Písmák Ten jistej...
Někde mezi vším
jsi ty
jsi divná součást
všeho
Kolotoč
V naplněném prostoru
. kde je ticho jak na punkovém koncertu
hledám zbrkle pokoru
. a přitom dělám, že hledám jen rtěnku.
Bublinkové folie
Občas si myslíš.
že máš schopnost zhasnout slunce
a rozsvítit tmu.
Ale přitom je to jen šustění igelitových sáčků
NEdáš se
Dojímá mě ten smích, který se obejvuje zároveň s pláčem.
Ale proč. Asi aby to tak nebolelo.
Dojímá mě pláč, když už tě od smíchu bolí pusa.
3
Chci se tě zeptat - kde mám se najít.
Hlas začne šeptat a musím si nalít
trochu divné upřímnosti , že jak psi chci lízat kosti.
Tvoje, nebo jeho . Chci lízat vaše rány.
Autobus
Venku třicítka
a lidi v autobuse
se mačkají se svými myšlenkami.
Dokonalým se stírá make-up
Hranice
Hranice jsou tenký.
Nesnesitelně tenký.
Mezi mnou a tebou
mezi šukáním(nesnáším to slovo) a milováním
V pasti?
Padají mi řasy
pod tlakem těch slz
co je nenachám vyplavat
co je nenechám dotknout se mé tváře.
Úhel pohledu(ů)
Z prava se ozývá hlas Plíhala. A nebo nějákého uplně neznámého písničkáře.
Z leva varná konvice. Na kávu, nebo čaj a děti tady nejsou takže na kakao určitě ne.
Mžik
Právě v tuhle chvíli v jednom bytě jakéhosi města vejce na pánvi zasyčela a ona byla šťastná. První společná snídaně po sté společné noci.
Ve stejnou chvíli na nějáké ulici v jiném městě nastartoval muž auto o kterém v dětsví snil a cítil strašné prázdno.
Ve stejné vteřině se nějáká dívka neznámo kde rozhodla,že bude pěstovat jahody.
Souhra (NE)náhod
Kdyby mě byla bývala nedošla káva a mlíko , tak bych nešla do toho obchodu.
Kdyby byl býval ten obchod neměl zavřeno , nešla bych parkem.
Kdybych byla bývala nešla parkem , neměla bych na šatech flek od jahodové zmrzliny malé ztřeštěné holčičky.
Kdybych byla bývala neměla na šatech ten flek,nešla bych k té kašně s ledovou vodou.
ABECEDA(dvakrát a dvakrát pozpátku)
Absurdita Bytí Cloumá Dospělými - Existenční Finále Graduje.
Hladové Chvíle Inspirují Jednotvárné Komiky Lapit Moudra Nadaných Opilců
(a) Prodávat Radost.
Senilita Tvých Úvah Vydedukuje:“Whats up. X (a) Y Zemřou Živí.
čekající
Až dopiju čtvrtou deci
budu zase jako v kleci
čekat na tvou hladinu.
Až se zvedne zahynu,
Pod mechem?
Až zmizíme ze světa
-tehdy to skončí.
Až nastane odveta,
kdo první se loučí.
Ta tam
V krabičce cigaret
chvilky si schovávám
a až začne můj let
tak dolů Ti zamávám.
jedna noc v poli
Chci jenom být
(možná i Tvoje)
Něco Ti vzít
(co není moje)
Pro úžas
A tak zase další večer.
Utečem či neutečem.
A je čemu. Nebo není.
Milenka z Paříže
Za dveřmi je v negližétvá milenka z Paříže. Nadechnu se z plných plica vyrazím s ní do ulic. Koupíme si pěkný prádloa pro Tebe nějáký žrádlo. pak si dáme presso s mlíkema nazveme Tě zakrslíkem.
Milenka z Paříže
Zdveřmi je vnegližé
Tvá milenka zPaříže
Kufry plné nahoty
Zapomněla na boty.
Náš příběh
Tvůj vysněný ideál
-vznešený jak svatej grál.
Schoval se a zmizel ve tmě
Jeden pohled zcesty sved mě
Jeden den
Je ráno. Ráno který voní pomerančovým džusem , kávou a míchanýma vajíčkama. A taky létem. Je prosinec.
Plovoucí
v suchém parnuna plovárnujedno nicna měsícodešli lehcev alobalurozbij mě křehceuškrť šáluv suchém parnuna plovárnukrásní lícnemá nicúsměv sušído zásobyprázdnou dušidnešní dobyv suchém parnukrásně stárnuvšechna nicmají víclítáme lehcev alobaludrsní tak křehcese smíchem z žalu.
Zběsile
Čekám tady až zvedneš hlavu. Hlavu od stolu politého vínemTady není nikdo v právu. A kdo ví. kolikrát se ještě minem.
Na věčnosti pro tajnosti
Na hromadu hážu slzyco jsem našla pod polštářema je to vážně trochu drzýkdyž se sem-tam stanu lhářema chci Ti říkat o oblozeco vkradla se mi do očía zároveń se dívat strozea čekat kdy Tě namočído vany plné trapnostikdyž nevíš jak to chápatkdyž vypovíš mé tajnostia já pak začnu plakat.
Na hromadu hážu smíchco našla jsem ho pod peřinoukdyž ses tvářil jako mnicha přitom v očích měl jsi jonoua chtěl´s mi říkat o oblozeco zmizela z mých očía tvářil ses tak divně strozea já se sama smočímve vaně plné úzkostia vím jak to mám chápatjen neznám tvoje tajnostia zbytečný je plakat.
Na hromadu hážu dušiz tvého těla pod postelíje mi jedno co se slušísnad mě nikdo nevodstřelí. Akoukám se po obloze-odráží se do mých očíležíš mrtvý(furt tak stroze)a déšť Tě krásně rozmočí.
K.r.a.c.h.
obchodníci s ránempod okny nám stojípočkají až vstanema já vím že se bojímrazu v našem bytěa vystydlého čajenež rozhodí sítědo smutného krajeco číhá těsně u dveřía v posteli se kroutía proč mi nikdo nevěří. kdo z nás se první zhroutí. jsem obchodnicí s ránema pod okny stojímtak kdy konečně vstanem. já už se trochu bojímprázdna v našem bytěa vystydlýho čajeuž roztrhli jsme sítěuž to všecko taje.
Když padal sníh
Potkávali jsme se když sněžilo. Potkávali jsme se u horkého čaje a u svíček z kterých kapal vosk na naše prokřehlé prsty. Běhali jsme na zledovatělých chodnících a při pádu jsme se občas vznesli až nad pouliční lampy ve kterých to zapraskalo. Spali jsme na tvrdých parketách pod kostkovanou dekou ve které byli díry od molů.
Lehkost(absolutní)
Mezi kapky vlčích máků,slunce svými stíny,zamotá mi krásně hlavu. V očích pluje zástup mraků,který hladí kopretinya já lehce vzduchem plavu. Je to stejně krásně jiný.
Pomíjivost
S vůní šminek rozdrcených mezi prsty a za ospalými víčkyse schovala nevděčnost a krása okamžiku,který skončil sotva začal. A v růžích které zvadly hned nad ránemje tajemjství jejich krásy, která zůstala viset ve vzduchu ve zbytku světla zhaslého reflektoru,když rtěnka zůstala na skleničce od vína a odešli jsme spátaby se to zítra zase stalo. Stejně a zároveň úplně jinak než dnes.
Stará dáma
Sebrala tě starší dámana ulici po dvou decikáva byla vyprodanáměl jsi doma zvláštní kecy. běhali jste mezi kolykamionů do údolíkapky deště v suchém parnua já zase o rok stárnuve vytahaném obřím svetruschovávám se do objetípřiblížil ses lehce k retruco je tohle za oběti.
Sebrala Tě mladší dámana ulici po dvou džinechdůvěra je vyprodanás jejím tělem lehce splynešlétali jste bílým peříma já Ti to ráda věřímměl jsi křídla když ses vrátilza mě už jsi nezaplatil.
Už jsem jenom stará dámana ulici divný kecymoje duše vyprodanáčeká jenom na pár decichci skončit někde mezi kolychci se zřítit do údolíi když prší,stejně zvadnešsnad tam spadnu,snad tam spadneš.
Pod peřinou
Pod(cizí) Peřinou
(4. básničky , na jedno téma. )
1.
Měl jsi jinou
Zločinci...
ruce mám od lihua v plicích dusnotrochukoukáš do výstřihua mě je hnusnohochuupřímnost teče nám po braděa nebo ještě nížtrochutrapně paříme v zahraděa já nevím jestli to víša měl by jsi být v lochuhochua ne jenom trochuduši mám od lihua v srdci dusnopláčeš do výstřihua je nám hnusnotrochuupřimnost teče nám po braděchceš se posunout o něco nížtrochutrapně se milujem v zahradětak nevim. snad to víš. hochuže od rána budeme v lochu.
(néé)smysl
bez nadhledu podhledůdotýkám se obrysůúhel tvého pohledubez konkrétního popisuzačít někde uprostřednež nesprávně se rozednípak si nesmyslně rozmysletkdo měl by skončit poslendí.
VRAH(sebe)
vem to kolem dokolaa v konci najdeš začátekkdo se ti dneska dovoláchce odhodit tě nazpátekprosíš jenom o dvě decifiltr zapálit si ze svíčkyjsou to tak něják divný věcijak zrezlý hluchý rolničkyz třešní stříká kreva sláma zmokla potemjen najít místo pro rakevtřeba pod tvým plotemzas tak smutný to dnes nenís pláčem spíš pod lampičkoujeden nádech všechno změníjsi slepec se svou hůlčičkouvem to kolem dokolaa v konci najdeš začátekkdo ti dneska zavolal. Nikdy nezavoláš nazpátek.
Nespravedlivá
Nálada zapadádo krabic na botyrozpadlá ohradanapořád jako Tyzatoulá očimase někam nad schodyútěk ven začínáhodíš mě do vodya svědomí po zábradlísklouzne se až do sklepapravdy pro lež zase padlia vině je odveta
Nálada rozmočíkrabice na botysrdce se otočíroztříští samotyprosákne očimaaž někam nad schodya s duší od vínaskočíme do vodya svědomí už tvrdě spíusmívá se do okena voda ohni odpovíže nic stejně není fér.
Osamělá změna
V baru vedle Tebe,-zrádně osamělá. Co nás k tomu vede. lehce těžká změna. Odměna a trošku trestza pár hezkých chvilsvést a nepodvésthlavně žes tu byl.
Kočka s myší
díváš se tajněod nikud nikamkde ještě znaj měa ským si zas tykámsnad myslet si to můžukdyž mě ticho v noci vzbudíže žárlíš na ten zástup mužůco mi každý ráno z bytu chodísnad myslet si to můžeša já ti mužů lhátkdyž nevíš co sám zmůžešzbývá si jen hrátkočka s myšído zátišíhledaj klubko nitítma do očí jim svítíjako psi jsme zbitíkočka s myšíneuslyšído pavoučích sítínic nás nezachytíjako psi jsme zbitídívej se tajněa od nikud nikamjo-všude znaj měa všude mi tykajjá myslet si to chci a můžuže Tě ticho v noci budíže mám spousty dalších mužůže seš sám a všechno nudízas můžeme si lhátdo pastí se hnátkočka s myší do zátišíhledaj klubko nitítma do očí nám svítíjako psi jsme zbitíkočka s myšíneuslyšírozplete se klubko nitíněkdo jinej zas ho chytímálo platný bytíjsme zase jenom zbitíjako psi.
Ztraceni ve sněhu
kašleme na něhukašleme na láskuandělé ve sněhujsou plní závazkůa cukr ten už dávno došeljsme v posteli zapadlípes tu hlady taky pošelto jsme teda dopadli. Duše visí někde v koutěrozežraná od molůvlastní oči nechápou těa boucháš hlavou do stolu. a mouchy za oknem tak divně bzučía mráz jim vrůstá do křídela už se lítat nenaučía spánek mají na příděl. kašleme na něhukašleme na láskuspocení ve sněhua plní závazkůa duše visí někdě v koutěrozežraná od molůandělé už nechápou Těa mlátí hlavou do stolu.
Po zásluhách
Bylo a neníBylo a neníA nebo nebylo. A co to změní. Jen se to zkazilo. Po zásluhách odměny,prý nám v nebi vyplatíale tohle už je neměný.
Jo-to dneska letí...
Kdo kam chodí do krámuna to já se koukámsám obraz spadl do rámudáme kosu loukáma nebo smrtito dneska letínemít se fajna přečíst si Máj. Kam kdo chodí do krámutak na to se dost kouká. a obrazy bez rámůa pro sekačku loukaMožná to letízabíjet dětia brečet v kiněa tvářit se líněstát frontu na bolest,na předstíranou česta shora na nás zírároztrhaná víraJo-to dneska letípředhánět se k smrtiten shora na nás zíráto už nezachrání žádná víra.
Jednoduché
Měl jsi jinoupod peřinou-jednoduchýžádný vzruchy. To už tak prostě jea kde kdo se divía pár se jich smějea hodně jich civíže máš jinoupod peřinou-samozřejmnývšichni stejný. To už tak prostě jea někdo to chápeprý je forma nadějěto trochu měmate. Míváš jinoupod peřinou-bez závistijsme si jistí.
Známe se...zvláštně
Se svou vinou pod postelschoval ses k ránu. Nemyslel jsina kostel. Jen ses bál,že vstanua že ti chci vzítděvky a snění,že budu se bítkvůli usmíření. Jen kvůli usmíření.
V tichu
jsem v tom tichu největšímnevinnáne-nebrečímje to divná rovinata ne které stojímnevinnáa snad trochu se i bojímtam v tom tichu největšímnevinnáchci odjet vlakem zpátečnímco odjíždí mi před očimanevinnáne-ještě pořád nebrečímale. čí to teda bude vina. když jsem nevinnáa podvedenáa co je vlastně slovo "změna"v kolik končí noční směnanebo směna životakdo dnes čeká na Godotaví předem že se nedočkáani na něj nikdo nepočkákde spí ta tvoje ochota. zní trapně slovo "dobrota"tam v tom tichu největšímnevinnási pobrečímtrošku šikmá rovninasnad se na ní udržímnevinnáuž nevěřímtobě nevěřímjsme v tom tichu největšímptáš se jestli nebrečíma čí to teda bude vina.
Divá zvěř v podkroví
Na louce v podkrovínašel sis úkrytynež tě tam ulovísvědomí zabitýco s vlky vyje do svítáníkdyž pod peřinou opilýtajně čekáš na poznáníže jsme všechno zkazili. A když divá zvěř tam pod střechouna nás zuby vyceníchceš se vyspat s útěchou-prý to možná ocení. A až ten někdo nad námizačne podřezávat shnilý trámytak se zadusíme pravdamiale bude to jen mezi námi.
Na louce v podkrovíbudem hrát zabitýstejně nás doženesvědomí ukrytý.
Milá dámo
Milá dámo,lehce zvláštníjen Vás žádám o milostprostě jen tak-chvilku zhasni. světla máme pořád dost. A ty šaty s černou krajkoupověsíme z okna venať tam vlají s naší vlajkouať svědomím jsem označenZa pár bačkor domácíchza kartáček na zubyza tu špínu ve vlacíchza sako lehce naruby.
Milá dámo,lehce zvláštníjste připravená o milosta klidně říkej-jen tak zhasnijá mám však tmy pořád dost.
Na doraz
Zaplať Pán Bůh za bolestjá se s ní i usmívámto nejde jen tak neunésta nudou ještě nezívám.
A strach šel kolema koukal na měty za psacím stolempsal jsicizí dáměczítak asi jako já
Zaplať pán Bůh za noční pláčjá už si s ním tykámráno řeknem si jen "není zač"a neboj-ještě neutíkám
A andělé jdou kolema koukají se na Tebea já za psacím stolemsi píšu parte do nebemrtvátak asi jako Ty
Ticha
jen tak si dýcháčernou tmoua trapná tichanikdy nedojdouje jich dosta je jich víca psovi kosta pudru lícnež dopadne to tak jak máchci vykřičet Ti do očíže jsi jak ta černá tmakam dýchám,kam se otočímkdyž trapná ticha jsoua nikdy nedojdoua jejich víca víc než dosta nádech z plica v srdci zlostdýchájen tak si dýchápýchas pohledem tichasnad dopadne to tak jak víma křikem z těla do tělaa já se nadechnu a otočíma budu kde jsem nechtělaa trapný tichazas tu jsoune ty nikdy nedojdoua jejich dost a víc než míňjak kočce kosta duši plynže jsi ta černá tmavykřičet ti do očíže je to tak jak máa dýcháš když tě otočímk sobě otočím.
V temnym hvozdě
přišli jsme pozděa všem je to fukv tom temným hvozděpostával kluks prázdýma očimaa pusou plnoua že prej je z Kolínaa já jsem Tvou ženoua pak se nám smálproč jdem tak brzyvím že se bála proto byl drzýa pak co je láskazačal se mě ptáta já se na nás díváma musím se jen smáta pak co je láskazačal se mě ptáta zem pod námi praskáasi není se proč smátpřišli jsme pozděa to už je fukv tom temnym hvozdělíbal se kluks lesklýma očimaa s duší plnoua nepřijel z Kolínaa nejsem Tvou ženoua ty ses jen smálže na toje brzya trochu ses bála kluk chtěl být drzýtak začal se ptátco je to láskaty začal ses smátmě duše praská.
Míjení a jedna noc
Nemáš rád ty noční ticha,když jdu do postele s večeří,když jeden z nás tak nahlas dýcháa druhý stojí u dveřís cizí adresou a vínema neskrývanou touhou,zase nad ránem se minema noc jsme měli dlouhou,každý zvlášť u jiných okensi kouří svoji cigaretuu rozpálených cizích plotenmyslíme jen na odvetu,za ty naše noční ticha,kdy skončí to jen večeřía smutno v nás tak nahlas dýcháa zas stojíme u dveří. Každý s adresou a taky s vínemjdem si pro noc dlouhou,nad ránem se zase minems divnou vnitřní touhou. A tak spolu,u našich okense společnou cigaretouu vystydlých mastných plotenuž neženem se za odvetou. Máme svoje noční tichav posteli a s večeří,tak lehce se nám spolu dýcháať klidně zvoní u dveříty druhý lásky,třeba s vínema nezvládnutou touhou,třeba nad ránem se s nima minemteď máme svou noc dlouhou.
Až to bolí
upřímnost je na dně sklenkya já už strašně přepitáuž nemám sílu na myšlenkytvá ruka mi to vyčítamá mě ráda až to bolítak další láhev otvírámrány lížeš rty ze solísnad šaty ještě posbírámneš doženeš mě v temném lesekde každý krok má vlastní pádaž mě vlastní tělo neunesebudu pro tebe tak akorát
upřímnost je na dně sklenkya já už k smrti přepitátyhle hrany jsou tak tenkýtvá "láska" mi to vyčítáchci tě zabít až to bolítak další láhev rozbíjíma posypu tě spoustou solikdyž na dno sklenky dopíjímnež zakopu tě v temném lesezbývá už jen přímý pádmoje tělo už tě neunesestejně budem se dál milovat.
Kousek ze snu lehké holky
Jsem jak láhev nedopitáco vylejváš ji z balkonuchtěl´s jít spát a ono svítáv zakouřeným salonu. Pár těl by chtělo tvoje šatyslzy polkneš a smích tě tlačíale doma budeš jedovatýmožná přeci jenom mám Tě radši. Než s andělskou se spustíš kůžípomodlíš se za mou láskua doneseš mi zvadlou růžis touhou v očích pro tu krásku.
Je tu jen láhev nedopitákdyž chci skočit z balkonuchci se bát a ono svítáa ty jsi někde v salonu.
Nad ránem
když nad ránem v kabaretuopili se anděléspadla láska do korzetuholky veselé. a karty prohrál kdo měl štěstí,kdo poslední rum zaplatilšel spát do krámku na náměstía všechny svatý podplatil. pod kola aut se oči ženoupro jeden nádech z kalužíhledaj oběť posvěcenoua tím se nám všem zadluží
až nad ránem v kabaretuvystřízliví andělédopadne stesk do korzetua skončí neděle. a karty vyhrál kdo měl smůlukdo poslední rum nedopilbude spát ve včelím úlua říkat že se utopil.
Valentýn:-D
Po nocích jím divný práškya občas si chci pustit plyntak vykašli se na náhražkya podej mi pár dalších min. Av posteli si občas zpívámrusalku a další vílyv zimě okna nezavírámchce to více vnitřní síly. Kafe vařím jenom s jedema snídám filtr s cigarettak nedávej mi chleba s medemnebo skončíš jako led. Ven jdu jenom v černým pláštia s celou výší alimentůkaždej mi ten převlek zbaštítřeba mohla bych být v parlamentu
V poledne mám stavy nouzea tak piju litry vínajen nekoukej se na mě dlouzekdyž ulítne mi sem tam slina.
už NIC po tají
snad i na dně moří
se jednou za čas stane
že tam něco shoří
že i dým tam plane
třeba ještě něco...(najdem)
v záblesku svíček
vyperem ráno
a do zrezlých myček
hodíme lano
Dneska v noci
Odřená už ze židlí
kde každou chvíli jiná sedí
a tak mi v nebi nabídli
že Ti řeknou, to co vědí.
Trapně brzy (znovu)
Dojaly mě vlastní slzy,když jsi zavřel dveře,přišlo to něják divně brzya postel strašně vrže. Tak zhasínám svíčku poslednía třeba, když bude tma tak se zas vrátíš. Ale už jsou tu zas-zvony polední. Už někde jinde, si za nocleh platíš.
Bez Hranic
v trávnících zahradnicv papírech úřednicv prázdnotách popelnicve strachu polednicti vážně strašně mocpřeju dobrou noca možná ještě vícna hranách bez hranichledáš všechna nickdo má míň má vícv pohledech souřadnicve vzduchu prázdných plicve stopkách slunečnicti vážně strašně mocpřeju dobrou noca možná ještě vícna hranách bez hranicve světle svicna hrubý lícve střepech okenicdo růží ze střelnicve světě z pohlednicti vážně strašně mocpřeju dobrou noca možná ještě vícjsme na hraně bez hranic.
Na červenou
Jen cvaknutí v zámku-
chceš vykrást cizí schránku
do zazvonění taxíku
než se spomalí svět rychlíků
V peřinách
V trafikách já sám usínám
jen novinám dobrou noc tam dám
a pak se zamknu do klíčové dírky
jsem tam zase sám-vzpomínám na vzpomínky
Vina na jednu noc
ráno s tvrdou kůrkoudo vína si smočíma pod peřinu horkouzvláštní vůně stočímzavázaný v šátkuco s poraněnou dlanípřišel na oplátkuza tou cizí paníco do stolu si kreslilapřes kopírák láskuco se smíchem Tě prosilajenom o ukázkujedné noci plné světlabez studu a košilíco pohledem tvou duši smetlajenom pro chvílikdy o záclonu sklo se tříštía ty střepy s vodkou piješkdy necháš ujet i vlak příštíprudce dýcháš-sotva žiješa pak ráno s tvrdou kůrkouutopíte vínema pod peřinou horkoujeden z vás je vinen.
Motýl Alkoholik
na střechách se světlo kloužepod okapem lesklý loužerty v nich jen tak lehce smočímotýl co si křídly točído svých spětných zrcátekchce podívat se na zpátekaž za odrazy bílých mrakůza vyléčené rány z prakupod svým vlastním stínemchtěl sám se opít vínemchtěl si počkat na měsícmožná i na něco vícnež mu světlo do očízrcátka zas otočíze střechy se zase klouževysychají matný loužerty v nich naposledy ještě smočímotýl, co už se neotočído rozbitých zrcátekse nejde dívat nazpátektam za odrazy černých mrakůzas vystřelit chce někdo z prakua tak pod cizím stínemse opil motýl vínemuž nepočká si na měsícuž neuvidí nikdy nic.
Nejprázdnější
tak jak to vypadákdyž smát se přestanuskolil´s mě na zádamožná už nevstanupřibil´s mě k podlazeco vlhká je strachemosudy na vázeco ztěžklá je prachemotevřeš tu okno každýšpinavý a ulepenýsnad nenecháš mě takhle navždyna to nejsi připravenýtak jak to vypadásnad přestanu brečetskolím tě na zádaa půjdu ven klečetna kameným chodníkuco vyschlej je strachempod střechou z deštníkůnež skončí to krachemotevřu tu dveře každýdo nejprázdnějších ulicnechám tě tam ležet navždyuž neměli jsme na víc.
ZAMILOVANÁ
Seděla jsem na lavičce a byla jsem zamilovaná. Byla jsem zamilovaná a šťastná až se mi z toho chtělo brečet. Seděla jsem sama na lavičce a vnímala jsem všechno co jindy ne. Ten nejlehčí letní vítr,který v tom horku málo kdo postřehne,vůni opalovacího krému kterým jsem si natřela obličej,křik dětí co chtějí zmrzlinu a ta jim spadne do písku,pohledy starých lidí co se prochází a je jim dobře a ví,že už všechno ví a že si tady jen tak jsou.
ČERNÝ KAFE
ČERNÝ KAFESedim na balkóně. S černým kafem a cigaretou. Asi bych měla přestat kouřit. Nechci umřít na rakovinu.