Písmák Opilecká symfonie
Všechno je jinak a zbytek jde stranou.
Pověz mi, bludný cizinče-
. Je těžké milovat shavraní hlavou.
Literární bouře
Každý večer, než usneme, se nám hlavou prohání nesčetné množství všelijakých myšlenek. Snad nekonečno. Těžko říct, co však sjistotou vím je, že některé znich jsou krásné. Dokonce tak krásné a inspirující, že je až škoda, že se během spánku vypaří a už je nikdo nikdy neuslyší.
Dveře
Staré dveře
které přikrývalytemný
zaprášený sklep
dostaly nový nátěr
Sbohem, lásko!
Srkám další sklenku vína,
tvoje sbohem chutná hořce.
a jestli ti ho někdy oplatím,
tak pamatuj, že to bude zlásky
Melancholická
Ve slabší chvilce
člověk si uvědomí
jak krásný je déšť,
chlad
Jonathan Clerk - část druhá
Jonathan měl za sebou náročný den. Bylo před Vánocemi, a vbance bylo, ostatně jako každý rok, hodně práce. Všichni chtěli mít co nejdříve odbyto, aby mohli jít domů ke svým rodinám. Jen Jonathan věděl, že ho doma nikdo - až na Felixe, ale ten stejně určitě zase spí - nečekal, a tak souhlasil sprací přesčas.
Jonathan Clerk - část první
Zazvonil budík. Moc dobře věděl, že musí do práce, ale dal by býval cokoliv za to, aby mohl ještě zůstat vposteli. „Notak, Johnny, vstávej,“ říkal si pro sebe. Věděl moc dobře proč má vstát.
Poprava
Dnes ve večerních hodinách
další němá duše provinila se bytím.
Trest smrti chutnal skvěle.
Národu
Přál bych vám válku, a utíkaje,
ohlédnu se za sebou, a co na mém zraku spočine,
bude to, co jste přáli,
protože přej a bude ti dáno.
Sense/nonsense
Mezi listy dubů prosvítaly první sluneční paprsky, prostupovaly skrz mlhu, a zdálky tvořily světelné sloupce ozařující les. Vlhký vzduch se krásně dýchal, a kdybych se byl mohl jen na okamžik zastavit a vychutnat si tu atmosféru, udělal bych to. Klidně bych tam strávil celé hodiny. Ale znějakého důvodu spěchám pryč, jako by mě něco táhlo do města, do betonové džungle smramorovým podložím, na kluzké kočičí hlavy, mezi auta a trolejbusy, a taky mezi všechny kolemjdoucí a jejich uhýbavé pohledy.
Tužka
Jednou vnoci moje tužka obživla a začala psát, ale to, co psala, se mi nelíbilo.
Omotal jsem ji provazem - propadla,
vystřelil jsem na ni - netrefil jsem se,
potopil jsem ji do vody - vyplavala,
Vítr
Půlnoční chlad
vítr narážel na mou kůži
až jsem měl husinu
ze všech stran.
Kulečník
Přišel jsem do hospody. Do éteru jsem sporadicky pronesl dobrý večer štamgastům, ani jsem se pořádně nepodíval koho vlastně zdravím. Poručil jsem si pivo. Zatímco ho hostinský natáčel jsem si zapálil cigaretu a šel si sednout.
Válka
Až skončí válka,
budem všichni ověšený medailema
- ať už bez nohou,
nebo bez života.
Dáno létat
Slunce bylo vysoko na obzoru. Bylo zrovna poledne, když se rozhodl to udělat. Přivolal si výtah. „Zdravím, Jerome.
Padlej
Hledám inspiraci na dně krabice
kde víno jak krev rudý kdysi zrálo,
po něm veršů napadaj mě tisíce,
ovšem těch krásnejch tak zatraceně málo.
Hráč
V parku na hliněné cestě pokryté kameny vysedával celé dny a celé noci starší pán skytarou, která měla jen jednu strunu. Vsadím se, že kdybyste po té cestě šli o půl dvanácté večer, seděl by tam a vyhrával svou jednostrunnou baladu. Seděl tam konstantně ve své červené kostkované košili opřený o strom a hrál.
Jednoho teplého červencového dne, takového, kdy se vzduch chvěje teplem a lidé se ovívají novinami, šel zrovna po hráčově cestě malý chlapec.
Krásný smutný život
Krásné, slunečné ráno. Máš dobrou náladu a obdivuješ se vzrcadle. Dneska ti to obzvlášť sluší, nemůžeš se vynadívat na tu krásu. Vlastně celá záříš, škoda, že je sobota a ty nemáš kam jít, nemáš nikoho, komu by ses ukázala, nikoho, kdo by tě pochválil.
Červené hodiny
Dalšího rána se Alex probudil. Pořád ještě tomu nemohl, vlastně možná ani nechtěl uvěřit. Ty divné skvrny na kůži, únava, to, co se zdálo být tak banální, neškodné.
Proč zrovna leukémie.
Bílá Růže
Podvečerní atmosféra vBílé Růži by se dala popsat jako nekonečná změť nejrůznějších rozhovorů nejrůznějších lidí nad sklenkou kvalitního vína, nebo šálkem dobré kávy znejrůznějších krajin. Však právě pro její různorodou atmosféru ji vyhledávali umělci, filosofové, ale i obyčejní, hloubaví lidé, nestranní pozorovatelé, kteří si vklidu četli knihu, a zároveň tiše naslouchali okolí. Rozhovory cizích lidí totiž mívají zajímavý, inspirativní nádech.
Do podniku ten den přišli tři pánové, tipoval bych je tak na šedesát let.