Písmák Mé starší já
Stáří září
Tvář plná moudrosti
Zář vyrovnanosti
Postava maličká
Dvě těla
Dvě těla
co Lepí se na sebe
Kdyby chtěla
tak Myslí jen na tebe.
.
Přítomná nahota
zdá se tak čistá
Konečně života
Vážit se chystá
EMOCE
Emoce dávat chtěla
Nemoct žít
Žít bez nemoci dál musela
Nemoct přijímat emoce
Konec
Nevím, jestli s tebou chci být. Nevím, jestli tě mám dostatečně rád. Au, au a do třetice au. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, nečekán nezván.
.
"Nenech se ovlivnit okolím. Piš to, co ti srdce říká a co na papíře vidět chceš. "
Při těchto slovech jsem si ani neuvědomovala vážnost a pravdivost věty. Přišlo mi to zcestné, vždyť je přeci jasné, že hodlám psát to, co chci já.
Šťastný.
Být šťastný.
Je to pocit jednoho okamžiku, nebo si ho dokážeme uchovat dlouhodobě. Je vyvolán vždy nějakou událostí či dějem, ale ten je střídán jiným, a proto i náš vnitřní pocit se mění.
Nesla jsem se městem jako největší hvězda, jak egoistické.
????
Nadechnout se.
Byla jsem zabraná do svých myšlenek, které se prohlubovaly. Jejich význam a váha rostla. Čím víc jsem přemýšlela, tím hůř jsem se cítila.
?
Smutek a samota.
Touha po souznění.
Hledám pouto.
Je to jako hledat jehlu v kupce sena.
????
Mozek nepřemýšlí nad věcmi, nad kterými chci aby přemýšlel. Vytváří si představy. Obrazce. Celý den vlastně přemítá a nakonec ve spánku rozvíjí příběh.
já mám, ty máš, on nemá...
Být „někým“ vnaší společnosti znamená „mít něco“. Mít práci, peníze, talent, dobré známky. Je to jakýsi nejlepší ukazatel lidské cennosti. Nemáš práci.
Výčitky,strach a bezmoc.
Výčitky, strach, bezmoc.
Seděla jsem nad kusem papíru s hlavou opřenou jako v hospodě a byla jsem bezradná. V hlavě se mi odehrávala 3. světová a myšlenky se hrnuly jedna za druhou.
On.
Byla jsem v jeho království, jeho světě. Překročila jsem práh a to nejen ten pomyslný, ale i ten, co odděloval dvě místnosti. Hokejové plakáty, klučičí svinčík. Při pohledu na onu místnost, kterou jsem vznešeně popsala, ale upřímně na ní nic vznešeného nebylo, možná tak ten mrkající Jágr vysílající drobným úsměv mým směrem, jsem se musela pousmát.
TA nemocná.
Prázdnota. Ležela jsem na posteli naprosto bez duše. Otupěle jsem sledovala strop svého pokoje a přemýšlela jsem nad svým životem. Slyšíte, jak dospěle to zní.
Večer.
Tma. Temnota. Tesk.
Sedím na okraji vozovky a prázdný pohled na mém obličeji značí zatmění.