Písmák Občas když
Občas když je mi smutno, vzpomenu si na tu noc, kdy ses mě Zeptal a to, že se důležitá rozhodnutí nemají činit v posteli, se mě tenkrát netýkalo.
Občas když mi vyprávíš o tom kdes byl, jak jsi tam zářil a jak ses bavil, tak mě to za tebe moc těší. Ale pořád vzpomínám na připálená rajčata z pidigrilu, pivo z petky a spaní v maličko smradlavém přístřešku u borovic. Na ranní pastvinu která se probouzí v krajkách z orosených pavučin a večer je tak krásná a klidná, že člověk už nechce nic víc, než tu chvíli.
Střípky z oslav
Zaříkávání
Modlím se k tobě duší tělem:
Mluv ke mně řečí tajemnou.
Zkroť ve mně smečku divých šelem,
Konečně prší
Do piva mi spadla první dešťová kapka. Ještě pořád převaluju vhlavě ten překvapivě příjemný pocit vzlétajících motýlů, když jsi prohlásil, že jsem nádherná, ač se na to cítím jen trošičku. Díky tomu si nevšimnu kapky spadnuvší mi do piva, ani té která se rozplácla na stole.
Zpředem prohraného pokusu o zakrytí pitomého ruměnce mě rozptýlí až kapka třetí která se významně otře o mé holé rameno.
Ale prostě tak...
Prší
Zas ztratila jsem hlavu
kapičky, ťuky, ťuk
bezhlavě teď přemýšlím
Trylek
Gotický oblouk se majestátně klene do výšky, kam měkké světlo voskovic nedosáhne. Jeho lomení se ztrácí všeru a dodává prostoru dojem tajemného nekonečna.
Co však září svic ožívá jsou kamenné výjevy na sloupové aleji. Vinná réva pevně oplétá dřík mlčky se tyčícího kamene.
Víte jak pozná princezna že je zamilovaná?
Víte jak princezna pozná, že je zamilovaná.
Chce se jí chvíli smát a chvíli plakat.
Směju se, jako bych na smích dávno zapomněla.
A mám chuť mlátit hlavou do zdi a kývat se sem a tam.
Rozeznít kontrabas
Duše nástroje tiše zavibrovala. Alikvóty se nežně zachvěly vočekávání věcí příštích.
Smyčec lehounce nastražil žíně a nenápadně sklepl přebytečnou kalafunu.
Kroky.
Když prší
Nebe se zasmušilo
spustilo oponu
na celý svět hodilo
šedivou záclonu.
Múza usedla na okno a vyčkávala
Múza usedla na okno a vyčkávala
Múza usedla na okno a vyčkávala. Už zase mu to nejde, chichotala se pro sebe. Její tichý smích skotačil pokojem jako rozpustilý vánek. Dotkl se i skloněné tváře mladého muže.
Vyznání
Jsi pro mě modrá
do ní se položit
snít,
vlasy si nechat pohladit
Citadela
Jak splašení koně,
bez uzdy a bez cíle
letí moje mysl.
Řítí se tryskem vdál