Písmák Máří Magdaléna
Pod víčky uplakaná
pod kůží střípky něhy
dvě křídla popraskaná
sůl v duši bezebřehý
Prach jsi ...
Tančímeopilí kolibříci na špičce nožeodění v šarlatu a smutkupro tebe boževiníci po rozsudku života a smrtia tvoje láska . jen hrstka zoufalství a drtisnad ve hře na běláskalapená větremna hraně věčnosti a časuhra s barometremkřížeksnad pro okrasuna miskách vahmotlitba za mrtvé a pracha pracha prach .
Nevěrně má
Na stěně nářků tvý jméno ještě chybíměl bych ho dopsat a pak jít zase dálza zvadlý růžeanesplněný slibyza hořký slzya černo černý žalSkrývá se měsíc a někde vyjí vlciumírá touha včerejškův mozaice ze slova roztříštěných srdcínevěrně věrných protějškůTak jsem zas na dnětoť absurdita bytísnad jenom Ďábel svou šanci kdesi tušíkdyž tupou jehloua usmolenou nitízkouším se zabítči zalátat si duši .
Tajemství sprchového kouta II
Mé prsty krouží po těle Afrodítya soumrak bohů . u nás se nekonábouráme mřížehranice snůa mýtyscénou je života žádná oponaA prsty hladí zázraky neskutečnav ruměnci lásky se snadno uvěříže něco trváže vteřina je věčnáuž žádné válkyjen něžné příměříAle co zítřek . Splníš mi mé přání . dáš mi své ANOa zůstaneš mi věrnou .
Pamatuješ ?
Pamatuješ .
Pahorek nad městem a kříže .
Já tam byl
Ty spadlé okovy a mříže
Amorek
Obtloustlý lučištníkostrými klátí davynečeká žádný díkprý ho to prostě bavíBěhá si po světěnesmysly do hlav hustítak navzdor osvětěkde kdo se s kde kým spustíPitomý, drzý tvornejde mu do paliceláska je přece morcholera, neštovice
U nás už taky bylteď mi to vážně vadípříště ho ze všech silnakopu do pozadí . :)
Ona a on
Zas další den a další zrnko pískuuvadlo pryčsnad někam do ztracenatak jako pláčjak slza na čtyřlístkukdyž cítí muža nebo trpí žena .
Láska je sníh
a v očích tiše tajea možná zná
tu pravdu krásně prostouže tento boj nikdo z nás nevyhrajea křídla snů nikomu nedorostou
A počítač říká ...
Vítám Vás bratři v digitálním věkuna prahu dějin a nové, lepší érykdy můžem říci "Co nám po člověku . "ať klidně zhyneve jménu kariéry
Jsme přece strojea že nám to myslínení nám cizí žádný lidský trikčtem mezi řádky ba i mezi číslya známe pravdumy děti statistik
Stačí jen čekattrpělivěv skrytuvšak přijde čas, kdy spolu ruku v rucestvoříme národčistých megabitůpro naše děti,ve jménu evoluce . ;)
Písmák lidem ?
Zraněnédívčí dlaně
a v očích tvrdost skal
tváří se odhodlaně
statečně skrývá žal
Neznámé dívce
Zraněnédívčí dlaně
a v očích tvrdost skal
tváří se odhodlaně
statečně skrývá žal
Pro Eurydiku
Jsem jako starý, osahaný spisco hledá skrýšsnad k vyhlazení vrásekVšak ty mne najdešŽe ano . NemesisOzvěno slibů a poraněných lásek
Ta dlouhá cesta už mne trochu zmáháA věčná láska . Lepší nevěřitTak přece konejOd kdy osud váhá . Je přece snadnézraditudeřit
Znám dobře ortel, co mne zítra čekáTak prosím neplač, jen možná někdy zkuspohladit loutnunež ji vezme řekakde potkám osudjá mrtvý Orfeus
Jak se dělá duha ?
Padají kapky do polštářeprvní a za ní druhásluníčko přidá trochu zářea tak se kouzlí duha
Potom se čeká na víluozdůbky musí připravitbarvičky z křídel motýlůz jemňounké rosy zase třpyt
A už se zdobí, kreslí, čmárákolečko tu a puntík tadyčtvereček sem a ejhle, čáraHotovo . Spustit do zahrady
Takhle se kouzlí duhanebeský zlatý mosthedvábně sladká stuhavšem broučkům pro radost
Tajemství sprchového kouta ;)
V mýdlové krajinětvé obnažené krásysvět chutná po víněaž srdce poplach hlásí
A je čas ustoupita padnout na kolenapár slůvek uloupita šeptatEjhle žena
V mýdlové krajiněmé zbraně taktně mlčítančíš tak neviněaž z toho pálí oči
A z bílých bublinekse věčná láska věštípro znalce krajineka něžných tanců v dešti .
Hra o život
Sám se zmačkanou tváří
stojím u zrcadla
je smutno na polštáři
v peřinách tma zvadla
Jsi jaká jsi
Zase mi dáváš šach
a prázdnou ozvěnu
a lichotky jsou hrách
co padá na stěnu
Příliš mnoho otazníků
Kdo jsem . jen pouhá buňka z níž se rodí dav . snad vesmír sám . či duše skrytá v těle .
Ještě ...
Svítání přišlo nečekaněještě mi v těle hoří krevještě tu cítím tvoje dlaněa v uších tichonebo zpěv .
Ještě mi patříš téměř celázakletá něhou do spánkuvoňavě sladká, rozechvěláesence rudých červánků
Ještě jsi tady a už strádámnad ranní porcí samotyminutku bože, jen to žádámjá nechci trpětjako ty
Ještě tě cítím na polštářivčerejší touhu, dnešní klamposlední slzu na tvé tvářia už jsem mrtevuž jsem sám .
Pro Adélku
Hoříš v mé náruči, něžně i divocena oko spoutaná, šelma co spinkáčepel co nezraní, vražená do srdcesudička z předměstí, má valentýnka
Duhová kulička, snad pro mne na hranísen s křídly anděla, měsíční zářsvětluška z perleti, lapená do dlaníprincezna z pohádek a něžný lhář
Hledám tě zakletou, vonící mátouztracenou v peřinách, kde jsme si blíža hloupě blekotám, svou pátou přes devátouzatímco unikášmlčíša spíš .
Šípková Růženka, 15+
Mrazivě rudý déšť tvé šaty smutkem smáčí
v královské zahradě vyrostl temný tón
usínáš znavená
tak křehká
Já a ty dnes ráno ...
Tamv naší ložnici
se zrodil další hřích
snad voněl skořicí
achutnal jako líh .
O klálíškovi, panu Hladu a laštovičce ;)
Mušel byš pšejít pšeš tši žekyobejít štlom a taky holuaž v týhle dálce pšedalekýklálíšek šklývá švoji nolu
Není to nola ledajakáfeštovní sídlo, bezva sklýšbezpečný míšto kdyš se šmlákáteško dnes lepší uvidíš
Kuchyňka, malý obývášekpoliška a na ní kníškave šklíni míč a špousta hlašekklášně se bydlí u klálíška
Pšešto se jednou coši štalopodivné vlllll se ozývávlčí to, plská a né málotohle tu pšeci nebývá
Broukání pro broučka
Podívej broučku na oblohuněkdo tam perly rozsypalutekly možná pánu Bohunebo je ztratil cizí král
Podívej broučku kterak zářídroboučké kousky z perletisvětýlka skrytá v kalamářitajemná kouzla pro děti
Jednu si vyber, ukaž kteroudáme ji jméno, třebas tvésnad nám ji z nebe neseberounež slunce zítra zapadne
Pro berušku
Slzy jsou třpytky, na něž chytámtvá lačná ústa a tvůj smíchzapadám v tobě a zas svítámtak jako slunceprvní hřích
Jsi pro mně vodou, která splétádo mého srdce jas i stínpolibek zimy, úžas létaheboučký dotek pavučin
Zaklej mne prosím do úsměvuz vánoční bídy vytvoř májtak jako Adam mám svou Evubuď moje pekloa můj ráj
O spací ovečce
Ležela na zádech, blonďaté vlasy rozprostřené na polštáři a na víčkách únavu celého světa. Vnáručí hedvábí, uprostřed potemnělého pokoje čekala na spánek, který nepřicházel. Měla tvář anděla, tělo půvabné mladé ženy a duši dítěte, když její rty šeptali prastarou říkanku přivolávající sen zabezesných nocí jako byla tato :
Jdou ovečky jdou
jedna za druhou
první, druhá, třetí