Za zrcadlem
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
V krajině za zrcadlem
za stěnou z povidel či pryže
je nebe fialové
Střípky z Prahy
- U strahovského stadionu -
Václavovi K.
„Přemýšlel jsem o té Francii, Leni. “
Mám to tady ráda. Moře blikajícíh světélek pod námi, dočista jako odlesk nebe na vodní hladině.
O běláscích
„A táto. "
„Copak. "
„Odkud se berou bělásci. "
„To ti poví ve škole.
Mlžná
Začal stoupat na kopec. V kapse svíral kamínek, jak se prodíral hustou mlhou. Kamínek– jedinou jistotu tohoto okamžiku. Stoupání bylo prudké, stále prudší, jak plynuly dny.
9:03
Včera jsem na rukáv kabátu
chytila sněhovou vločku.
Zdála se mi dokonalá.
Roztála.
Legenda o svaté Dorotě
Žila jsem, skutečná, jako ty. Otec byl králem v jednom malém království, ale jeho bratr– můj strýc– jej dal svrhnout a dosadil se na jeho místo. Nám nezbylo nic. A v té bídě se mí rodiče upnuli celou duší ke křesťanství, v jehož duchu mě od útlého dětství vychovávali.
"Život není to, co žijeme, ale to, co si pamatujeme, abychom to mohli vyprávět" (G.G.Márquez)
Téma: „Život není to, co žijeme, ale to, co si pamatujeme, abychom to mohli vyprávět. “ (G. G. Márquez)
Můj příběh z dětství, vyprávěný z pozice několika vypravěčů s prvky magického realismu.
Duše Bosorky
Po čem toužíš, duše moje.
Po čem toužíš,
když jarní slunce
podlévá první květy něhou.
Adamovi - Alchymistovi
Na kilometry, které jsme nachodili,
na otázky, které jsme nezodpověděli,
na myšlenky, které jsme nevyslovili,
nezapomenu.
Nad čajem
Nad horkým čajem
měňavé ztezky par
- propletený dech milenců,
pomíjivý život.
Slova
Ořezaná tužka
Černá nit grafitu
Dopis či báseň
Hrot zabodnutý do srdce
Milovanému
Ochladilo se.
Mé studené dlaně
nemá kdo ohřát.
Ty jsi daleko.
Sídlištní romance
Před dávnými časy
v době bronzové
na kopci vprostřed sídliště
poprvé jsi mě objal.
Děkuji
Křehká krásko sametová
schoulená na mém klíně
dobrá vílo všedních dní
anděli pokory a lásky
Touha
Podzimní vítr
točí se mezi paneláky
pražského sídliště
a voní dálkou
Půlnoční sídliště
Půlnoc.
Hodina duchů.
Podzimní déšť
šumí tichým sídlištěm
Hvězda
Včera zvečera
viděla jsem po temném letním nebi
plném drahokamů
padat hvězdu.
Evě J.
Vykračuju si po svých cestách
s hlavou bílou léty
lehkým krokem děvčete
někdy sama
Po vzoru zenových mistrů
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Po vzoru zenových Mistrů
opustila bych vše
nechala scénáře
Jarní probuzení
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
První jarní déšť
stéká po jehnědách
mírně, jemně
Akrostych
p { margin-bottom: 0. 21cm; }strong { font-weight: bold; }
Lehce
Extravagantní
Nádhera
Intermezzo
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Beze jména, ztracená,
z lásky mírně šílená
staví z vzdechů vzdušné hrady,
Hraju si s ohněm
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Hraju si s ohněm
co laská a hřeje
v zářícím úsměvu
Mimostředná
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Ve víru citů
v emocí moci
má duše ztrápená
Rozpolcená
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Jít se, či tam.
Co jen chtít mám.
Co jen chtít můžu
Do-životní
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Cestou tam a zase zpátky
do pohádky mezi řádky
život, ten je příliš krátký