Záhada místnosti číslo B 612

Byla nebo nebyla jen Kdo ví jedna velká záhadná Záhada co usadila se vmé kanceláři vmístnosti číslo B 612 sám nevím. Seděla nic moc neříkala a jinak byla neviditelná slepá a často němá. Sem tam telefon zvedla ku tváři přiložila a Někomu – jen Bůh ví komu – zbůhdarma si volala zfiremního telefonu. Svým éterem vysokýn pisklavýn nepříjemným tónem hlasem se rozprostírala od podlahy ku stropu od jedné ku druhé ku třetí i čtvrté stěně se lepila po obrazech se sípala ze zdí je strhávala a prostor svou moudrostí sama sebou tak bezchybně vyplňovala zcela.

Přesně tak

“Je to všechno přesně tak, jak to je,“ řekl a odložil tužku.
A: "Co si myslíte Vy. "B: "Ano, souhlasím, máte pravdu, přesně tak, jak říkáte. "A: "Pamatuji si ještě doby, když bylo všechno jinak.

Obraz

[Zvuk se rozléhá po prázdné prostorné místnosti s parketovou podlahou, stěny jsou bílé. Muž v saku ukazuje staršímu páru na zeď]Muž v saku: "A zde jsou poslední dva obrazy. "[dramaticky strhává bílé prostěradlo o objevují se dva obrazy, 140x200cm]Muž v saku: "Zde malíř namaloval psa a zde [ukáže na druhý obraz], zde pes namaloval malíře. "Můž: "A kolik stojí.

Bílí králíci

Na pozdrav do vzduchu mi hůlkou mávne procházející Walker a Wolker přeje pěkný den, když nalévám Ti Napoleona a zdravím je zpět se vracím, chybějící kliku dveří pevně svírám a tisknu, sevřen bílým sakem mlátím, třískám, odhazuji vdál hlavou klobouk mi proletí o stěny narážím tak sebou sám na sebe, do sebe, jsem tak trochu potlučenej, o. k. cvok. Pouhou loutkou v Tebe padám, zblblej z Tvejch předeher.

Předražený hadry

Podomní snílek, obchodník s podřadnými předraženými látkami k nákupu vyzývá, frázemi hází rozhazuje je po Zemi od domu k domu chválí kudy chodí, do hvězd vychvaluje modré z nebe slibuje a přísahá látky se Tě láká dotkout nabádá Tě, zlehka na ni saháš, ještě pár odkazů na televizní reklamu a kývnutí známýho, "jo, to už doma mám a jsem taky moc spokojen, jak jinak," taky jsem mu nalít' a můžeme si plácnout a statky směnit, snílkovi s látkami život změnit, aby i on si mohl koupit ty podřadný předražený hadry jako přece každý nosí, proč se lišit když můžeme být jak tupé manipulovatelné stádo bez fantazie.

jSI MAX design

SIMAXimálně symetrickásympatická malá miska skleněnáobnažená ramena SIMAXová fotografy obleženámisska krásná jSI MAXováskvělá SIMAXová ohnivzdorná vzdorná vzdorná.

Na toulkách s Radarem po vlasti české aneb S M*A*S*H*EM po Česku

S Radarem dem demS Radarem dem pryčAť do Brd či do PrčicCo nás láká nejvíceJe pochod Praha Prčice.

Znamení Apokalypsy

Pohleď výš a než cokoliv uvidíš tak nekřič.

K dojetí

Kdo je jí.

Vteřinová ručička

Zasek' jsem se v časeTeďZnovaA zasePo vteřináchPo hodináchDokolečka kroužím.

Tak o co? O oko? (Pohleď dovnitř)

Ach Ty mé oko cennéZachycenéNa dně mé zadržovací nádržeDosebe takzahleděné, tou láskou zaslepenéOfocenéOxeroxovanéAch Ty mé oko černé cennéJsi tak. slepé.

Čtyřlístek pro Tebe

Trojčící čtyřlístekNa kolotoči se otáčí seTak jako slunečniceKaždý den se točíZa sluncem směje sePíská si na cestě za štěstím, otáčí se světem dál, blýskající se na lepší časy, k Zemi padající mince o dvoustranách, zasněná jarní hvězda.

Budiž ji lechtá zem

Lesklá lebkaVleklé lehké tmy se leklaVykřiklaUtichlaK zemi pomalu se sneslaJejí upuštěná jehla.
A Ona. Pomalu svezla se za níLepivými plakáty polepená zeď ji přikrylaBudiž i jí tak lechtá.

Modrý z nebe (mikro povídka)

"Přinesu Ti ucho. ""Né, ucho né, to fakt nechci. ""Jako ucho vod tašky. ""Kurva, to sem se lek.

Nesmrtelnost

"Nesmrtelnost - to je něco. Život. Nic. "
Z plna plic si hlásáš, po Zemi si pliveš, z hrdla dechem plýtváš, žiješ.

Pád roztržitého Ikara

Je jednoKolik per mámJen to jedno stále hledámPsát čím nemám
V myšlenkách hořímK zemi střemhlav padámKřídly bezmocně mávámMávám, mávám.

Složitý člověk

Člověk je složitýSeskládaný z části z částíA z části z částičekPohybujích seMyslícíŽe pohybuje seŽe snad je celistvýJak slepý je však ve své kráse
Jak skládankaJde rozebratA sekládat znovuA znovu seskládatI onJdeApohybujeSeTen složitý, nabubřelý člověk.

Skok do prázdna

Kakaovník jedním skokemPřeskočilOdskočil siDolůBanží.
Že do rukou gumy život vložilZatajil Ti
Jak dopadlVydechl si.

V nouzi poznáš jelena

"Nazdar. "Zdraví, mě vzdálená má milá nymfaHelena bílá-modro-červenáV nouzy poznáš jelenaV leseVznáší se vzduchemV trávě padá na kolenaZlomená náhle padáSáhodlouhé konsekvence pádu.
Padá jelen k zemiV přízemí na zemi leží Helena"Nazdar. "Zdraví mě má vzdálená milá nymfa.

S Radarem do Prčic

Bylo pozdně zimní ráno, když se probudil s myšlenkou udělat něco, co ještě nikdy neudělal. Něco pro sebe, něco pro zdraví.
„Doprčic. “ Klasika - ráno vstanu a…jasně - už jsem tam pár lidí cestou životem poslal, ale sám jsem tam ještě nikdy nebyl.

Deja vu

Rozložil noviny po stole a začal číst. Titulky, stránku po stránce obracel a sem tam se skutečně začetl, pak se vrátil o stránku zpět, vytáhl přílohu a začetl se znovu. Po dvaceti minutách byly stránky tak zpřeházené, že ho to stálo další dvě minuty a spoustu energie uspořádat jednotlivé listy so původního pořadí. Že tady čeká už dlouho si uvědomil, když složené noviny položil na vedlejší židličku.

Konverzace

JÁ: "No, víš co, normálně"ON: "No, dyť jó. "JÁ: "Von tam prostě. a úplně výborně, bylo to fakt dobrý, víš co. Mě to dneska trochu mrzelo, ale jinak v poho.

Kluzák

Nahé paže rozpažilA tiše prošel bytemAž u dveří dopad' na zemA jeho zrak zachytil se o Tvůj"Asi tak. " Zeptal se.

U tabule

Neurčitě křídou po tabuliTahám siBílé tahy po zelené mokré tabuliŽmolky zanechályPomalu schly siDlouhé tahy do neznámaPo nekonečné plošePloše se zobrazovalyBílé obrazy prázným prostorem třídy zněly.

Hurvínci

Máničky šílený, vlasatí HurvínciLety sešlý v hostinci po letech se sešlyKe stolu sedly siNa židle rychle posedaly siDo řeči se daly
Na život nadávaly, pivo objednávalyPovídaly si, jak pracovaly, pily, psalyPoseděly a pak zase vstalyA zpět ve všechny světové strany vydalySe domů rozešly seRozletěly seMáničky šílený, vlasatí Hurvínci.

Tam a zpět

Díky tenké dýceJsem útlé dívce v srdce padByl listopadListy stromů padaly si potichu k zemiVýtahem gravitace snášenyNa území nikoho padalyDutě při dopadu dunělySpolečně s činely a bubny znělyTóny podzimní písněDostatečně hlučněDostatečně tišeDo Tebe jsem vcházelA vycházel jsem siSem, tam a zpět.

Košile

Barevné košile z Čile ve větru tancují a vlajíKolíčky pevně šnůry v dlaních svírajíVzhůru nohama visí hlavou k zemiRáno s kravatou do práce s Tebou poputují.

Proroctví

Rozpostřelo se ticho.
Přes její tiché těloKřehkou schránku snů na prostěradlePřehoz přehodil
Mezi dvěma břehyMá můzaMá vílaProroctví Sybily jsi naplnila
Motorová pila umlklaPod sametovou modří blankytné oblohySkrze mé peroOpět jsi promluvila.

Děd Vševěd v křoví

Děd Vševěd vše ví. Větve se větvíSedí v křovíKdo víCo víMlčíNic nepovíVe větru listy ladně šustí, tančí.

Hospodský kecy

„A ten kapr byl táákhle veliký,” stačil nám ještě sdělit, než se svezl pod stůl. Podíval jsem pod stůl, a pak na Viktora.
„To já jsem jednou převážel kufr plný kotoučů na činky. Strašně přes váhu.

Komisař Hoax

Komisař Hoax seděl za volantem zaparkovaného automobilu a zaplňoval jeho prostor neprostupným kouřem. V parku se proháněly děti a sem tam zahoukal projíždějící automobil, když fotbalový míč vyletěl mimo hranice parku, přeletěl silnici a dítě ho v zápalu hry hlava nehlava následovalo. Auta troubila, brzdila, řidiči v rozčilení mávali rukama a jejich nepřipoutané manželky a přítelkyně jen tak tak, že neproletěly předním sklem. Po prvním šoku řidič dostal vynadáno, že má řídit opatrněji a v autech se rozhostilo ticho na dlouhé desítky minut.

Ze školních škamen

Chemici v uliciKlucioči kulícíVálící se s opicíPod školní lavicí.

Rady vyčerpaným básníkům na prahu nového tisíciletí

Rady vyčerpaným básníkům na prahu nového tisíciletí
Domnívám se, že je to nespravedlivé. Jak k tomu přijde básník. Jak k tomu přijde láska a jaro, že se k sobě tak hodí a vůbec se nerýmují. A na co je takovým dvojicím, jako pes-les je, že se rýmují.

Žáček poškoláček

Židle vzhůru nohamaNa stolech sedíČtyřma rohamaKu stropu hledí.

Pláskám dívkám o světě

Pláskám dívkám o světěHledám, pláskám je po světěO světě kazu, víno pijuO osvětě, zasvěceně kážuSám sebe se tážuKdyž je po světě pláskám.

Zaláskovaná

Opilá, lá-la-lá, tralalá jsiJsi zamilovanáNádhernáHerečka samotnáOpilá, lá-la-lá, tralaláZaláskovaná jsi
Volná, povolnáTravoltou pomilovanáJsi zamilovanáV lásce ztracenáKrásná ženaTralalá.

Rozkoší

Svěrákem svíráš stehna sváRozkoší bolesti sténášO Pane náš, jenž jsi na nebesích.
Rozechvělým svědkemSvětla světa zrození jsiSténáš v myšlenkách s níSníš si, sama naháStále stejná.

V zimě mrazí mě

Z nebe srdce rychle tepeMrazí měZebeZuby drkotáO sebePadá, pádí si dálChladně prázdnoukrajinou jinotajůJinovatkou posedle posetou oblou oblohouRozprostřenou po bílé porcelánové míseSe zvuky bouře mísí se vůněShnilého ovocePovadlé léta emoce svádíSi svou bitvu o přízemní přízeň dálNavzdory ToběV chudobě při zemi, v zimě, přežívám si sám.

Oheň

U mě sešli se uměUmělohmotní tančící hasičiSkrze tenkou umělohmotnou zahradní hadiciHasící po stupníchJeden po druhémPostupně u měUměle hasící tenké, tající ohněOhýbající se větve ve větru vlajícíPlavící se přes Oranžové Moře plající oranžově plačící ohněPlápolající, prskající, doutnající plápolyJá sám jásám, sám sbírám brambory na poliBlábolající postupně přes sebe dohasínající, kašlajícíPomalu umírající, ke stáru ohlé plameny ohněUnavení hasičiPopadali umě, sešli se u mě.

Ty

Ty miluješ sebeJá miluji život.
Já miluji nebeJá miluji TebeMiluji třískání ocelových kol vlaku skákajících po mléčné dráze dunící samotou zániku hvězd
Snad z nebe jsi spadla miDo rozevřených paží z mléčné dráhyA bandaska na hlavu Ti spadlaA Ty praštěnáSama sebou opilá a pomilovanáZblebtáš mi do ucha Že snad už víš, co láska znamená.
Tvé "Miluji Tě" zbla znamená pro měKdyž Tvá unavená galaxie kapkou deště na mém okně jen jeA o Tvé osoběSama sebou jen přemítá.

Když duchu hučí v uchu

Hůůůůůůů.

Cestou, kráčís

Cestou samoty obáváš seJítVzdáváš se, obáváš se, jdeš.
Dále slyšíš hlasyHlasitý křik Munche probouzí TěZ letargieLamentuješ avšak vstáváš a a protahuješ seVstáváš a procházíš seNa cestu samoty znovu vydáváš seNikoho nepotkáváš.
Jen kráčíš semA tam.

Lepší svět bez naděje

Pták v beznaději ještě tříská křídlyo tabulové sklo oknaMrtvý motýl na parametu vypráví svůj příběhA prach se tiše zvedá a znovu tiše padá
Na chladné sklo jsi jednou dýchlaA v beznaději přejela po kondenzovaných vodních parách ukazováčkemV nadějiŽe tam venkuJe lepší svět.

Naděje v dáli

Černou temnotouPoloprázdnou samotouTáhlou zimní nocí plnou chladných malých hvězd procházím sePopadané stíny kmenů a korun stromů cestou domů oblouhem obcházímPropadlé obličeje několika náhodných chodců k smrti děsí měPovadlou zmrzlou trávou se sám brouzdámA TyČi snad meluzína líná do ucha mi šumí, šeptá.
"Miluji Tě. "
A tak nevímProč se zastavuji a čekám,Poslouchám dál.

Krása květů

V mžiku letuKvět vykvetlSlunce se lehlA zhasl
V oka mžikuTvé oko se lekloMrkloA otevřelo se zaseTé květu kráse.

Zhasni

Zhasni světlaCo ku mně svítíNa hřbitovní kvítíSvítíš si
Po dvanáctéPo třináctéPo sté poslední hosté odchází.

Sujet II

Ve vleku vlákenV tlakové lahvi stlačený plynPlynule plynu si dál a stáleMezi sujetyKde jsiKde Ty že jsi.

Hřmění

Bohapustá oblohaJen kousek od SebePosunul jiSám se zapřel, zatlačilJen hrom si uslyšelaV předtuše deštěHlasité zadunění Jeho DílaRozechvělo Zemi.

Nevěra, sex a láska

Tři lahve:Nevěra, sex a láska.
Sleduješ jeVšechny plné, však přetékají Ti.
Nevěříš, miluješ se a miluješ.
Kde stojíš a kde stojím já.

Svoboda a samota

Tvoje svoboda je limitována množstvím samoty,Kterou dokážeš v kapsách unést
Za svobodu samotou denně platíšA když Ti (to, ta samota) dojdeZa svobodu platíš její ztrátou.

Lahve

Lahve větší, menšíPoloprázdé, poloplné, polepené etiketamiPrůsvitných a barevných alkoholických nápojůZa barem v řadě u zdi stojí
Nosí Ti je v malých panácíchAž na druhý konec kavárnyPřikládáš je k ústůmA přikládáš jim důležitostiKterou si nezaslouží
Náhle barman poklepe Ti na ramenoUkáže lístekA řekne: "Máš na to. "Poloprázdnou místností Tvé"Ne. " zníV ozvěně, usínáš.

Myšlenka

Za každou myšlenkou je (další) myšlenka.

Soudruhu, odstupte.

Klucí hrají kopanouS Havanou v úspěchV ústech s havanou věří siV úspěch věří
Nad Copa CabanouMíč odlétá pryčStran. outNa křídlechNa měsícAstonaut odlétá námTak na shledanou.
Soudruhu GagarineProsím, odstupteSi stranouOdpusťte, nechtěl jsem Vás tím míčem trefit.

Rozerván, mávám

Rozou rozervánHrozící stín zaplašímKýchnutímMávánímLétáním ve větruIgelitové pytlíky potkávámJejich stíny na chodníkMáchnutím ruky srážím.

Pýcha

I růže může píchat.

To je vo ničem

Oni semA my tamTady jsme samiAni semAni tamSem tamSe ptámKde jsemA po čemKdy toužil jsemHodiny tikajíTamtamySem tamKyvadloTik ťak.

Orbit

Na orbitceV polštářkuObláčku bez kouřeCo stoupá vzhůruK orbituBez cukruSi lítám.

Solitaire

SolitaireV solidní prázdotěHraje si sámTen tónNa jedné notěProstor perfektně vyplňujeSám sebou.

Zubatá

Zuby ze zlataZ platiny, mědi, plastuChlastu se oddává stará dámaNa poslední cestěCistěSnad překlepSe BůhSi Tě s sebou bereChechtá se svatě, zuby cení.

Kozatá

Kozy ze zlataKulatéKulí se ke mněSe tulí, z plastuChlastu se oddáváOddaná plastuZe silikonu šílím.

Sympaticky tajemná

Tajemně sympatickáPaní, slečnaTemnou stuhou kolem měZakroužila seZtuhlaVstalaPolíbilaPomilovala seSe mnouUsmála seMírněKolem měPaníSlečnaTajemně sympatickáSympaticky tajemnáVedla měUsnula.

Hladký lopatky

Hladký lopatkyNa plný obrátkyHladce obratcePloché obrazceNa zádech ležíšRukama obrazcePřede mnou střežíšV strop upřeně hledíš.

Modrá lednice

Modrá lednicePlná průsvitného leduCo pomalu tajeSvé odkrýváTepluSvětuVevnitř tma jeJak tajeNikdo se nedívá.

Hodně hustí medici

Medící siMrtvolyV lednici ležícíPitvající se v hnídách hnijícíchV nefungující ledniciSpí.

Danova "Spravedlnost"

Kult sloupuBudova souduOmítka sloupanáStrhané rysyDeštěm.

Krejbich

Tak už šel bychŘek' DanKrejbichPozdě ho honitiBychaKrejbich tu vytvrdnulV betonovou sochuObelhanou dřevěnými prknyPrchalA pak usnulTu.

V zajetí

Tak velký, malý, FernetV zajetíVětSlovProslovA pro slovaAť velkýČi malýPivoA FernetV zajetíSlov jsi.

Zavíračka

Zavíračka. Chybí mi kačka stříbrnáAni na dýžko nemámMožná ve vězení zčernámPromiňJsem z BrnaNa další už nemámMizím, odcházím, zavíráš.

Tak zítra

Asi ano. Na shedanouDane - tak zítra.

Bos jsem

Kapkou černé kávyŽízeň chladímVe stínu s nocí ladímOd stínu tmavnuDo odstínu tmy se barvímKapkou rosySe brouzdámS TebouSámBos jsem.

Exits exist (dyslektická)

Šlo na mě spaníZazíval jsemExits existŠlo na mě psaníCo jsem toho zas naspal.

Vyber si (2)

PýchaTo je vo ničem
OrbitSolitaireZubatáKozatáSympaticky tajemná
Hladký lopatkyModrá ledniceHodně hustí medici
Danova "Spravedlnost"Krejbich

O bílé paní

Spanilou tou jízdou milouS tou bílou paníšlo na mě spanís tou stouBílou SpaníHoupy houHledím já teď na ni.

Temnotou jdu - a píšu

S jemnou temnotouČernou samotouS černou stuhouJdu. Houpy hou.
Černou tuhouS černou samotouJemnou temnotouPíšu.

Rtěnkou po zrcadle

Tou rudou stěrkouPod prázdnou nástěnkouTvou rudou rtěnkouPo Tvém tělePíši TiZrcadlíš se miMizíšZtrácíš seZrcadlo jen mlčí.

Klam

Klamu tělemKlamu Tě.
Lem na okraji krajinyKrajka do údolí padáDolů údolímSama naháPropadá se dálOptický klamReklamou oklamánSvětlo lámeÁmen.

Pihou

S obna-ženouNahoupi-houOkny dokořánVenVám má-vám
Ženoumě dálOblo-houSe hou-pám ple-sám
Na hou-py houPi-hou seHoupám.

Hle dám Tě

HLEDÁM TĚ. HLE. TU JSI. HLESNUL JSI,ZHASLA JSEMZAHLA JSEMZA HLASEMŠLA JSEM SEMTU JSEMA KDE JSI TY.

V klamu hlavolamu volám hola

Klam -- jak o vlnolamKlamy lámu
HlavolamHola volámHlavu si sám v klamu lámu.

Vyber si

SujetTichá pártyAbraka-dabraŠumění tužkyNoty na vodě
Jsi zláRozházené pistáciové slupkySnící, snad spící s ní (spící, o ní snící)O sněhuSkromná muzika v tenké chladné minci"Tak ještě jednou, tu naši. "
Krásné slečněStojí. Vztek ve zkratce, s úsměvemDžem
Dá-li Bůh (Zbytečně rozvášněné slečně)DomaK. love.

Já sám

Prázdnota inspirací, inspirace prázdnotou

PrázdnotaJe tak prázdnáJak ta nota samotnáCo bez níTé písni něco chybí.
Jaký význam v sobě skrýváPrázdnáDo dnaOd piva skleniceZářící večerniceKterá jen cinkO stůl zaduníKdyž ráno s ránou zaduní si a pak. ticho.
Čekáš na další.

Černé kabely

Tahal jsem kabelySkrz děrované panelySkrz temné tunelyTahal jsem je sám
Jen tak vám povídámJak jen já vímJak dlouhé kabelyTemnotou sám tahám.

Černé kabely v hodinovém hotelu

Tahám černé kabelySkrz hodinové hotelyKukačky kukajíNa šiškách se houpajíA hodiny jdou dál, Hrbatou krajinou si kráčíZa jinýmZa jinouZa neznámou mně mámouMámí měProtažen jsem branouOdtažen stranouNa straně stáleZa sebou kabel táhnu, krčím se a křičím:"Mamí. Pomóc. ".

Sousoší pod stropem pasáže Paláce Lucerna

Pod stropem pasáže LucernaSousoší Václav na koni vzhůru nohamaV zrcadlech se zrcadlíKdo se na to má dívat. Že se nestydí. Že se apoň nerdíTakhle nám tu nad hlavama vyvádíA nikomu to nevadí.

Většina a pravda

Většina nemá pravdu.
Většina má jen názor,Který je většinou akceptován
Myslím si, že to asi tak bude,Tedy, že to je pravda.

Valentýnská (lež)

Z filmuZ kinaNa ValentýnaJdu si nocí sámKdesi, cosi, jen tak si přemítámZnovu děj se co děj si ho promítám.
Sem a tamJím zmítánSním si tu tak, jen takV čase, tik ťak tíkám
Na titulky z dálky neviděl jsem Brýle jsem doma zapomnělBarvy všechny spl*valy miA ona stále říkala:"I love you. "
Anglicky neumímNerozuměl jsemA stále nevímCo to znamená

Samota...

Samota. Ach ta všední samota mých prázdných dníČistá nahota mé dušeZamotá i tomu jednomu hlavu. Kdykoliv tedy vystrčím-li ji z davuTu a tam,Zakašlám
Samoten, zamotánČekám tuJá sámA na tu notu zatančím siZajásámNad tou samou noty samotouCo už známI když jsem sámStejně stále sám si jásámJá sámJásám siJá sám.

Housenkou, houpy hou

Zhostila se mě tenká housenkaA teď se na ní houpuHoupy hou.
Projíždíme hustou trávou(Mám ji plnou zahradu)Kolem Sádrového Hradu A obří trpajzlíci salutujouHoupy hou.
Až vyrostešBudeš larvouZ které krásný motýl vylíhne seUž nebudeš larvouAni housenkouA jáVyzbrojen snovou letenkouS Tebou se pak nad blízkým lesem proletímAle teď už spi,Houpy hou.

Já, jedna špageta

Cedníkem cedím seSkrze díry hledím směrem dolůNa padající horkou voduA pak zde zůstávám sámA pomalu schnu tuV objetí mých druhů propleten jsemOběť vlastního tvaru a druhuZachycen jsem cedníkemČetníkem velikostiCo mi velí: "Zůstaň tu. "Nevzpírám se a čekámCo bude dál se dítSnad s bílým vínem spojím seUvnitř Tebe
Ležím zdeA už jen doufámA věřímV osud.

Zubím se Ti (v sítích skriptu)

Zuby skřípu si TěV sítích skriptu sytě skřípu si Tě skrytěZ boséNahé Tvé bezzubé nohy, Z pusy zuby o zuben kol a kolemProjela's mi po myšlenkové mé drázeMléčné zuby zaťaly se věčně vděčný nezůstanu Ti ve veselém veselícím se stanu veselím se a teď zubím se Ti takéV sítích skriptu uvězněnJsem s Tebou.

V domnění, ve Skalním dómě

V domněníŽe Tobě do mě nic neníPíši Ti:"Člověk míní a Bůh mění"K jídlu v mém domě nic není
Sedím ve Skalním dóměJsem syt, pln mlčení.

Stálí hosté

My jsme tady stálí hosté.
Musím Ti to říkat posté.
Velmi prosté:
"Od rozbřesku

Ztratil jsem se sám

Už nic nehledámZtratil jsem se sámVe Tvých hráchV Tobě
Už nic nestíhámJen sem tam pobíhámV hektické 4. doběZtracenČaseV Tobě.

Bílé čáry. Máry.

Dvě tlusté čáryNa duté bledě modré oblozeLyžaři si ji sjíždíNadutěDolůA na vlekA zpět
Vodní páry stříbrných tryskáčůBledě modrou barvuBílou barvou ředíV úžasu k nebi hledím.

Nikdo

Nikdo nečte moji poeziiA komu to vadí.

Co chybí A co zbývá

Petra Tě má rád. Petr Tě má ráda.

Doma

Mám domaRůzně hrůzné obrazyCo do krásy jim jen mírně pozbýváDenně jen na ceně si klesajíJá se jich však tak věrně držímŽe visí si výš a výšNa mé bílé stěněUměle pomalovanéUmělohmotně pseudo-umělecky ztvárněné zdiVystavěné do výšeZ tvárnicových křehkých cizokrajně krajkovaných desekHledí su tu na měSkrze různě průhledné, barevné hrůzně pestré obrazyCo do krásy jim trochu pozbýváTo na strachu doháníHledím zpátky na něZpívám si odvážně tu svouA děsím se těch obrazůCo na mě temně, němě, tiše zírají si zhýraleSkrze něMůj život odchází si sámDo tmy dálDál ke mněDo ztemnělého domu,pod ztvrdlým stromem stínuDávám Ti teď sbohemDál jen hlínu dýchámJiž víc neslyšímTě, v hrůze mého domuTěžce dýchám, v zádech hrůzu mám,Sám s hrůznými těžkými temnými obrazyV masivních zlatých rámech.

K.love.*si.tu

Vedle měPodélněProchází se holubSem. tam. klov. ne do ze.

Nenávist

Děs v Tvých očíchOheň v culícíchVětvící se šklebící se horký pl. amenVýbuchy plynu do uší mi bušíSrdceBumBumPomalu mi tepe
Temně duníKe dnujdu dolů do pekla. plesám
Za zvuku bubinků, píšťalek a bubnůTancujiBumBumSladké mámení Tvého hříšně dokonalého ženského tělaMé trapení ukončila jedna střelaČistý průstřel
Život můj proděravěl mi prázdnou hlavouSkrz na skrzBumBumA náhodný oheň dokončil to umělecké díloCo Tvoji rodiče před letyNáhodněPočaliKdyž splynuli v Říši hříchuJá jen dokončiljsem sám oheňA hřích v popel a prach navracím.

Snící, snad spící s ní (spící, o ní snící)

Malí modří trpaslíciCo v postýlkáchKlidně spí siTiše sní siNámořníci na vlnáchPlavící se tiše sny
Za oponou snůO Sněhurce sní siO pohádcePo tisíce nocí sníO tisíci nocích s níTiše sní siModro-bíle pruhovaníDrsní snící námořníci.

O sněhu

Sním o sněhuPlavu v lákuZačínám Ti tykatTy vole,Ty sněhulákuSedím tuSamý smíchVenku začal padat sníh.

Skromná muzika v tenké chladné minci

Moje skromná muzikaNa kytaru naříká siPomalu si hraje. "Odkrývám Tvé tajeDo juke-boxuVhazuji další tenkou minci"Moji malou muzikuPotichu mi tu hrají
///My humble musicWhimpers 'bout my guitarSlowly it plays. "I delude your secretsThrowing a think coinIn a juke-box"It plays my little musicSilentlyIt plays.

"Tak ještě jednou, tu naši!"

Potichu si hrajiDech se mitu tajíNad Tvými tajiA pak, na sklo dýchámPrstem dotýkám se.
Kam jsi odešlaKdyž jsi mi NE řeklaKam půjdešA že konec je těm hrámTak sám si teď hrajiPotichuTu naši.

Krásné slečně

Té krásné slečněVěčně svlečenéVěcně vděčnéNebudu jí věčně(Mám-li být věcný)Nebudu ji nikdy,Navždy vděčnýTé krásně svlečenéKrásné slečně.

Rozházené pistáciové slupky

Prázdné, pražené, pistáciové slupkyRozházené po stoleVálejíc se pod stolemJednou rukou sbírámS nadcházejícím večeremNáhle zšedly
Ztichly.

Stojí?

Stojí Ti to za to, zlato. Ano, za to zlatoMi to stojíStojí mi to za toTo si piš,Že stojí.

Vztek ve zkratce, s úsměvem

Tak se stále směju sladceVe zkratce: "se rozplývám"Však uvnitř srdceVztek mnou cloumáDo očí se Ti nedívám
TemněUvnitřHřím.

Džem

Spíš ve spížiPod víčkemVe velké skleniciNa horní polici Na petlici zavřenéSpíš, než že čekáš a sn횎e malé dítěpetlici, spížA sklenici tupovou lžící otevřeA sní TěTo malé dítěSpí, tak sladce sní.

Dá-li Bůh (Zbytečně rozvášněné slečně)

Rozvášněné slečně, vděčně zvěčněné na plátněNáhleUsměvZtrnul
Zbytečně.
Ze zdi jsme ho strhnulA dal jí ho- žere ho. Toho Dalího.

Jsi zlá

Přimknul jsem se k Tobě
Tenkou sponkou zkroucenou
Do sebe samé zhroucenou
Chladnou, tenkou, stříbrnou

Sujet

Bez tvárlivé pryžeBez prestižePrázdný sujet bez úhlůTouhy bez tuhyPrázdný stůlMažu ostruhyBez lemůBez blatníkůNárazníků, razítek a těsněníSněží. snadMožná, že Tebe znáNic tím nezměníSněním stěžíStěžně chvěníBěžně jsemBez tvárlivé pryžeNeuměle, rukouTvaruji Tvůj sujet.

Tichá párty

Sedím, píšu v tichuVe stínu lahveNa papírTužkou, lahev poloprázdnáSedím, píšu tišeA abych nebyl slyšetMlčímJen takTahám tužkou o papírTichoJen zvuky ptákůGumových hraček pro dětiS táhlýmííí-áááPoletují po kleciA 50 hladových hercůStrádajících v Tvé ledniciSvé G si bručíSedím, píšu tišeA abych nebyl slyšetMlčímJen takTahám tužkou o papír.

Abraka-dabra

Včerejší nocA škála Tvých kouzelRáno odmítal jsem vstávatDlouho jsem se vzpouzelAž hlad mě vytáh’ venJen si to vemTřeba jednoduché abraka-dabraNaučí trojhlavého draka skákatJak si budeš pískatA pakHurá na hradPro princeznu a půl království k tomuNa záda si ji hoditA upalovat domůTeď tu sedímVědom si Tvých kouzelHorký čaj či kávuA cukroví si dámS TebouPotichu posnídámNa abraka-dabraNa draka, vzpomínám.

Šumění tužky

Sem jsem si sednulA sedím si zdeDostávám, co si objednávámNemluvímJen platímA píšu si. Tiše. Šumění tužky o papírani není slyšet.

Noty na vodě

Přelévám vteřiny trychlýřemSe středověkým rytířem jsemZavěšen pod vikýřemSobě větev podřezávám si Žili jsme spokojeněNa té velké bílé stěněBohapustě bezprostředně rozprostřené uceleněObrazy si visí samiJsme Sami jsme si namlouvaliKdo, co a jakTak řekni přeceŽe životJak řekaJak noty po voděPoklidně si plyne.