Plně
Úplněk stříbří lano
A každý krok, prohnutí chodidla
zebe chlad večerního vzduchu.
Krok.
Jak si lavičky jaro vymohly
Lavičky posedávaly toho zimního večera vparku docela neorganizovaně, docela náhodně – jako by je někdo jednoduše rozházel po trávníku. Bylo to zvláštní.
Abych vás uvedla do obrazu: Představte si takové ty klasické lavičky: nosí sedačky zněkolika dřevěných tyček a běhají na bytelných kovových nožkách. Dnes své dřevěné tyčky schovávaly pod řádky chladivě bílé polevy.
Zadrhnutí
Pačesy skutků
zadrhly se vbráně
k ideálům.
Pachuť dneška táhne se jak blín,
Let II
Sevři svůj strach
Setři své váhání
Seber své dohady
Postav je dořady
Bílá zeď
Co chrání dvůr
obrana proti horku
a vpádu kočovných šiků kopřiv.
Tys řekla:
Dny před potopu
Den vláčel
vlastní lesk
jak pytel trápení.
Noc vrazila mu dýku do zad
Pokoj kde bytujeme
Sytím se pláství zmedu
po zdech skapává strach.
Roste temnem
mezi dvěma židlemi
Kuchyňská
Dneska mi
při míchání těsta
skákaly verše samy
do řádků.
Úsvity
Chvěju Ti ránem pod polštáři
za víčky mží se ti dny.
Chvěju Ti ránem pod polštáři
pročítám se tvojí
Dálkově
Kapem si lžičkami
do polívky zítřků zásady dneška.
Překapávaná kava.
(Moje láska nemá
Čí? (Člověčí)
Jestli jsem někoho tak,
Tvoje
světe.
Do jinejch se nevejdu
Mentální nevěra
Mentální nevěra
Čistím si nervózně
(a asi znevyspání)
Nehet o nehet.
Ty, Bože?
Ty bože,
Jak se čeká na lásku.
Jak se doufá vprázdnejch večerech
na milostný slova.
Mozaika z výletu do Budějic
Socha člověko-šneka na katedrále
Hustě padající sníh, bluesový saxofon zobchodu sCD
a pán vklobouku,
Ometá zelené auto.
Smažení kolibříci s tvarohovým zdobením
Vezměte:
5ks čerstvých tepelně neupravovaných kolibříků
1 tučný tvaroh
Bazalku
Jak sežrat švédský stůl aneb o chamtivosti
Přede mnou pluje mnoho smělých (skvělých. ) plánů, nabídek, možností… Všechno je lákavé krásné, skvělé úžasné. Je toho spousta. Mnoho.
Malé hry
Uhranout.
Dívám se na muže,
jen se dívám.
Těší mne jejich opatrné rozpaky.
Skoropohádka o Panděru
Bylo jednou jedno panděro. A tohle panděro, to se mělo móc dobře. Dostávalo totiž samé laskominy, pamlsky, oblízpusy, krajkové cukroslady, pusolepy, chuťomlsky, zubokazy, a tak dále – nu, sám dobře víš. Zkrátka cpalo do sebe všechno, co si jen mohlo takové namlsané panděro přát.
Sluneční recepisy
Zrcátka od slunka
Na kmenech smrků
A jehličnato mokrý déšť
peče ze sněhu na zemi
Cesty k horám
Po loukách se kutálejí
snopy zmlh
Nad nimi u obzorů
jiskří sníh mraků
Z autobusu
Vzala berli
- Tu splastově šedým držadlem a opěrkou
Co se nosí doplňkem ksádrové noze
Pečlivě namířila hledáčkem
Cesta k Andělské hoře
Promrzlé prsty olší
Pletou se do zkřehlých vlasů bříz
Běloba zachytila
Vstávání dne
Hry na
Zakrejte laskavost
Barevnýma konfetama
(nebo vám oči vypálí)
Proboha neříkejte
Neobjevení
My,
co furt čekáme
Až nás někdo vobjeví
Ten náš geniální talent.
Kostky vrhány
Svět nafouk svý divoký tváře
Jedním dechem rozházel
Ty naše plachetničky (jak hračky)
Po hladinách vlnobití.
májová
Rozpřáhni paže do široka,
Jak můžeš
Nedosáhneš konce zeleně.
Travnaté lány prvních květnů
Let III
Zavři svou fyziku do kůlny
A svoje důvody do sklepa
Za kuropění se dneškem probudíš
A vtomhle úsvitu
Orkány
Láska se vymkla zokovů
Úkonů majetko-právních vztahů
Ten živel nikdo nečekal
Zaplavila vsi
Proměna
Noc dnešní
rozpoutala boj
v kapkách mého vědomí
- hrdla si škrtí navzájem.
Krajina Já IV.
Miluju, jak kvapně dušeš
po mých cestách,
rozrážíš délku stébel
s největší rychlostí.
Srpnová
Sehnuté hlavy slunečnic
unavené žárem
čekaly vřadách mlčky na vláhu.
Vyprahlá ústa kukuřičného listí
Den po
Den po konci světa
Vzbudila mě mlha
Zrod začátku
Stébla košatá rosou.
Vlákna dnů
Záplaty jiter
utřídily lásku
jiskřivým dechem.
Kabáty večerů
Půjdeš?
Pít vodu zobilí.
Dýchat zmlžných oblaků.
Ležet vdeštivé trávě.
Nečekala jsem,
V mezerách
Nadechuji se
vmezerách života.
Mezi: jíst spát, pracovat
A běhat vsoukolí.
Smráká se nad námi
Kam pláče naše cesta,
Který západ zvolí letošní slunce,
A kdo zazpívá umíráček.
Zavíráme si cesty.
Přemýšlení
Vychovali mne, abych přemýšlela,
a myšlenky mne děsí víc
než reálné katastrofy.
Naučili mne abstraktně myslet
Obhajoba
Mlčení promlčels
bereš si na svojí obhajobu
slova
pozdě – už neumějí mluvit.
Únor 2012
Poslední pruh světlé oblohy chladí skelety osamělých stromů na pláních.
Bledé závoje – pozůstatky ledna posvěcují šedožlutá stébla slehlé trávy.
Mezi olšemi oči kaluží hledí k obloze.
Klidný spánek krajiny voní předjařím
Krajina já III.
Ležíš na slehlé trávě
mých luk
té co posbírala paprsky
nesmělé jarní záře.
Vraždy
Den si počkal na vlastní šero
A zakroutil mu krkem.
Vlítosti
že neví,
Nechci
Nechci dnes víc než dýchat
A mlčet
Nechci se usmívat
Chodit do práce
Hledání
Jsem sama sebou
ve své nerozvážnosti
svým příbytkem
svým kruhem vobilí.
Obrněn
Pospícháš do zítřka
A zapoměls
Co pláče na tvých
MASNÝCH KRÁMECH
Nádech
Vytáhls zhloubky vlastních duší
Jednu rezavou.
Bolí mě nástiny.
Filipojakubská
Záblesky černavé hřívy
dunění kopyt - vroucích a divokých
burcují tělo, hlavu mou.
Nedají spát, vzpouru probudili
Nejsi Prométheus
Máš noci plný stůl,
a prý nestačí
na tvoji stabilitu.
Rachotí klíčem,
Odchod králů
Listopad těžce vláčí mračna
trhá jim cáry oděvů o holé větvoví.
Krajina – houstnoucí, mléčná -
blátivou cestou v mezích vypráví.
Vzepřít se městu
Mám vlastní nohy
a mohu milovat
zpívat si
sednout si na trávník