazníkemspící tečkouvystřeleným vykřičníkem.

neřeknem tiše budem

řeknem si až to budeřeknemaž nebudeaž zmizíaž jako pára nad hrncemvypaří sea nebo radši neřeknemtiše budem.

šedomléčně zeleno

píšu ti na obálku z dopisukdyž vyschla slovačmárnu čárkučárku tečkutečku čárkuzas a znovavyschla slovavypad´ klíčekzámek oněmělticho se stočilodo klubkajakou má barvu ticho. šedomléčně zelenou.

divní jsme

rozsvítili jsme všechny lampy moře se přiblížilo už hodně blízko asi příliv čekali jsme na pokyn zda bude vydán nebyl jenom ticho pohltilo pobřeží ale i tak poděkovali jsme .

ranní rozcvička

skládačka složenaden rozbřeskl sesrovnané pocity trochu třískajía vzpurně nezařazenévyrývají brázdukterou už nikdy nezahrnužádnou hlínou.

oči zavřu

vybírám si velké vzdálenostijsme si vzácnípřes dlouhé překážky se tak dobře skáčepřes těsnou blízkostněkdy těžcepřekračuje sezítra to už bude venku vonětnastavím dlaňrozevřuoči zavřu

dnes ne

na potkání
dnes to není
na setkání
ani náhodou

?

plíží se
už dosahuje
olizuje
okraje žití

a když

když poroucháš se k bezmoci
když z bezmoci
postavit chceš dům
když hrad sesype se

se a se

zůstala jsem trošku vykulená
když ráno otevřelo
ještě stále neodchází paní
zima

zamčeno

zamčeno
vnoci tma
ve dne den
už se nikdy nepotkáme

měsíc zas

měsíc zas roste do úplňku
ne nebudem se bát
vykvetla růže
zhasla pak

barborky

v bílé
shavrany
procházím
mlhou

neměls neměls neměls

na cestě
která vede tam a možná ještě zpět
potkala jsem tebe
bez masky

z deníčku

zamykám se
na pět zámků radši
a nebo vůbec
někdy

to teď volám

zuby si nabrousil zas vlk
ty jeho vlčí
vlčisko
počíhalo si to za rohem

chechtám se

usmívám se
chechtám
slůvka byla vyřčena
nenápadně vyparáděná

ušeptnuto

ušeptnutý úsměv
přespanilá jízda
mého horoucího srdce
dole na zemi

ty naše dny

ty naše dny už
otevřely náruč
koupem se vpředstavě
ve vzpomínce

pozdě ale přece

a zas bych chtěla být tam u tebe
na jeden večer a na jednu
noc
za zády večerní chlad

růžovo zas

nad mým obzorem
růžovo zas
chodím od jednoho kdruhému
nekoncentrovaně

odkudsi kamsi

hraji si zas stěmisvými korálky
navlékám nekonečné řádky
táhnou se mým světem
táhnou se jak červená

zas zdálo se mi

když přichází milý host
vařím kávu
zas zdálo se mi o minulém
dávném

to chci

chci poslouchat jen měkkou tmu
dech dítěte
naslouchat
nadějím na dně

můžem a musíme

vykroutit se slovy ze slov
můžem to můžem
čin popřít činem
můžem

to je

ticho
horce spadlo
uhnízdilo se
zahalené myšlenky

čeká

jak oloupaný pomeranč
na talířku
jehož vůně se rozplývá do široka
a čeká

vteřina

zrzavej šeřík při cestě
pozdravila jsem
dny nejdelší co kdy
a horko letního času

právě teď

něžná chrpa ve váze
před očima
visí pohled

zas

zas rozfoukanej den
zas paní s psíčkem
stejnou cestou
letos jako vloni

slova která znamenají

slova která znamenají všecko
a zároveň vůbec
nic
sedum otazníků v jedné větě

třetí čtvrtý druhý

třetí jaro
tady
čtvrtý léto
bez tebe

budeš pršet

sen o tobě
rozpouští se jako cukr v kafe
jsi nejsi
zdáš nezdáš

vzpurné vytěsnění

navždy jsem uspala
do škeble ulity
všecky ty všecky ty
všecka ta

najdu se zas

a když se ta velká vlna převalí
najdu se zas na stejném místě
mém
důvěrně známém

jarní vlání prohání se

dvě okna
tváří se tak výtvarně
naproti mým
taky výtvarným

kafemlejnkově

když do nejistamě vzbudil den
když kolem očí úst
mi vymaloval vrásky
když otázky co tvrdě spaly

sama

často sedávám
na vysokém bodě v krajině
kam odváží se jenom některý
a který

rybko moje

srovnat s tebou krok
jde někdy ztěžka
to já se musím přizpůsobovat
hodně zrychlovat

tak jarně

tak jarně se bolím
tak rozjitřeně
smutno je ve mně
tak unaveně

čku

zas užlovím formi
čku
na beránka
rok sešel se s rokem

jakoby

jakoby otevře se obzor
jakoby vyčistí se vzduch
jakoby z nebe spadne
spadne

jen v pěně na vodě

svět kolem řeky byl dnes béžovej
a voda v ní
v barvě bílé kávy
to viděla jsem oknem tramvaje

že se jen

květnatě
já na tě
střílím
slovíčka maličká

rozostřovat slova

rozostřovat slova
jejich významy
měsíce mající barvu pomeranče
já jsem tam byla ale ty jsi nepřišel

večerem

řvou řvou
už ptáci řvou
už řvou ptáci
proplavat vzduchem

a vůbec se divím

můj obzor se divně chmuří
tisíce otázek zas dotírá
svět má barvu do šeda
a vůbec

odtává zpátky

odtává zpátky
do země
budí se budí
ještě studí

jen bílá

jen bílá
a žádná jiná nikde nic
jen bílá široko daleko
jen

zima

ta její tuhost má jen jednu podobu
a pevnost jak ocel
a drží se jak klíště
a nepřestává

přání

poklepat na rameno
a porozumět
soucítit
pokývat hlavou

čisto dnes

čisto dnes
bílo
měkce
zaváto

ještě nikdy

na starých místech už tě
nepotkávám
a tvoji adresu jsem snad
zapomněla

já pořád chci cosi

já pořád chci cosi udělat
a nemůžu se k tomu
dostat
přinutit

když - tak

když tma
a únava
a všednost má navrch
když život šine se

v šedé posedává kos

v šedé
posedává kos
přikrčuje se mezi větvemi
prázdnýmiholýmiumrzlými

bylas tu lásko

bylas tu lásko
klepalas na moje dviřka
zas
převlečena do neznámé

a rozednívá se

ostré siluety domů
rozkvétájasný den
neztratit tvář
v časech plných pozlátek

dvě zbloudilé

dvě zbloudilé vločky
sněhu
jedna moje
druhá

únorově poprve

únorově dneska
poprve
jak mi je
šedo zataženo za oknem

Červený stan

Jakoby mělo přiletět
hejno marťanů
pro mne
tak čekám

šedivě sněží

v odpoledni
ticho
jen sem tam vločka
tančí

všední dadíkovina

snad to zítra
všecko dobře dopadne
a já se zase
v pořádku vrátím zpátky

ztratila jsem si

ztratila jsem si prstýnek
se žlutým kamínkem
a stejně mě bolí ruce
i když to nesouvisí

než jsem se probudila

je poslední den školního roku
a mám si jít pro maturitní vysvědčení
je ráno těsně před osmou
to nestihnu

Borová větev

Ještě teď
když procházím kolem ní
zavoní
zavoní mi

všecko ne něco jo

všecko si pamatovat nemůžu
ne nemůžu
něco musím vyhazovat
jo vyhazovat

Teď právě

Opona dnešního divadla
už se
pomalu zvedá
a slunce

Ráno povídám

Dnešní má noc
se roztříštila do sta kousků
co kus
to jiná historka

mi

A náhle zas ta
škaredost
odkud přichází
jak nakřápnutý

Zábava

V mžiku oka
usebírám
sbírám
si

Načrtávám zas

Načrtávám zas tvůj portrét
v noci
která není přívětivá
v změti čar

vyděšená

vždycky když se vrátím od
Mileny
zběsile cvičím
a nejím aspoň půl dne

tak

ruka už připravená
kpohlazení
slovo co zaznělo tak
nečekaně

Cože

Tam kdesi
v mé hloubce
rozhoupal se
otazník

vetřelec

Obrátil se
do mě
sen
obrátil se proti

Lepší už to nebude

Jsem tak
srovnaná
tak vyrovnaná
a z toho už moc nevytluču

Dny teď

Dny
prošedivělé mlžným závojem
jsme před
v hlavě se láme

Lukýškovi adventně

********
a zapálili jsme si svíčky
jen já
ne ty

u lineckýho

kdo s čím zachází
s tím taky schází
a u pečení se nepíše
nebospaluju

Jsme těmi kterými říkáme že jsme

Jsme těmi
kterými
říkáme že jsme
i když

Okno

Fór je v té optice
jen v té je ten vtip
ten fígl
šálivá perspektiva

Devátá Mahlerova

Devátá Mahlerova
před usnutím
a zůstává povznesený pocit
bez všech těch

předadventně

krabičku na sny
schovávám si
v šuplíku
krabičku na moje

Osud

dvě klubíčka pravá levá ruka noha dvě hlavy z vejšky dva světy můj tvůj a červená nitka tady teď prasklý lebky nebo vesmírný světy světy určitě dva světy propojený červenou stužkou krve dva šneci stále vesmír mír

Když konečně

Když konečně zableskne se
nad mým obzorem
zazářím
a hvězdičky se rozmihotají

Pohled z okna

Tak už máme všecko dole
spočítáno
podtrženo
jen na bříze se

Obrázek z mýho světa

Obrázek
z mýho světa
chtěla jsem poslat
do tvýho

Takový klidný tichý

Takový klidný tichý podvečer
a je mi uzounce
ten svět už nezdá se tak přívětivý
jak dříve býval

Odvážná

Odvážná jsem byla dnes
v noci
docestovala jsem až
k tobě

Tak lehce

Tak lehce si otevírám
tu bránu
paměti
v mé noře

To nebyl jsi ty

To nebyl jsity
kdo zahrnoval mě svoupřízní
a rád
To nebyla jsem já

Sídlím ve slovech

Sídlím ve slovech
ze kterých se mi nechce
můj odraz
odlesk

Ztratila jsem

Ztratila jsem kus své minulosti
sedím
na nejvyšším bodě v krajině
kamvztahuje se ke mně

Ta kostelní vůně

Ta kostelní vůně
kateřinek
už mě zase dohání
babiččina ruka

Někdy něco skončí

Někdy něco skončí
a vždycky něco začne
když toto ne
tak tamto ano

Že je mi líto

Že je mi líto
že mi je
pořád ty
znedorozuměňující

Shlukují se skvrny

Shlukují se
skrvrny tečky stíny
čáry a máry
pod kočáry

Za devatero horami

Za devatero horami
tak začínám
a je to jen a jen moje volba
jak začnu

když nálada ne

když nálada
ne a není
když zatáhlo se nebe
a mraky černají

Jen tak

Jen tak se
převalujem v peřinkách
svých myšlenek
vymyšlených vět

Prší už...

Prší už
a spadnou listy
a zima přijde náhle
jak nečekaná smrt

30.9.2004

Tak dnes jsem si zvedla
první kaštan
v kaštanové aleji
a uschovala v kapse kabátu

Jen v koutku stát

Jen v koutku stát
a pokukovat
jen vykukovat
z nory

Úplňková noc dnes

Úplňková noc dnes bude
a zavrtaný pocit
v duši
Tvůj syn

Já bojím se zranění

Já bojím se zranění
a proto se zavírám
na zámek
a zalézám dovnitř sebe

Kdysi jsem se ptávala mých mužů

Kdysi jsem se
ptávala mých mužů
kam jdou a kdy přijdou
nevěděla jsem

Jedním dechem

Píšu ti psaní
už nějaký rok
už dva
jen v hlavě jen v hlavě

Tak podzim už do mě dýchl

Tak podzim už do mě
dýchl
a dlouhý stín se ještě
zdloužil

Tak vyprázdněné ovzduší

Tak vyprázdněné ovzduší
tak prodýchaný vzduch
pomalu usedávající prach
na zklidněný pokoj

Ten nejlepší čas k procházení

Ten nejlepší čas k procházení
přišel
Slunko se sklonilo
a i když pálí

Vyznání Lukýškovi

Vněze se utápím
něhou se zahltím
v něze se rozpustím
s tebou

Přítel měsíc..

Přítel měsíc
vychází
A nekonečnej běžec někam
proběhl právě kolem

Kuba Maťa Lukýšek

Moji tři medvídci
velký
menší
nejmenší

Všecko co je krásný..

Všecko co je krásný bolí
Rozfučelo se
asi je nadosah přítel podzim
Chtěla bych být chvíli tam

Lukýškovi...

prstíčky - tvoje ručičky
prstíčky - tvoje nožičky
největší poklade
má něžná lásko

Nedostupná láska

nedostupná láska je ta naše
rozhořel se den
nedostupná jako tvůj pohled
do mě do nás

Už zapomínám...

Už zapomínám
na tebe
jen když vstoupíš do snu
jen když vstoupíš

co jsem zaslechla...

nikde jsem nebyla
a odnikud se nevracím
nikam nemířím
na nikoho nečekám

my doma...

dávná minulost
a moje vybarvená současnost
nepoetický pojmenovávání
slzy v lítosti

Ach Dáško..

Ach Dáško
kde jsou všecky ty představy
přání
nadšení

Napíšu si panelákovitej hit

Napíšu si panelákovitej hit
já děvče s mašlí aby mě našli
kde jsem se tu vzala
sedumdesát otazníků