Písmák Lapidarium
Ustláno máš v magnóliích
a každý jejich vzdech
promítá se v melodiích
jež nehty ryješ v ztuchlých zdech.
Pour amour
Dal jsi rozkvést v duši mé,vzácnou lásky orchidej. V očích plane její květ,skrz kůži lze k ní přivonět. Dobře si ji uhlídej,něžnostmi ji zalívej. Jen tak poznáš,že je skvost,nevinná je jako dítě.
Momentální indispozice
Nepopsanou stránkoukončit v první chvíliObrnit se v strachu schránkou,blížíš-li se zdárně k cíli. Tisíce hvězdnechat padat do svých dlaní,a pak. uhasit jejako hloupá dětská přáníjako ta,co vytanou zas při svítání. Tak jeví se mi dny,jež trávím sama,bez TEBE.
Hnutí láska
Létala bych v oblacích,spálil jsi mi křídla. Osud směšně obrací,s bublinami z mýdla. Láska z nás se vytrácí,snad hledá SLADŠÍ vřídla.
Nejprostornější NIC
Tvá duše. Temná klec. A Tvůj rozum. Přísná to je stráž.
Most
Na konci mostu je světlo,tím světlem jsi pro mě Ty. Leč je to místo, z něhož unikámdo věčné temnoty.
A na poušti byl Jordán...
Stavím z kousků srdce, jež mi ještě zbyly, most, kamsi k důvěře. A možná přichází ten čas, kdy si lidé nerozumí, tak uchýlí se k nevěře. V křeči se držím poslední nitky - důvodu, proč Ti ještě věřit. Leč tam, kde věčně sucho bývá, nelze tonout ve vlnách, hladinu tak čeřit.
Momentální výplod depresivní mysli
Není ostuda spadnout,ale je ostuda nevstat. A přesto je zmrtvýchvstání zatímcelkem vzácný jev.
Slyšíš mě???
Připadám si, jako křičel bych do ozvěny - naslouchá mi totiž. můj přitel hluchoněmý.
Nechci pouze chtít...
Skryta v trpkých slzách,
tonouce v poušti,
život spletený v stuhách,
záchranná lana spouští.
Touží(m),touží(š)...
Dozrály klasy a. zas mě to přemáhá. Kde jsi teď asi. Že srdce už neváhá.
Upír ?!?...!!!
Fantazie beznadějí,poezie smrtí. Nejsou to jen oči Tvé,co mou duši drtí. Cožpak Ti to nestačí,pít krev z bledé kůže. Ty v mé duši pytlačíš,prý ve jménu růže.
Železný(-)(f)Ferro...
Lunu držím v objetí,
plytce,plytce dýšu.
Kanou slzy dojetí,
na dopis,co Ti píšu.
Budeš (py)kat můj...
Už nedokážu vzlykat,nad tou pannou (s hlavou uraženou),cos věnoval mi po smrti (naší lásky),duši žárem žalu upraženou,zkoušim držet v objetí,tu kupu zlatých kadeří,zoufalství je škube(to já ne. )upletu z nich lanoa pudu se houpat. Duši mou to ochladí,Však TY budeš pykat.
Žít se pokusím...
Plout ve vodách moudrosti,a srdce nechat vzlétnout,kamsi k obzoru,jako bílou holubici,na znamení míru. A se zvonivým smíchem,vnímat časy míjící,dokud ještě hlas nám slouží,a srdce je bijící. Takto se žít pokusím,dokud ještě tělo není. v hrobě hnijící.
Lota
Sedíc na dně duše,ryla v její stěny,zoufalý vzkaz životu. Snad psala to v agónii,smrti blízkost dobře tuše. Nyní prsty její křehké,leží tu tak opuštěny. Kryjí její nahotu.
Filatelistka?To sotva...:)
Jako krásné slovo,jehož nikdo nechápe. A pak. dopis milostný,jenž s klidem shořet necháte,jeví se mi srdce Tvé,jež teď v dlaních svírám. Kdy že Ti ho vrátím.
Lístek v žumpě
Lístek,plujíc po hladině,vody kalné,páchnoucí,má se jistě notně lépe,než mé srdce planoucí,tiše,teskně tonoucí,v hnusné žumpě zloby Tvé. A to srdce mé,trpí vzácnou nemocí,ach,jak zoufale jest,láskou horoucí.
procházka (růžovým) sadem...
Kráčím. Po trávě z obarvených rýsováčků. Sténám. a nářek zní ve vršcích ukazováčků.
Na chladných schodech činžáku...
Na chladných schodech činžáku,sedím a přemýšlím. Nač plýtvat darem života,na další zrůdu dvounohou,snad není jich tu přespříliš,dotáhli sem chorobu. a války. a hlad.
růže
Trhám růže okvětí,marně hledám lidské teplo,jak držel jsi mne v objetí,všechno s Tebou kolem kvetlo. Jak. rychle naši lásku smetlo. to hloupé toužení,navzájem se v hrsti mít,teď přináší to soužení,marné,marné, dýchati bez Tebe chtít.
počkej...
šla jsem ulicí. a nakukujíc do kanálů,marně hledám ztracený klíč ke štěstí. a srdce mlčí zoufale,bojíce se tlouct,snad čeká aspoň na signál,na tiché cinknutí. i lehký vánek večera,v ústech zvolna zhořk.
Existenční
ŽÍT a stále riskovat,tím bezcennou věc,ŽÍT a přitom splétat si,z vlastních hříchů pevnou klec. CHTÍT a stále slepým býti,místo rubu zřít vždy líc,CHTÍT a chtíčem dávit se,nemilovat nikdy víc. MÍT a stále hromadit,statky,věci,a tak dál,MÍT a přitom strohost krýt,samoty být mocný král. Dutá hlava s plnou kapsou,čile vládne světu,a my si tu stresem hynem,každý druhý jak vůl dře tu.
Připadám si...
Připadám si jako ubrousek. Ale ne ten čistě bílý,restaurační exponát,nýbrž jak ten napůl shnilý,ponořený v saponát. Připadám si jako kolo,v kterém dlouho chybí ráfky,s prázdnou hlavou,s prázdnou duší,místo mouder vynechávky. Žádná čest a šlechetnost,na to už se zapomnělo,kdyby lidi milovali,tolik by to nebolelo.
Kde jsou hodnoty?
Všechna lidská čest,pohlcena člověkem,nastaví ti pěst,vypadni a čert tě vem. Důstojnost,to pojem cizí,šlapem po ní sami,v očích zvrhlé potěšení,oře,vláče s námi.
Jediná...
Hadrová panna s cukrovou polevou na krajkových šatičkách. Odulé rty mlčící,čím víc žádám odpověď. Blonďaté kadeře,tajný recept na krásu,a ty oči hluboké,vždycky plné úžasu. Snad nejlepší je mi přítelkyní.
Zamyšlení
Smítko prachu do oka mi padlo,ono zaslzelo. Srdce láskou nezalité zvadlo,až to zabolelo. Jako krásná tvář,pýchou být všech pých,pozdě nosit svatozář,milovat jest hřích.
Indispozice
V nejtěžší chvíli člověk o všechno přijde,snad ani nedoufá,že zítra slunce vyjde. jeho radost uvadá,jak okvětní lístky lilií,přesně jako ty,co rostou v tvojí zahradě,jenž je věčně zavřená,já neznám od ní klíč. často kolem chodívám,křičím z plných plic,leč ty mne neslyšíš.
Molo
Na opuštěném,vratkém,vodou nespočetněkrát omytém cedrovém molu čekala dívka. Chladem schoulená,svátkem oděná,na loď čekajíc,mírně vzlykajíc,hledí na měsíc. A měsíc mlčí. As moudrý,věda,co nastane.
ty
Jako marný pokus žít,jako třicet v sedmnácti mít. A ciankáli do dna pít. jeví se mi pokus, vlastnit srdce tvé, věčně ledové.
Nepopsatelná
Zoufalá něha šplhající po šíji,šíji mladé dívky jménem Láska,
je mladá a přece tak staře známá,prchlivá.
Vlasy spletené snítkou touhy,oděná v lehkém plášti tajemství,
hladíc ji jako čerstvá ranní rosa.
Vypadni a zůstaň
Tak je to naposled,líbám tvé hebké rty,celá se chvěji.
Láskou,nenávistí,agresivní touhou.
Táhni už. Vypadni.
Za oknem je chlapec...
Jako pláštík šílenství,vidím tvoji touhu,ve všem chtěls mít prvenství,teď utápíš se v louhu,v lázni milosrdenství. Byl jsi tam,ta tvář za oknem,ano,teď už to vím. Křičíš,ať jdu honem ven,jen nevím,proč tě neslyším. Snad nechci,snad nemohu,asi mám strach,však já ho přemohu.
Voda
Chtěla bych být vodou,
plynout světem,
omývat hříchy,
nový život,dávat,brát,
Pianista
Chtěla bych být jako Ty,pavoučími nástroji rozeznít padlé křídlo anděla hříchu,dusit se melancholicky tepajícím během gazely,dojmout tě k slzám. Sněžilo by. Zuřivě bych přidala na tempu,pár těžkých úhozů do těch nejtemnějších míst v peří,následná agónie při prudkém vzletu mezi tóny nejvyšší,protnout zábrany,rozervat skořápku strachu,až by se křídlo rozžhavilo v plamen věčnostia já bych umírala vysílením za zvukumé symfonie žalu. Zmrzlé konečky bledých prstů zkroutit ve smrtelné křeči,umírat smetena vlnou lásky.
Pro J...
Nechápu. Marně lovím v srdci pár chvil,kdy jsi se ke mně choval hezky. Nechápu. Tvůj mrazivý pohled mne pálil do morku kostí.
Hodokvas
Z dálky slyším něčí hlas,radost ve mně stoupá. Zítra bude HODOKVAS. I ty,nebuď hloupá. Už se musím pěkně chystat,na tu velkou žranici,žrádla budou čtyři tuny,vykloubím si sanici.
Next to hřbitov...
Trčí třicet křížů,z horkem zprahlé země,jsou v památku lidí,k nimž život nechoval se zrovna jemně. Jeden jako druhý jest,na každém je text,jeden chválí boží krásu,druhý lidskou čest. Když tak koukám na to,zmocní se mě dotaz:A kdo bude příští,a kdo bude next. Měl bych účast svou brát vpotaz.
Latexová 90-60-90
Zpívám si blues na betóně,nota,lusk a nota,zní to trochu monotónně,je to remake Káji Gotta. Je to píseň o Kačence,té pískací do vany,je to jedna z mých dvou slečen,ovšem až po Tiffany. Nastává zde dilema,kterou pro vztah zvoliti,Tiffy háže "výtlema",slyše mne tak mluviti. Já se však s tím soužím dál,kdo to jen kdy pochopí,Kačce košem dát se bál,prý ho ještě utopí.
Láska
Láska je velmi podivné koření-Vám život zesládne,ovšem vašemu okolí život pěkně "osladí".
Evě a Magdě a všem,co našli opravdové přátele
Jen tak sedím a čučím do blba,to dělám poměrně často. Na mátkou si jen tak zkouším představit,kolik skutečných přátel mám. Po docela dlouhém "filmu",odehrávajícím se v mé hlavě,s reálnými pocity bolesti a smutku,blaha a radosti,docházím k závratnému číslu-2. Dostaví se zvláštní pocit-je to jako,když otevíráte plechovku ananasového kompotu, a přitom se pořežete o její ostré hrany-sice vás to říznutí docela bolí a krev teče nepříjemnými místy po vaší bílé blůzce,alezároveň se těšíte na ten krásný sladký pocit v ústech,až budete žvýkat kousky zlaté pochutiny.
Tak to uvidíme aneb morální dilema adolescenta...:-)
Ležím a přemýšlím. Co na mně viděl. Vstanu a jdu k zrcadlu. Tupě do něj zírám.
...Pasovat versus milovat...
Jdu ke dveřím,odemykám klíčem. Proč naše ruce také do sebe tak nezapadají,miláčku. Jdu ke stolu,sednu si,popíjím čaj a šálek pokládám na talířek. Proč naše ruce do sebe nezapadají také tak,miláčku.
Láska jako květina
Láska divnou květinou jest,v noci vzkvétá,ve dne uvadá. Roste podél tisíce cest,však ve vysokém pýří,jest jako rudé chmýří,co lidské srdce rozžhaví. Vůní mátu vzpomíná,někdy sladká,jindy pálivá.
Choroba jménem lidstvo
Lidstvo. Toť hrozná chroba. A jaké má příznaky. Nejdřív se vám vyrazí dvě vyrážky,obě nevzhledné a chlupaté,jedna více a jedna méně.
Absurdita
Jak absurdní jsou Ti,jež pojí ruce navzájem,však absurdnější jest,že předstírají nezájem. Jak absurdní jsou Ti,co dívce rety tisknou,však absurdnější jest,že po jiné si písknou. Jak absurdní jsou Ti,jež slůvka lásky vypějí,však absurdnější jest,že tím se lásce vysmějí. Jak absurdní jsou Ti,kdo krásy těla nadevše si cení,však absurdnější jest,že krása pravá vede cestou utrpení.
Já rozdávám aspoň štěstí...
Říkají mi lehká děvaa jsem na to hrdá,za dva styky kůrka z chleba,život je holt mince tvrdá. Punčošky a minisukně,k tomu velký štekle,dneska není příliš v módě,tvářit se ňák změkle. Tvářenku a řasy velký,ještě rtěnky trocha,kondomy dám do kabelky,támhle vidim hocha. Není čistý tělo všechno,duši čistou mít je čest.
Puberta
Už od svých pěti let jsem byla takové to hloubavé dítko,které nikdy moc do žádného kolektivu nezapadalo. částečně to možná taky bylo problémy v rodině,taky tím,že jsem byla často a vážně nemocná. Ale to určitě spousta z vás zná,prožila to taky. A tak život plynul,až nastalo období puberty.