Nad zlato může být cokoliv
Nad zlato může být cokoliv
Každý den jezdím autobusem. Je to dokonalý zdroj pozoruhodných zkušeností Stačí jen mít oči otevřené a uši bez špuntů. Úžasná škola života. Skoro lepší než ve škole samotné…
Jednoho odpoledne jsem se právě vracela unavená z města mých studií.
Medvídek -original
Medvídek
Pokojem se rozléhala tichá melodie plná romantiky, něžné tóny hudby pronikaly pod kůži a vytvářely pocit krásna, které pomalým tempem prostupovala celým tělem a zastavila se až u srdce…
Snivě přivřela oči a přitáhla si peřinu až k bradě. Nechala se pomalu unášet do říše snů, občas jí na mysl vytanula vzpomínka. Sladká vzpomínka…
Copak asi teď dělá. Viděla ho stát uprostřed pokoje.
O příslovích
O příslovích…
Na každého z nás ve světě číhá spousta netušených věcí – někdy překvapení libá či naopak jeden trapas za druhým, jako na běžícím pásu. Někdy si to s vámi chce vypořádat váš nepřítel, jindy se stanete zajatci prostě jen špatného počasí. Při dnešních různicích v televizních předpovědích nic divného. Podcenila jsem „rosničku na Nově“ a stala jsem se kořistí přísloví.
Alina
Alina, přítel můj
„To snad není možný… Chceš, abych tě přejela. “, ptala jsem se nahlas a přitom jsem věděla, že ta němá tvář mi určitě neodpoví.
Pes uprostřed silnice dále nerozumně hopsal před mým kolem a zmateně kňučel. Raději jsem zastavila a slezla.
Medvídek
Mariana
I.
Potichu za ním cupitala. Jen ho nevyplašit. Ještě tři kroky, dva, jeden…
Stála těsně za ním.
Láska dělená dvěma
Láska dělená dvěma
I.
Pomalými krůčky, jen co noha nohu mine, šla po úzké nekončící chodbě. V dlouhé zelené košili jí byla zima, bosé nohy došlapávaly na ostré hroty kamenů, otřásala jí zimnice, po chvíli zase cítila celé tělo v ohni. Nepřestala ve vytrvalé chůzi, přesvědčena, že ta hrozná tma musí někde skončit.