Přerod
Kolikrát našel jsem,
kolikrát ztratil jsem,
kolikrát odešel,
a nechal se vést.
TAK těžký
Prosím už nechoďte, nechci se omlouvat,
prosím už nechte mě na chvíli být,
nemůžu se sebou dokola promlouvat,
o tom jak chtěl bych se za radost bít.
Zima
Se zmrzlou slzou radosti,
před stinnou stranou hojnosti,
jsi tu se mnou,
na mém scestí neřestí,
Opravdové vyvrcholení
Nad Deštnou se stahují temná mračna. První lesklé kapky unášené větrem dopadají na střechy obydlí a okolní zeleň. Ty nejodvážnější si za svůj cíl vybraly černý plášť zdobený červenými mráčky, jako by na sebe chtěly upoutat pozornost skryté dvojice mocných shinobi.
„Uááá studí prší voda srší.
Díky za lidství
Být dráhou světla, co nemusí se rozplynout.
A dokola kolidovat s vlastní minulostí
Projídat se prostorem, trávit to časem.
Nevěda jeden všemi zároveň.
Záříš
Zuřivá hledí Strašlivého obra,
jež bez přestání slídí mi v patách,
čekají, hlídají,
až udělám tu chybu, aby mohli opustit stíny
Trošku fantaskní vyprávění
Trhací kalendář prosí o milost, ale maminka dělá, že neslyší. Jeden z posledních okvětních lístků oškubaného torza padá k zemi a káže ponuré poselství : končí listopad roku 1943, ale nekončí celým světem vibrující válka. Tatínek nese skromný příděl drsnými časy okoralého chleba, abychom měli s bráškou Lukáškem co snídat.
Překrásná vesnička uprostřed přírody, v níž po nekonečná léta s rodiči žijeme, už zdaleka tolik nesálá klidem a spokojeností jako v dávných, ne zcela zapomenutých, dobách.
Truchlivé oči necháš otevřít
Truchlivé oči necháš otevřít
dlouhým skobovitým skalpelem
a na dně oceánu
se ti pak
Kyberprostor
Jako by ten facebook zaváněl lidma.
ale nejsou to lidi.
Jsou to Jedničky a Nuly.
Jedni něco vykládají,