* * *
Kruhová románská stavba
Hřbitovy bez márnic
Sepjaté dlaně
Kdysi tu býval Bůh
Makarónská
Prakrtim svám avaštabhja visrdžámi punah punah
Bhúta-grámam imam krtsnam avaśam prakrtér vaśát
V tomhletom boji vyhraje stejně vždycky jen kdejaká kuna
Tak proč bychom si hned ksakru kvůli tomu měli srdce drásat.
Afghanistan II
Zabili nám Jásíma,
Šaron radost ásí má.
Udaj. Kusaj. Usama
zkoncuje teď s Bushama.
Opice jako písaři
Někteří zastánci evoluce jsou toho názoru, že kdyby nekonečně velký počet opic psal na nekonečně velkém počtu psacích strojů, nakonec by tímto způsobem byla sepsána všechna díla Williama Shakespeara. Výzkumní pracovníci zPlymouthské univerzity vAnglii proto šesti opicím dali na jeden měsíc kdispozici počítač. List The New York Times uvádí, že opice „nenapsaly ani jediné slovo“. Šest opic vpaigntonské zoo vjihozápadní Anglii „napsalo jen pět stran textu“, který se skládal převážně zpísmene „s“.
Asanace formy
Míjí mě neobvyklost
Míjí mě tvar
Tvar se opakuje
Opakuji tvary
Korelativní králík
Velký černý liberecký králík
se noří do asfaltu
Zděšení provokuje
Koruna hlavě
Balada o vztazích sousedských
Ležel jsem v posteli
Čučel jsem do kouta
Soused má na střeše
Rudýho kohouta
Důvod k zamyšlení
Kdo si toto uvědomí vyvaruje se následného znechucení zhořkosti pudů . A přitom vprůměru každý sedmý verš vázané poesie je napaden .
Ano, N A P A D E N . .
Rendez-vous
Ten večer jsem konečně dočetl Kavkův Zámek. Ráno mi trochu trvalo, než jsem se probral, ale musel jsem do banky. Dorazil jsem tam vpůl deváté, postavil se do fronty a porozhlédl se kolem. Přede mnou stála docela slušná kost.
Zrádná denaturace
Sen - chorobaChoroba - krtekKrtek - sen
Svázal jsem ti ruceKrtek - senSen - choroba
Topíš se na strunáchSen - chorobaChoroba - krtek
Pohřbí tě do deštěChoroba - krtek Krtek - sen .
Devátá báseň mého Nevzkříšení
Přejížděl jsem prstem
po tmavém okraji
lehce papírového břehu-
Náhle rozrazil vlny
Závrať
I. Adagio – Allegro
Ten den, kdy umlkl
poslední monolog
Tu noc, kdy uvadly
Cesta na PšTrosky
Jednoho mámilého večera, kdy ke mně do háje doklekla tátivá vůně neinsmínu, zrázeprd jsem se rozrodl, že pruhý den pojdeme na výkvět. Hned bráno jsem zavolel Dejmovi. Dejm zkřiva čmachňal vňuchně. Hned souspasil smým závrhem a ještěr to odpohledne jsme se vyspali na cistu.
Fosforeskující sonet
Hranoly couvaly na okraje ptáků
Zúžených a bezohledných zběsilostí
Vzpomínám si jak světla vuších
Bezhlučně sténající
Déšť
Stál jsem vpodloubí
a čekal až přestane pršet
a znebe padaly krysy.
Vzpomněl jsem si jak jednou
The show must go on !
Zase tě někdo kope do hrudníku,
ulicí proudí stovky nelidí.
Nikdo si to nevpíše do deníku,
nikdo tu tvoji bolest nevidí.
Freakovská filosofie...
"Já se nechci k ničemu hlásit, já si chci ze všeho dělat srandu. "
Železná
Pět litrů vína a balet. Kamera vrní jako kotě,pár freaků na cestě. Život ti utíká mezi prsty. Šedé fasády; kdysi tu rostly stromy.
Temnice dní
Je tma, všude kolem. I tady - uvnitř. Kde to jsem . Zavřete okna, prosím,snad na mě čeká.