Písmák Ze snů
koridoremza ostnatými drátycesta se klikatízem puká jak kaštany(snad velikým žárem)kolem postavse zkroucenými hnátyprojdou jen prokletímísto hudby jen havranyslyším za kočáremchladná vodaz rozespalé tvářetěžké sny odplavína rámu okna ještěrkamed zvolna v čaji tajekaždé ránoodměnit chci lhářetřeba se napravíco lež to jedna skleněnkanezlobí, kdo si hraje.
Ticho
Den za dnem, noc co noc. Stejný dům, stůl i kytka ve váze. Ohlušující ticho zdí,bezzubá ústa dvěří,oken oslepený jas. Je ráno, noc,nebo slunce někdo zhas.
Jsem
. černá ovcehořký medsladký ocetzdravý jedbílá vránamírný srázsoumrak z ránakřehká hráz. čistá špínazlatý měsícsnadná dřinastáří jepicv poušti řekasuchý déšťchladná dekaněžná pěst. kniha bez větklidný hněvhrubý sametoslí zpěvtichý výkřikhorký sníhkrev na rukounevinných.
Pohádka o stařeně a dětech
V hlubokém lese, kde větve pokroucených stromů sahaly až na zem, nedaleko bažiny plné všemožné havěti stála polorozbořená barabizna. Slunce tam svými paprsky skoro nedosáhlo, a proto se celé místo halilo v šedočerný háv. Všichni obyvatelé okolních vesniček se tomuto koutu lesa zdaleka vyhýbali. V chatrči, spolu s krysami a pavouky, žila ošklivá stařena.
Ledová lázeň
Po krk v ledové lázni zbarvené do rudavymývám krvavé rány co bolí. Takhle chovaj se blázni, když brečet je ostuda,raději šrámy si léčívaj solí.
Plameny svící jsou svědky té koupele,jež slíbenou úlevu nedává. Tenké záblesky mihotají se nesměle,díky nim je však temnota děravá.
Štěstí z nebe
V poli zrajících klasůnebe je na šedo natřený,počítám kadeře vlasů,padaj ti na oči zavřený. Na prst navíjím krásuté krátké chvíle. Dotýkám se tvých rtůjakoby nahodile. Z mraků jak z konve kropicídéšť skrápí nás a zebe,vykvetl úsměv ti na líci.
Až sežere mě rez
Vidím se prázdná,jak plechovka od salka,hozená na okraj smetiště. Neležím uvnitř,však ještě ani vně. Zbytky z mé dobrotyslízaly jazýčky myší,teď snad jen pavoucibeznaděj mou tiší. Do boku zeje mi proseklá díra.
Pastelka
v drobné bílé dlaniskrývá se nevelkáčervená pastelkamatný lak nic neměnína krvavé červeni její stopysama sebou vyplnilamnohá políbeníopuštěná tiše snilao jahodových rtechse svěží chutí třešnídávno však už nesní
Mrazivé přání
Holé stromy prsty snítek těhotné mraky lechtají,pohoupou sta křehkých dítekco na dlani hned roztají. Kostela věž břicha mraků pářevítr na honěnou rozhodl se hrát,poslední noc letošního kalendářemohu prý cokoliv si přát. Heboučké polštářky toulavých kočeksmět tedy pod hlavu dát,přikrýt se duchnou ze sněhových vločeka dlouho, předlouho spát.
Papírová bitva
písmena, jež tančívala na papírovém parketu svůdné tango s hrotem pera,dnes řadí se v zástupu do linek.
kap
kap
dvě velké slané kapky zasáhly šik
Proč já?
Na drobných rtech zbarvených nachem,po rukou co žalostně prosí,bělostné šíji strnulé strachem,stékají chladivé kapičky rosy. Na víčkách jež cudně klopízůstaly vidět bolavé stopy. V hlavě jen studené bláto,černý tér který se lepía duše křičí "Stálo to za to. "Však rozum je hluchý i slepý.
Tak trochu depresivní
před pichlavými pohledy okolískrývám se za sametovou škraboškucedím svět přes její potrhané černé krajkovía jako tonoucí stébla, vzpomínek se chytámtopím se. stejně jak vánoční kapr v kádi zoufale lapám po dechuhlavu udržet nad hladinou nelzes balvanem těžkým, uvázaným ke krkuzbavit se tak závaží, jež stahuje mne ke dnu. jenže. pak nezbylo by mi zhola nic
Hořké sladkosti
Jak kostka cukrurozpustit se v čaji,vklouznout brankou rtů do tvého těla,zevnitř tě hřát a hýčkat.
Svou konejšivou sladkostí prostupovat do každé buňky. Pohladit tě po duši.
Jenže ty nesladíš.
Irma
"Krásné páteční ráno, je právě 6,30 a pokud se podíváte z okna, máme slunečný červnový den. Náš teploměr ukazuje 21°C, takže nás jistě čeká další z horkých dnů. K příjemnému vstávání vám zahraje. " Automatickým pohybem zamáčkla tlačítko radiobudíku.
Zatracená technika
„Zatracená technika. “ zaklel vztekle. „Vždycky jsem říkal, že nás ten pokrok zničí a už je to tady,“ vrčel si mrzutě pod vousy pětatřicátník Hugo Moravec, zatímco si do tašky balil své věci. Ještě před týdnem by ho ani ve snu nenapadlo, že jeho spokojený rodinný život vezme za své.
Nostalgie
nostalgické vzpomínky na noci vášní. mokrých vlasů pramínky,jak zvláštní. sladká vůně heřmánku,svých citů vězeň. uléhání ke spánku,boj bez vítěze.
Cesta autobusem
Tak jsem konečně nacpala tu těžkou, neforemnou tašku do uličky autobusu a ten se dává do pohybu směrem na Prahu. Je 5,30 a venku zrovna moc teplo není. Zato tady je vzduch na padnutí. Safryš ty lidi se snad nemejou nebo co.
Je libo specialitu?
Jako každé ráno odemkl sklad plný klecí, v nichž se tísnila vystresovaná zvířata. Jeho prací bylo je napojit, nakrmit a hlavně umýt a upravit, aby vypadala zdravě. Opelichaného psa nebo kočku si přece nevybere žádný host. Neriskoval by zdraví či nevolnost.
Damned
taky se na Tebe moc těším. Líbám Tě, Damned…
Klepl do enteru a koutkem oka mrkl na monitor, jestli je vše na místě. Odstrčil se od stolu, zvrátil hlavu a zavřel oči.