Život je divadlo. Divadlo je život!
Život je divadelní hra,
každý hraje roli svou,
někdo hlavní,
jiný Tvou.
Mžik v lednu
Dneska to nedám. Příště.
Ne, dneska na to fakt nemám, nemám.
Nenapíšu ani řádku, která by byla srozumitelná.
Zase další mimóza....
Zatáčka vpravo,pomalu, nepředjíždět. Zatáčka vlevo,rychle musím pryč ujíždět. Uteču před vámi,uteču před sebou,uteču za někým,uteču ze sebou. Kolo, kruh, zatáčka,potvora života,nenechá mě živáčka,potvora dokola.
Vždyť ty víš
Vždyť ty víš,stačí se podívat,vždyť ty víš,neumíš mi nadávat. Ja ten třetí hrát tenkrát nechtěla,já tenkrát někdě v mysli jinde létala,vždyť ty víš,jedna z mála víš. A dnes. Jak ráda bych ten třetí daladuši míči zaprodala.
Bludnování
Hustý, pustý stránky,nepustí mě do tělesný schránky. Dobře je zamčena, a klíč. Zmizel, schoval se - je pryč. Kam jsem ho dala,kdo ho má.
Huk
Hluk, ťuk, kuk,kolem se nosí,obranou sebe si rosí,bojí se, ten hluk. Nebojí, jen neví,jak jinak, opět stojí,na mezi, mezi námi,slzi neporoní. Brodí se hloubkou,nízkou jak trám,je to jak obvykle,sám, sám a sám. Možná se zapálil,kdo ví a proč,komu tím ubliží,se zas ptá, proč.
Podzimní D - ne jako den
Protože jsem mimózní,snad jen proto, to je tím,že očekávání jiných neplním,studem svou brázdu zaplním. Pak možná, bude snad,možná pak jenom bude ta,nohama tělo její obtočím,svůdně. jako had. Chaos mám kam se podívám,vím, co mám, ale otázek nespočetně,proč je to tak, je to konečná.
Že by?
Schovávám se pod tváří,
očekávám rázem sráz,
nepotkám neznámou tvář,
ze by zase v ráži, vrazi.
V dobré možná
Z kůže odpadne mi poslední,
ta moje poslední, která neví,
ta co v ruku v ruce hlavu skloní,
ta co se každému zjeví.
Momentálně
Konečně usínám,
něhu Ti vysnívám,
usmívám se a mlžím,
na zemipo tom všembrečím.
Po okraj - líně v hlíně
Po okraj svíčky, poo mými víčky,
hudba začala hrát.
Pod mými víčky po okraj svíčky
zůstala němá stát.
Věnovací prosincová, to už je dávno ! bohužel!
Černější než uhel zdála se být noc,je to více než tajemné, že by nepřející moc. Kdo nás v tom nechává - v noci se bít. Ráno - je den - úsměv padá - musí to být.
Co z toho - z radosti - vlastně máš.
Pro
Tahle je můj otevřený sen,jež byl už mnohokrát podveden,to je můj noční snílek,nikdy mě nenechá bez vzpomínek.
Muším dechem Trnu
Noc se dnem se střídá,knížka usíná,sen dohořívá,svíčka den dozpívá.
Úsměv se dousmívá,oči dotýkají se ránaa večer den potkává,s nocí tulím Tě ráda.
Dech chytám muším letem,odvykám Ti tichým zpěvem,a raduji Tě úsměvem,nepospíchám nikdy za úspěchem.
Trnu úspěch Trnem.
A to je jenom moje, to je moje JÁ
Tkaničky na botech zavážu si sama,
úsměvem obdařím, koho mám ráda.
Spánkem noc probudím,
nadějí si znovu v sobě vynutím.
Včerejší - už opět dnešní...
Pokulhávám -celým já se v Tobě nořím,
opatrně - hlavně ne rychle, dokud ta svíce ještě hoří.
Zastav čas a čas, prosím čas mi dej,
jak dlouho to zříkání budu slyšet, takyaby mi bylohej.
Dvouminutová....
Ztracená na dně misky světa,
ztracená jsem teď úplně,
lítám v něčem za studena,
vždyť pomsta je ledová stěna.
Spadlá dlaň
Mě to tu všechno padá - slůvkem obrací se i ta dlaň,
co před chvilkou tu ještě sama stála,
teď už kouká jak odtud- a už je opodál,
i ta dlaň sesaně bála,když ji hlava upadla,