Písmák démon všemi milován
Zrodil jsem se nenáviděným démonem,
který miloval jen sám sebe.
Ale nyní umírám zde,
jako démon všemi milován.
K smrti protiví se mi
K smrti protiví se mito marnotratné lidské žití. Faleš,jež za soumraku končí i začíná…Snad ani v hrobě neskončí,pod křídly anděla…
Tiše plynou
Tiše plynou sny, jež umírajídnešní noci.
V slzách,které nikdy neustanou andělé odvrací svou tvář. Nad křivdou,které zabránit nedokáží.
Dnešní noci…Mnoho nevinných zhynulo,jen v tvém vroucím obětí…
Anděl
Anděli,věřila jsem, že v tvém srdci přítele mám. Zaslepena tvými slovy, ztratila jsem duši …V nenávisti, jež má muka skrývá.
Nemohu ti říci, kdo jsem,každou noc, trpce bdící, hledám pravduve vzpomínkách, jež v prázdnotě mizí … s mým životem.
Proč jsi to udělal.
prastarý kout
V prastarém koutě osudu vzýval vizi vykoupeni vizi zdárných zítřků,iluzi snů, kterým věřit nemohl.
Nemohl neb nechtěl. V iluzích navždy ztracen,srdce své kterak žalem přetéká,neskonalou hradbou nicoty zakrývá.
V duši osamělé, sám hrob si kope…
Srdce, roztrhané touhou mdlou,Kruté se býti zdá,osaměle však na záhubu čeká.
Místo vzpomínek
Je tak těžké žít na tom to místě. V místě stále se opakujících vzpomínek,
jež neklidní svou zběsilost.
Čepel bolesti, tichá jako sen, zabodává se hluboko do mé mysli. S každým nádechem, bolest se žalem mísí se.
nesmyslné a prázdné
Vše se zdá být tak nesmyslné a prázdné,když padáš do propasti,jež pohlcuje každou slzu žalem zrozenou.
Luna, již tvým krokům nedopřává světla. Snad v temnotách se ztratila,stejně jako ty, už mnohokrát.
Nesnaž se do noci vyslovit to jméno, jež bolestí čiší.
Snad jednou
Snad jednouprobudím se v onen čas,kdy svět nebude stejný.
Snad jednoulidská faleš skončí,ta, jež tolik bolesti činí.
Snad jednou otevřu oči,jež tak dlouho v temnotách tápaly.
V hloubi jiných srdcích naději nenalézaly.
Slova
Slovaduši do hloubi bodají. Ta slova,snad poslední,v hloubi naději spalují.
Slzy,z krve zrozeny,jizvy bolesti skrývají.
Snad navždy.
Zabil jsem
Ano zabil jsem.
Zabil jsem svou duši.
Zabil jsem svou naději ,
avšak má nenávist
Skrytá tajemství
Nitrem duše skrytá tajemstvíza úplňku ožívají. Prosím řekni, že to není pravda. Řekni, že to byl jen sen. Jedna z mnoha nočních můr,která ve mně shlédla oběť svou.
Rukou zoufalství
Bludnou lhostejností světa,
čistou rukou zoufalství.
Došla k bráně smilstva,
jež krví smrtelnosti zní.
Tiché zoufalství
Hudba tichého zoufalství zaplavuje tvou mysl.
Slastné noty beznaděje, jak nože, drásají tvé srdce
- kterak je již prolezlé červy -
Krůpěje čisté krve vpíjí tvé oči,
Oklamán
Bolestí oklamán,k nebesům ruce vzpínej. Živoucí zradou posílen, k mrtvým bohům obrať svou tvář. Přec si s tebou zahrávali, k modlitbám tvé srdce semknuli.
O nejčistší bolesti zvídej.
Smrtka
Není požehnanou děvou,
ani milosrdnou panou.
Z temnot se tak zrodila.
Z pekel její duše povstala.
Kde jen mé srdce spí?
Kde jen mé srdce spí. Každou noc o tvé tváři sní. Beznadějným hříchem trápí se, když hořkým žalem viní se…
Učiň pro mne dobrodiní,jak lovci svých pout zbavení. Zabil jsi duši raněnou,tak doraž její schránku tělesnou.
Bloudím nekončící nocí
Bloudím nekončící nocí,i když mé srdce o slunce prosí. V dávných vzpomínkách,v hloupých dětských hrách. Bolest se skrývá. Do nitra duše se vrývá.
V dáli
V dáli, moře vzpomínek nešťastných klidní zběsilost svou. Odolal jsi pokušení ponořit se do jejich útrob. – Zasloužil sis tak oddanost mou. - bloudíš noční krajinou.
Konec překrásný
Myslím na konec překrásný. Kdyby jen svět nebyl tak zvrácený. Doufám v konec „šťastný. “Jen neříkejte, že je můj život smutný.
Životem bloudím osamělá
Životem bloudím osamělá.
Je snad má duše tak nepochopitelná.
Jsem snad zrůda nynější doby.
Nemám již jiné volby.
Nepůjdu pod zem sama
Nepůjdu pod zem sama.
Neovladatelná temnota mě oklamala.
Slibovala, že bolest mou utiší.
Teď však ticho a chlad obklopují mou duši.
Znal jsi mou duši
Znal jsi mou duši,
znal jsi mé srdce.
Nyní mě však nepoznáš,
ikdybys mi hleděl do tváře.
Utíkám
Utíkám před pravdou.
Utíkám před skutečným světem.
Utíkám před tebou
Mým jediným trýznitelem.
Strach
Svou tvář zlomenou kamennou maskou zakryji. Tvář strachem a bolestí zkřivenoumaskou štěstí překryji.
Nikdo muka má nezná a spatřit je nesmí… Ani bohové neznají můj žal. Ani oni neukrátí mé trápení….
Žijeme své vlastní životy
Jídlo může být špatné. Postele tvrdé,
ale žijeme své vlastní životy. a nikoho jiného.
Dopis
Píšeš dopis jediný.
Dopis, jenž bude zapomenutý.
Myšlenky se hrnou,
ruce je psáti nestíhají.
žasnu nad...
Žasnu nad krásou světa,
jenž bloudí okolo mě.
Žasnu nad tajuplností,
která se skrývá v dokonalosti
Matka
Pamatuji si tvůj hlas, tvé oči, tvůj úsměv. I když je to už dávno, co jsi odešla. Matko má. Odešla jsi daleko, tam, kde živí nesmí.
Démon
Démon nenávisti,
Jenž je Láskou světa bolestně zkřiven
Je též nenávistí věčnou dobře živen.
Vlidských srdcích jeho hlas zněl.
Miniatura 1
Chci být tím,
čím jsem vsrdci.
Sochou,
jenž byla života zbavena.
Miniatura 2
Chci odejít,
tak daleko,
kam nikdo nesmí.
Chci běžet,
most
Přecházíš zlatý most,
Zde již nebude lež.
Zde zapomeneš na minulost.
Jsi si jist, že tohle chceš.
Trpící duše
Duše zjizvená bolestí se skrývá.
Srdce trpící se uzavírá.
Do kamených hradeb.
I když ústa mlčí,
Oči jsou slepé.....
Oči jsou slepé,
duše strhaná,
ale srdce i přezevše
vidí, miluje a lásku zná.
Sám a sám....
Sám a sám v pustém hrobě.
Proč to má pořád v hlavě.
Strašlivé výjevy z dávných časů.
Mnoho rozhořčených hlasů
citát 8
Bojovat proti nespravedlnosti je těžké,
ale správné.
Ti jenž bojují,
nikdy nebojují marně.
Píseň kříže
Prastarý hřbitovní kříž zpívá píseň svou. Zpívá píseň smutnou a žalostnou.
Zpívá o dobách dávných a minulých. Zpívá o časech šťastných.
Láska .............
Láska je prokletím mým věčným. Nenávist stala se mou věrnou přítelkyní. Bolest a strach jsou mým utrpením velkým. A Život.
Dítě temnoty
Jsem dítě temnoty, které se zrodilo před staletími. Jsem dcera Ďábla, která žadoní po krvi.
.
Neutíkej přede mnou cizinče.
Můj pane.....
Můj pane zla a nenávisti. Ty jenž jsi ničitelem lidských srdcí. Prosím vyslechni slova má.
Dávám ti svou duši, dávám ti své tělo.
život......
Život je utrpení, je prokletý. Život je těžký, ale i tak je mnoho důvodůproč žít.
Co pro mě znamená láska a přátelství?
Co je to láska a přátelství. Lásku člověk dostává od narození, ale ne každý si ji dokáže udržet až do dospělosti. Ale proč nedokáží všichni lidé milovat. Snad mají strach milovat.
Východ slunce
Paní noci již odkrývá svůj závoj nad městem spícím. Slunce, probudilo se a svou oslnivou krásou zasáhlo přeceličký svět, jenž do této chvíle spal. Štastní ptáčci si prozpěvují, hrajíc si v paprscích Slunce. I ten největší spáč se probral z blaženého spánku a vzdává hold usměvavé zlaté tváři Slunce.
Noc démonů
Klaním se vám, démoni noci. Kdo se vám postaví, je bez pomoci. Jsem černá růže na planích zla, co jediná za věčnost tam vykvetla. Volám vás démoni temné noci.
Proč?
" Proč nikdo neslyší hlas jenž volá o pomoct. "" Proč mají všichni snahu pomáhat, ale nikdo nepomůže. "" Proč se snažíme vysvětlit věci naprosto jednoduché. "" Proč se nám věci jednoduche zdají tak složitě.