Měla bys slavit
Já vím, že nás bylo třicet
A další tři sis domyslel
Protože jsme všichni pekelně pověrčivý.
Holka nemusí být chytrá
A piece of shit for your sweet dreams
Sloup, co drží tenhle most
Tělo má zbrocené písmem
Co čte se zprava
Do ztracena.
Archivované ztráty
Pohledy starých figurín
Toužebné přání „zapomeň“
Dost sotázkou sním či smím
Neztrať se mi
Tělo co vydává prázdný zvuk
Žádám tvé ruce, aby se zdržely komentářů
Volám je ksobě
Do svých vlasů
Každý dutý úder tvého srdce
Kapitola osmá: Zakopni se před cílovou páskou, jestli víš, co jsi zapomněl na začátku
Kdo by se obával, že tvůj štětec probodne nebesa.
Čínské přísloví
Bolí mě hlava jako střep. Zamumlal si prostor kolem mladíka, co byl nerozbitnou, však prázdnou nádobou s falešným dnem. Každou noc se snažil cítit pocit naplnění, pocit že někam patří, odněkud přišel a snad by mohl i někým být.
Až opadá listí z dubu, už cítím se jak nahá
Padá listí, padá zdubu
Ďábel rve ho po stovkách
Padá listí, klesá kzemi a mně se chce hrozně spát.
Tím chci říct, že zavřu oči, chápeš.
Snad chtěl mě jen zabít
Už asi nedoufám
Že budu chápat plachou spravedlnost
Nespěchám – sebrán byl mi noční host.
Náhradou chtěl jsi mě jen zabít.
Taková běžná komodita, ta lidská tento...bytost
Člověk je to nejnedokonalejší, co si kdy člověk vymyslel, nebo na co věřil, a tudíž co kdy existovalo, čímž si ale také umožnil a potvrdil možnost být svobodně originální.
Člověk je zkrátka to nejnedokonalejší, co si kdy člověk vybájil.
Neodcházej, hrdino
Vidím tě odcházet vdáli.
Proč mě jen opouštíš.
Proč se mi nedostává sil
Jít za tebou.
Andělé smrti
Když ti ze života nezbylo víc, než jizva na bradě.
Prach objímá trosky pravidel jako zbytečný nářek.
Ze slov, na než stačí dech –
„Bohové si to tak přejí. “
Kapitola šestá:Každý upír měl kdysi rád mléko
„. Tři. “
Ku*va, mam hlavu jako střep.
„Neboť, hidane,"
He.
Kapitola sedmá: Ať pojedu kamkoliv, budu tam na sebe čekat
Ospale mžoural kolem. Pustina co vyvrhla i Eliota vstříc své osamělosti. Vymahačovi psi byli zmatení z obratů situace, které následovaly jeden za druhým, jak vlny na rozbouřeném moři. Viděl, že to tak dopadne.
Zpráva od Těch, co se bojí
Umělcova největší noční můra je prázdná stránka. Klidně strávím týden pod postelí, abych se před ní ukryla. AŤ Jste spisovatel, nebo malíř, klidně si malujte notičky, ale moc dobře víte, že všichni se bojíme stejně. To je pravý důvod, proč se umělci často topí valkoholu.
Další dopis cizínci č. 47*
Vím, že slyšíš mé volání o pomoc
co pro každý živočišný druh znamená to samé –
jak směšné tedy říkat, že jsem jiná.
Pach krve dráždí všechno živé.
Kapitola pátá: Alespoň ještě na střep času buď můj zlobivý chlapec
This moment, I swear Gods, so thirsty I can't even tell,
This moment, I dear you, so thirsty, you can only melt.
Spousty otázek sytilo zem uprostřed lesa. Rozklad započal. Nedá se nic dělat, nastal čas zúčtování.
***
Pokaždé, když se mě dotkla svým roztřeseným hlasem, donutilo mne to strhnout lavinu na druhé straně.
Další vzkaz nepřítomným
ach rozume, přešťastný rozume,
kde jen se ukrýváš.
slepá jsem a ztracená v sarkasmu.
hledala jsem tě mezi plátky zvadlé růže
Kapitola čtvrtá:...a když mi minulost začala šlapat na paty, zařval jsem bolestí.
Omnes homines dignitate et iure liberi et pares nascuntur, rationis et conscientiae participes sunt, quibus inter se concordiae studio est agendum.
Obssesio.
„Dnes se v mém srdci prohnala vlna štěstí,
na tváři vydral se výraz zmatený.
Kapitola nultá: imaginární dopis
C’est l’histoire de l'amour de vivre.
Moi, Je m’appelle Kaze et je suis immortel comme lesouvenir de l'amour.
Comme ca fin
Comme ca vie.
Kapitola první: I slunce v duši někdy zapadá za obzor
Střípky vzpomínek zapadnou za postel,
zpocená těla chtíč ukojí,
z rozkoše ukrojí,
kousnout.
Kapitola druhá: Kdybys klopýtl o zraněné srdce, padneš do náruče své první lásky
Kdo chce být posedlý životem, nesmí se bát koketovat s odvrácenou stranou, neboť v největší bolesti, jakou je smrtelná křeč se teprve může cítit nejvíce živý.
.
Lehký vánek, příjemný žal, těžký spánek a já bych jen spal…
Těžké začít své vyprávění, když kus celý mne není, smiř se stím, červe, smiř se stím rytíři pohárů.
Kapitola třetí: Dalas' mu mnohem víc, než vůbec mohl chtít
"V podzemí, v podzemí,
už mně hrabe, zdá se mi.
No a co, chodit se tu nedá.
Muhaha eh ech tfuj.
Skrytá za teenage
Znáte ten pocit – a tohle je pouze napůl řečnická otázka
Když už si člověk naivně myslí, že je ztoho venku…
Však co se pravdy týče
. tak trochu si nalhávám, že umím číst z mapy.
Večerní chladné dlaně času
Poznám - že víra se vytrácí
Když teplo se nevrací
Do dlaní.
A nářek trhaného papíru zkalendáře
V zajetí smečky
Když je nezkrotíš.
Slova hrůzu nahání
Pak už je pozdě.
--------------------------
Důvěrné sdělení
Sklopila oči.
Kolem vládlo ticho železnou zbytečností.
.
Neměl bys dopustit, abych se cítila osamělá.
Opile pravdomluvná šaráda
Když mi realita zabodla dráp do střev
Chtěla jsem jí poslat kšípku
Ale představa, že tam pošlu všechny své rádoby blízké
Byla tak lákavá
Křehké příběhy
Den po kapkách odchází se stínem lásky na řasách.
Pochmurné úvahyodnáší déšťz lapače snů.
Zamilovat se znamená stát se dítětem.
Vždyť já ještě neumím ani dospět.
Gurmánská
Ať byla jsem upír po tři životy
Zakusila tolik lidských jakostí.
(našla příchuť, co mě doprovází do jiných světů)
že by mě zavrhl každý Svatý muž.
Vrah ze slabosti
Poslední svíce dohořívá a koupe perleťové nohy.
A co bolelo nevíce mou paní.
pouhé její skomírání.
Pohřbeny jsou bledé ruce
Na dobrou noc
Vobjetí noci
Měsíc duši prosvítá
Nevrátím se zpět.
----------