Horolezecká
Ten horolezec byl ale pacholek
stále by jen lezl na venušin pahorek
Molochovo neotřelé slovní tušérství
1.
Bez debaty šlape na paty
Tomu kdo se nechce slovem prát
Působí mu denně přehmaty
Místo tečky
Nad postelí otazník za tečku stojící
Jak rád by jsi ho zavěsil mít tak kam a čím
Asi opět nad postel, jak háček k udicím
Co v klidu po tmě rozhodím stejně nic nechytím
Zrcadlo
civěl jsem do zrcadla
ten odraz se mi smál
a já se přitom mračil
bylo mi to divný
Dvacátá třetí komnata
Vždy jsi jen odmykal
A stále mířil vpřed
To rozum dá
Kdo zamyká
V čertových brázdách
Zas mě kdosi sejmul
nestačím se divit
označen za obejdu
hovado s tělem hnidy
Život v blues
ten večer jsem šel roznášet smutek
byl pozdní den a začal máj
a já místo trhání kytek
jsem šel do báru kde dobrou whisku maj
Averze
do rukou vlož
sudičkám kýbl a nůž
ufiknou beznadějnou marnost
příštích dnů
Usherovy smysly
jak zběsile tepe mi tep jako vteřiny
a postel už stelou mi na stará místa
chci trhat a rozmetat naduté peřiny
kde k bdění mě ukládá bolest v má třísla
Sobotní návštěva
Říkala mi
že je jí divný
jak se pořád směju
furt a všemu
Hroší kůže
Poslední dobou začínám sledovat
jak mi stárne kůže
Ne že by mi to vadilo
dyk je to jenom pružný potah na masových matracích
Memento Mori
Na bělavých svazích
Pavlovských vrchů
Běhají stíny
Víc než kdy jindy
Strnulost v obraze
Špatný malíř sáhl po paletách
Duši obtáhnul a se studem plách
Nedokončený
Obraz schovává
Srdečná
Člověk se každym rokem učí
Že život není jen když srdce tepe
A ono bouchá
V žeberní pouta
Ples mrtvých
Tančící pod velkým lustrem mají v oku chlad
Bílé tváře od pudrů zápach nadýmá
Pavouci z koutů pro štěstí koštětem smetený
Utíkají po parketách než je nohy rozdrtí
Fénix
Jak duše spřízněná
tak musí být překrásný
Let horkým vzduchem
letních veder nespoutaný
S lahví
S lahví se opíjím
promíjím
střízlivým kamarádům
Všechno se odvíjí
Chvilka melancholická
Těžko chápat smysl slov z povídání
Které není z hlavy tvé ale z lhaní
Večer co večer v půlnočním sněhu
Najdeš jen chlad a mrazivou něhu
Mramor a plamen
Probudil mě pláč. Absolutně jsem nedovedl pochopit, odkud se vlastně bere, když jsem věděl, že jsem doma sám. Byl jsem zvyklý jen na tlukot mého divoce poklidného srdce, které do ticha noci křičelo nejohranější rytmus na světě. A přesto ho nikdo neslyšel.
Podobenství
Ze záňadří
vylovíš svůj ostrý břit
Trochu hrdá
že smíš si mě vzít
Osud Motýla
Byl to docela obyčejný Motýl. Jako každý jiný. Rudohnědá barva křídel byla pramálo vidět v tmavém přítmí sklepa. Seděl zaprášený na betonové podlaze, celý se klepal a já na něj málem šlápl.