Trochu tam, ale i trochu bokem
Hladím Tě
laskám Tvoje tělo
rozervaný břicho
a rozkošný vnitřnosti
Apokalypsa
Zaslepen mocí
- moderním světem
plaveš krví
vobrovském moři
Znamení nevinosti
vlasy ti kreslí po tváři
mrazem ti praskaj kosti
vlk se beránkem tváří
bíle znamení nevinosti
Král Midas
***********************
Křik tvých perutí
tě nutí letět
-střemhlav, vstříc k zemi
XY vs. XX
Nahoře bez
a dole taky
svým teploměrem
Ti měřím vnitří stlaky
Jak asi myslí zvířata?
Při skládání dřeva jsem z nudy pozoroval naší kočku a napadlo mě, jestli její mozek je schopen pochopit, proč to dělám a proč topíme a tak celkově logiku života, zajímalo by mě co jim šrotuje v těch malých mozcích a jestli mají nějaký cíl. A to kočky jsou v pohodě, ale co takový pes. Leží celý den na zahradě, neděla nic, občas stěká po lidech a jiných psech a občas jde na procházku.
Během psaní toho odstavce mi došlo co je cílem psa, chránit svou smečku.
Benzínová skvrna na mém srdci
-hořet -
je milování.
jako jiskra spadlá do kapičky benzínu
malý plamínek podlíván tvou touhou
skládánka
Chybíš mi jako poslední
dílek skládanky
chci ať se rozední
ať vidím do dálky
Oblečení součástí hudebního stylu
Současný trend lidstva je se zařazovat do nějakých skupin a dnes jde podle stylu oblékání dost dobře poznat, co ten člověk poslouchá. Možná, že se lidé nesnaží až tak zařadit, ale podvědomě se jím jiné oblečení líbí a to dost často souvisí shudbou. Určitě na ulici poznáte aspoň základní hudební směr různých lidí, tak nějak všeobecně. Dobře jdou poznat lidé, kteří poslouchají hip-hop, díky jejich placatým kšiltů a kalhotách srozkrokem pod koleny.
Křídla
Běžímzpívámmluvímchodímžiju. Ale Ty mi dáváš křídla. LÍTÁM. Plníš mě hormonem štěstíjen ty máš trochu strachže se budeš bát.
Člověk?!
Jsem lidská bytostjsem.
člověk - to nejzvrhlejší zvířechodíc po dvou
příšera - která si mocípodmiňuje svět.
Člověk - mocný a vlivný
Chci umět vracet čas...
Nepopsatelný pocit uvnitřchci umět vracet časčtu jazykem tvých vzdechůtvé svědomí vypouštíš na polštářplazíme se k svému cílijako dva kluzcí hadiloď kotví v přístavujen už má splihlé plachty*****************************************ráno se zvedne vítrloď odplouvá pryčchci umět vracet časchci slyšet tvůj smích.
V davu tupců...
Spoután laxnostípokouším se rozmrazovattvá pustázmrzlá slovaZabitvlastní představoutěch lepších zítřkůNevnímámprostořekost jinýchsložitost Tebejsem sámv davu lidíjsem sámnavždy.
Hejna vran
ulehámna rozvlněné klasy žitahejna vranse snáší na mé tělochtěj mě živéhozničit a rozsápatberou mi očia ja jsem stále slepýtrhaj mi vnitřostiz těla a jádál neumírámživot žitý pro krásubraním se dálhejna vran pokropenýchmou zaschlou krvíodlítaj.
Peal-K.O.!
Paraléry ozvěn se snášeja zamotávaj mě- do skelný vaty. Koušeš. Už nechci dál. nějak to přestát - znovu se nadechnou.
Mozek ve skleněným obalu
Ostrý výkřik do tmyničíš mě svou chutíjako vůně tymiánuna rozpálených zdechkřičí svědomí močioči jsou rozpolcenýa praskaj ve švechsaju z tepny radostiještě zcela není prázdnádivný, široký pohybyznáš uplně jinej světřídicí centrum je rozbitýa procesory neposlouchajkolem se staví bublinya ty. se usmíváš.
Konvenční svět
Přikován vlastním svědomímrozsápeš ty řetězyslova jednoho názorunutící tě se poutatDefragmentace mozkusložený ze špatných střípkuse zrcadlovým efektem-dovnitř nevidíšAle možná víš-jak z toho ven.
Všechny sedmikrásky v jedné...
V pocitu prázdnapolykám skelnou vatustřeva trpícíhrdost mi protéka mezi prstyv pocitu prázdnanení tu co by mělove výsledném obrazuchybí mí tvoje těloUrvem si svou svobodupropletem své dušechce se mi smátco všechno můžemPo všemocné nocipřichází probuzeníco bylo v mé mociráno už neníschovávám se za tváří zmrda-jsem ale jinývíš. A co jsem já - nic. A co jsi ty - nic. spolu všakznamenáme vše.
Jaterní kvítí
XXXXXXXXXXXXNeměl bych býtitím čím vlastně jsemnechutná mi žitínechutná mi senpacient se srdeční snětína infekčním zapsán jsema i to jaterní kvítíuvadá. XXXXXXXXXXXX.
Atomový kryt mého Já
Schovat se do bunkrupřed přívalem tvých jaderných slovutéct před realitoustéct mřížkou od kanáluŽivotní smysl snažit se najítnadechnout se a znovu skočitvykouříme spolu dýmku míru-prosťáčkům budem se smát.
Šach mat
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Krále zabijímv šachovnice myšlenekstejně ale nekončí todalší partie se rozehráváobraz promarněný hrdostidalší životní etapaněco končí - a něco nového začínázapleten do svých pastíjsem jedovatej had-chtěl bych se zakousnout do tvýho masa. jsem kluzkejjsem nebezpečnej strojkaždý ráno umírámkdyž slunce vyjde na obzor
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::.
Za obzor
Noc odchází spátluna je mladáco necháš si zdát. Když za obzor padáJá budu se zaspořád se ptátjestli tvůj třasbude mě hřátna pořád. AneboOdpluje za obzorza dalekou vodoupromění se v pracha zůstane touhoupřevlečenouza citja vímnení to lehkýŘíkat ty věci, který maj zůstavat nevyřčenýkaždý den měnící se, přesto však zůstavám beze změnynový svět, který dávno byl objevenýa ja tu zůstávam sám v sobě uzavřený.
Chemie
uzavřeni v tělechvstříc vlastnímu tepudopován chemiisnad se nezkazím********************uzavřeni paralerních světechz rána se trochu klepuposilněn tím-co mě zabíjíjen sám sebe nezradím********************lidé v rozličných světlechpodivná řeč vzdechůpostavy proplouvaj a promíjís pocitem viny-v očích stín.
Přejetej
rozjeté očizrychlený dechbolest končílet na křídlechve mě se strácíco někde začínáživot ale končísvětlo zhasíná*OSVOBOZENÍ*-touha jedinák l i d t i c h oa dubový pach.
Dž-ungle
Zmáčené peřísnáší se do spirállžička černánevíme co je strach-co je to embolie-spolu se prošleháme džunglí.
polemika okamžiku
Ja ti seru na slávustrč si ty vavříny do prdele. nechci nicz toho co mi chceš dátjen jedno
a zato se neplatí. za ten pocit
žes něco dokázalřvát to do světaa plavat proti proudumír.
Tělo
I vítr na chvílijako by ustalt i c h o . . . 4očijedno tělo.
Zamkni...
Procitám z té tmydíváš se mi do očíchci skočit zpátky- do hlubin. Až uplně na dno- do nitra tvé duše. a ještě hloubZamknout či nezamknout-toť otázka . Zamkni.
Čajovna
Sedíš naproti-popíjíš čajasměješ se na měsvýma očimave kterých se začínam topit. Zdi jsou naštvanýstahují se kolemnás. Záchrana je výtahkterým se sjedemz p ě t do reality.
4%
Už jako malejjsi byl jinýcítíl si tenjinej mozeknevěděl jsivšak - co - tím tvéhormony asimyslí. ale až-pak. Objevil jsi světve kterým vynikášklečící kamarádpolyká tvé sperma.
Cítím se...
Cítím se jako hovnokterý vysral sousedovic čokldo sněhu--a z teplýho hovnavychází drobná páraCítím se asi jako baleťákkdyž zvedne nohu takprudceaž si utrhne levou kouliCítím se jako dobytekkterýmu strká inseminátordo pochvy tyčinku se s p e r m a t e m
Cítím se. ale pak mi odzvonía překvapí měrealná realitarealizovaná na tomtonerealném světě.
Jen tak přemýšlím...
Jen tak přemýšlím-lásko-jestli sikdyž si mažešnutelu na rohlíktaky představuješ svýhorký hovna a jak je stříháš do záchodu. Sluší ti to kotě-jen v tom ručníku. ten ručník jeúplně plnej--mé mrdky. (jo to bylo tehdy jak sem čekal příliš dlouho, víš.
K.D.C
Prosklená patrová garáž5. 4. 1994camelka, cola, camelkaheroin-hlaveň v puse aspoušť. bože tady na zdi je mozek.
Konečná
Rachot vlakuokna se jemnětřepou-stejně jakotvoje ruce. přemýšlíš, zdavystoupita začít žít. pozdě. tahle je konečná.
Dimenze číslo Z
Strmý vrchol-dimenze číslo Za mé dvě pulzující očikaždou chvíli prasknoua zakousnou sedo zdí.
Tvoje teplo
Sedím v tvým teplemůžu všechno, ale nictvá vůně se mi zaplétádo mých mozkových receptorůVločky kloužou po tvé tvářia drží se v tvých řasáchcítím tě vedle. a vím že to tak má být.
Mrtvý šmoula
Steřelý rucesnáší se na měkřikchcípni šmoulostříká vodapřes hukotvody necítítep. Kotouče vodykolem se vířínikdo mě nevytáhneze spár jeho dlaní. Ta voda ledovápod kůži mizajíždí ticícemalých jehela to mě zabíjíjenom mrtvý šmoula. -a pak se probudilv mokrý posteli.
Fontána pro.../za časů cholery/666
Umíráš a jápronáším satanský veršeza časů cholery,běsnícího zla. A pak . uzavření ve tměv průchodu paneláku. Mě začínášostýchavě líbat.
Pod bledým trikem - svět
Spadla kapkaspadla rosamasakrujícně pěkná holkabyla bosa. Stálá na tý mokrý trávěa nebe se usmívalota záře patřila jen tobě-a taky mě. Duha letěla oblohou(protože začalo pršet)a na jejím koncinebylo nic. Tak prázdná duhaale barevná, strašně moca my tam stáliaž konečně přestalo pršet.
Polibek prdele
XXXXXXXXXXX******************Podivný pocityněco jako kdyžprdel je na místěobličejeale přitom je to takje to úděl násvšech druhoústýchživočichůAle ja nechcinechci a aninebudu chtítv y m ě n i tpolibek za. prd. ******************.
Vevnitř bývá prázno, bolestivě prázdno...
Pořád se cítímlechce nenaplněnjako ucházejícíbalon A Ty místo toho aby siplnila mé štěstí propichuješ každičkýkousek mého těla A já ucházím. syčím a vařím se ve vlastním pocitu prázdnoty.
Bříza a Dub
Na úpatí vrcholujenž ozařujevybledlý měsícroste starý dub
Kousek dálv šedavém stínuvečernicnádherná bříza
Proč má Dubk Bříze tak daleko.
Ve studni
Znáš ten pocitten pocit jako kdyžspadneš do studnykterá je dost hlubokáTen pocit se kterýmse dívaš z okna a vzdaluješ se člověkuuzavřeném v tvém těleTen pocit když sizapichuješ injekčnístříkačku hluboko dož í ly . . . a pak padáš.
Venku padal první sníh
Podzimní podvečer, jako stvořený k přemýšlení. Zářící slunce prosvětluje popadávající listí, které se ve spirálach stáčí k zemi. Dívam se z okna na to plátno, kde kreslil ten nejlepší maliř. Příroda.
Člověk jako mezičlánek
Bedřich se podíval přes slkenici piva a prohlásil: „Už to prostě není jako dřív. Nevím kam všechna láska vyprchala, ale cítím to. Jako. jako by vyschla.
Udělej mě v trávě...
Poprvé ji spatřil na školní chodbě. Určitě to nebylo poprvé, ale bylo to poprvé co si jí výrazněji všiml. Lukáš zůstal stát jako opařený nad její krasou. Měla v sobě něco navíc, něco co každá holka nemá.
status x
Jsi dynamitkterý mě roztrháváa jái přes všechny tystatusynepřestávám.
++ONA++
Proletělomnou tvojemystické těloa teď mi znova unikáprůvanem zokna.
Zbyla jenmrazivávůněkterá mě spoutávadosmyček kterése hrozivě omotávajkolem mého vjemovéhoreceptorupro cit.
Zamést si před vlastním prahem
"Ale však lidi si na komunisty zase zvyknou. " přesně cituji pana Paroubka. Jako by si přál vrátit čas a s ním i vládu komunistu. V jeho odpovědích se i tato možnost skrývala, asi by byl jenom rád.
Perníková
Už jakomalý klukobdivoval na nebidlouhé čárypo letadlech. Tato záliba muvydržela. Sedí sám uzavřenv bludištiperníkové chaloupky,ve které chybí klika.
Kain a Ábel
Byli jsme jakodvě lilieklanící se k soběsvými kalichy
Ale teď jsem spíšjako Kain a Ábelmilující se, přestomam chuť zabíttvou čistotu.
Vyhasína už citje jako deka napuštěnavodou na pouština rozpáleném písku
Tak rychle vysichána vařícím slunci.
He
S podivným pocitem přicházim domu, teď jsem tak sám. Pak ale podívam se z oknaa vnáším se jako balonék napuštěnýheliemProtože vím, že ty taky stojiš u oknaa máš to stejný jako já.
Potom je dobrý žít.
Ježíšek
Láska je jako Ježíšekv mládí vám všichni říkajíže existuje, ale časemlidem začíná docházetže existuje jen takovájakou si ji představujem
stejně jako Ježíška.
Cítím tě...
Můj bezstarostný život seotáčí o stoosumdesát stupňůpokaždé.
Když začínam uvažovato tobě, jako o osoběmě blízké.
Romeo a Julie
Jsem Romeoa ty má Juliebudem navždy spolukdyž ne tadytak někde jinde.
Epitaf
Polož mě na kříž,nech mě rozsápatkřikem spojenýchdecibelů, řev. Hybridní soumrakspletenej z nitek tmysnáší se v oblacíchdolů. . už nekřič.
Výplod
Mozek mi bzučí, pod náporem pravd. Asi jako starý bzučáku hlavních dveří. Hlava třeští a bojim se o sebe,nejde otevřít.
Lebka mi praskáa mozek stříka ven.
O chamtivém medvědu
O chamtivém medvědu
Vtmavém lese žili dva bratři, medvědi. Ten starší byl moudřejší, ale mladší si od něj nedal nikdy poradit. Putovali sami lesem a jelikož byl podzim hledali si úkryt na zimu. Vířili spadané listí a procházeli hloub do lesa.
Waršawa
Waršawa
Když černe štětiny kartáčkůna zuby -zahalí tě tmou. Navštivíšcikánskou kartářku-stejně nevíš kam kroky tvé povedou.
Ranní mlhu roztříští ježdění tramvaji,jdeš dál, od úst ti stoupé pára-stereotyp života se moc neměni. Dojdes tam kde město děli čára.
Myšlenky
Myšlenky méjsou uzavřeny za velkou zdí. Pohyby tvémi mezi pletenci řas unikají.
Nezbýva než čekat,až déšť smyje šachovnici z náměstí. Jsem křehký jako vlaszachycen do velkýchkleští.
Pointa
klasická otázka:myslíš na mě.
klasická odpověd:někdy až moc.
dialog pokračuje:a máš mě vubec rád.
jednoduchá odpověd:no to víš že jo.
Samota
Nevím kdo jsem,nevím kde. To probuzení, ted den. Vše ve mě vře.
Sluneční paprsky,hned jakmi od sebeoči odlepí.
Závan smrti
Když závan smrtise dotkne starých vrásek. Promítne se naposledseznam všechtvých lásek.
Naposled. Ještě jednou.
Poslední tábor
Poslední tábor
Byl konec července, slunce pařilo. Na autobusovém nádraží vjednom malém městě stálo u zastávky, víc lidí na to aby bylo jasné, že jen nejedou do nějaké okolní vesnice, tolik lidi nejezdilo nikdy. Byli to děti, které doprovázeli rodiče. Děti ověšené báglama čekali na autobus, který je měl dovést na letní tábor.
Globalizace
Globální oteplování
To co to globalizace asi všichní víme. Poslední dobou se s tímto pojmem potkávám docela často. V novinách, v televizi. Všichni jsou chytří jak encyklopedie a tak toho je všude plno, co už s tím, že každý tvrdí v podstatě něco jiného.