Slunce, vlny a vítr

Slunce zapadalo za Krušnými horami.
Ačkoliv nebyl deformován profesí strážce hranic, nabyl dojmu, že těsně před hranicemi chce tato planeta coby šibal klamat státní orgány a hrát si na schovávanou.
Nad pomyslnou státní hranicí se SRN, lemovanou horskými masívy Krušných hor se opticky sluníčko téměř rozdvojilo až to vypadalo, že jedna jeho část chce putovat kousek dál na západ, a ta druhá zase na jih. Aby tomu ta planeta dodala skutečnou dramatičnost překračování státní hranice, začala svou jasnou tvář schovávat za mračna, která se začala se západem slunce kupit nad horami.

06. 04. 2012
0
1
694
Povídky

Dědictví

Dědictví
„Strejda se vrátil zAmeriky,“ za běhu křičel Karel se Zdeňkem a mířili si to domů.
Skutečně. Ulicí kráčel statný pán, klobouk na hlavě naražený takovým podivným způsobem, který vtomhle kraji perleťářů nebyl znám. Občas se zastavil, stejně podivným způsobem převalil vústech doutník a popotáhl.

03. 03. 2012
0
0
449
Povídky

Hlaváček

Hlaváček
Bylo to už před mnoha lety, když jsem ho potkal.
Kráčel tak, jak kráčí starší muž obutý do gumových galoší, které jsou větší tak o čtyři čísla.
Trochu předkloněný, jakoby něco stále hledal na zemi před sebou. Jeho pátravý pohled stále a stále bloudil po okolí a nevšímavě se otřel i o moji maličkost.

06. 02. 2012
0
1
459
Povídky

Komm zu mir UNIE

Komm zu mir UNIE
Nedá mi to a po přečtení všelijakých těch recenzí, statistik a názorů …musím.
Musím se vyznat zpřípravy na vstup mé osoby do Unie.
Čekal jsem dlouho a byl jsem zvědavý.

13. 12. 2011
0
0
670
Povídky

Mrtvý pes

Mrtvý pes
Jezdím na kole.
Jezdím na kole často a rád, tak jak počasí a pracovní vytížení dovolí.
Jezdím a vychutnávám si okolní krajinu, kterou znám skoro už popaměti a dokonce by jsem se odvážil jet na kole určité úseky i se zavázanýma očima. Neměním tempo, neměním směr a určité trasy mám skoro „přečteny“ i podle počtu šlápnutí do pedálů.

02. 11. 2011
2
4
647
Povídky

Červená řípa

Červená řípa
Poslouchám country a vzpomněl jsem si na červenou řípu.
Ne na dědečka, babičku, vnučku, myšku … ale na vařenou řípu.
Ptáš se, co může na řípě být.

02. 10. 2011
1
2
901
Povídky

Blechy

Blechy
Jednou jsem si přinesl ze školy blechy – od cikánů.
Byly to ale slušné blechy, protože i rodiče těch cikáňat byli snaživí, nechodili do hospody, chovali se slušně ke svým spoluobčanům a tak podobně.
Sodstupem času jsem blechu u lidí jaksi přestal vnímat. Začal jsem je vnímat od okamžiku, kdy jsem si pořídil kočku a psa.

09. 09. 2011
0
8
1050
Povídky
Nahoru