Písmák Půlnoční tendence
Dva hlty hořkosti
třetímu se vzpírám.
Prahnu po hebkosti
Kůže tvý, se týrám.
Až
Až jednou budu snídat sex, obědvat práci, večeřet chlast a mezitím svačit lásku, tehdy budu opravdu spokojený.
Sami
S tíhou života procházím po laně
tenkém jak vlas, co zůstal ve vaně.
Příboje siréna volá mě dolů,
já a já zas budeme spolu.
Nočníček (aktualizace 25.5.2014)
4. 4. 2012
Zase myslím na ní. Zkoušel jsem po nějaký době napsat trochu poezie, což jsem při psychický determinaci dřív dělával, ale vznikl ztoho místo básně takovej divnej bezbarvej boršč.
Ethanol a negace
Už nebásním, už nepíši,
není pro co, pro koho.
Žijeme jak korýši,
v ulitách, zemích nikoho.
Malé velké obavy - noční (pseudo)filosofický koutek, díl 3.
Až se mě zase jednou někdo zeptá, čeho se na světě nejvíce obávám, odpovím mu stručně. Smrti. Přestože to nebude tak úplně pravda. Bojím se totiž toho, že promarním svůj život hledáním jeho pravého údělu, který již na sklonku života nestihnu naplnit.
Dva-nula-dvanáct
Titulky zpráv s černými čísly
přilepí se na sítnici.
Zůstanou, vderou se do naší mysli
a staví své vory jak trosečníci.
Víra kontra náboženství - noční (pseudo)filosofický koutek, díl 2.
Rozdíl mezi vírou v boha a náboženstvím je veliký. Zatímco VÍRA DÁVÁ naději a morální sílu, úměrně stupňovanou mírou deprimace, NÁBOŽENSTVÍ BERE a ničí idály, myšlenky, logiku a mimo jiné i konfiskuje a vraždí. Sjednocení víry a věřících v náboženství lze tím pádem označit za naivní pokus o strukturulizaci lidské subjektivity, což bylo od počátku odsouzeno k zániku.
Anarchie - noční (pseudo)filosofický koutek, díl 1.
Anarchisté opovrhují vším, co by se dalo nazvat slovem řád. Snaží se ho narušit nebo přinejmenším nerespektovat. Nicméně by si tito lidé měli uvědomit, že život jako takový je řád. Člověk se narodí, žije a zemře a právě od toho se vše odvíjí.
Jsi
Jsi.
Jsi vteřina. Vteřina sobsahem tisíce myšlenek, kterým mé smysly dávají obraz.
Jsi napětí.
Exitus ve stínu noci
Ve stínu dnešní noci
a v rytmu její moci,
říkám si, že všichni jsme jen života otroci.
Ve stínu dnešní noci,
Kladivo na sny
Jako mládě ve svých iluzích,já s podkovou na čele. Přemýšlel jsem o bozích,vždy soustředěně,sečtěle. Odmítajíc realituvíčka pevně sevřená. Zapomínám banalitubrána snů je zavřená.
Národní hodnoty a vliv Lisabonské smlouvy
V dnešní době, konzumní době plné shonu a významného vlivu interaktivit, již není obvyklé, aby mladí žili historií, natož historií národní. Jen drtivá menšina mladých se interesuje v otázkách národních hodnot, tradic a kultury. Málokterému adolescentovi dnes něco říkají jména národních hrdinů, ať už jména prvoválečných legionářů, politických kapacit z dob vzniku samostatného československého státu, druhoválečných bojovníků nebo účastníků protikomunistického odboje a politických vězňů. Přitom právě tyto významné osobnosti mohou za stávající pohodlný demokratický život nás všech.
Hořký život PET lahve
Teplo. Hrozné horko a všude to vře. Zima. Hrozná kosa a já nemám papuče.
Beznaděj
Každej pozdní večer,s pohledem na strop usínam.
Nepřemejšlim nad ničim a jen na tebe vzpomínam.
Tvý poslední slova na rtech, pomalu si přehrávam.
Sucho vkrku dráždí mě, jak skelnou vatu deku mám.
Lojza a přátelé
Běží Lojza po stráni, okolo pole. Volá Vencu klátiče: ,,Kde si ty vole. " Venca Lojzu neslyší, onanuje jen. Leží s Martou v pangejtu, silně opojen.
Poprvé
Zdá se to jako včera. ,, Mé rty se dotkly Tvých a já v tu chvíli věděl, že na to dokonce života nezapomenu. Bylo to jiné než kdykoliv předtím. Každá vteřina stala se mnohokrát delší a mísilo se ve mě tisíce pocitů, které jsem doposud nepoznal.
Bariéra života
Nad hlavou stoupá jen stín,tělo mé obklopí temnota. Snažím se rozsvítit života lampu,mou ruku však pohltí nicota,samota. Snažím se přiblížit k ostatním blíž,pocítit doteky druhých,ale přibitý ležím jak dřevěný kříž,tak vítám konec života.
Dar pro duši
Zloděj zloděje okrádá, ego požírá ego. Tak nahrab si taky. Dokud je čas. Poskvrň sebe,svou rodinu i vlast.
Němý přízraky
1Co sem ti řek,to přece víš. Jeden doteka jinak nic. Jen malá pusanemůžu víc. I kdybych chtěl,nesmím to říct.
Žatecko
Žatecko
Vprostřed lesů širá pláň,
Hroudy hlíny špiní dlaň.
Když na kvítí rosa padá,