Možná první kapitola
Mám pocit, že na vysokou školu nepatřím. Že jsem tady omylem. Sedím na schodech a kolem mě chodí lidi. V ruce drží tablety v designových obalech, u ucha přilepené nejnovější iphony a mluví o tom, že nestíhají.
Vzpomínky
Vzpomínky jsou plné hněvu,
vztek mi doutná pod kůží.
Chci tě chytit pod krkem,
před všemi tě ponížit.
Zasněžená krajina
Zasněžená krajina,
botou otisk do sněhu,
propadám se dolů.
V myšlenkách se ztrácím, jak do sněhu víc zapadám.
Ve stínu
Ve stínu stromů, sedíš si v mechu.
Propadáš se do něj a níž a níž.
až z tohohle světa zmizíš.
Já natáhnu ruku, chytit tě chci.
Žít
Co se životem počnu si, když tak dlouhý je.
Kolik let ještě zbývá. Čím vyplním je.
Mám depresi.
Přiznat si
Přiznat si.
Přiznat si, že nechceme být sami.
bez lásky.
bez opory.
Snílci
Svět usíná
Dlouhým spánkem
Zombie v ulicích
Náměsíční snílci
Hladina
Sedíš u rybníka.
Nohy po lýtka ve vodě.
Hledáš pohledem znamení.
Zavlnění hladiny.
Skála
Mé emoce, jsou jako lavina.
A já pod nimi. Zavalují mě až nemohu dýchat.
Potřebuji někoho, kdo odhrabe sníh a vytáhne mě.
Slunce
Přivřené oči a ranní slunce ti kreslí po rukách.
Je ještě zima a stačí trocha větru a tvoje chloupky na rukou značí, že ti je ještě chladno.
Přehodím ti deku přes záda a snažím se ty chloupky zase zahnat zpátky.
Konečně otevřeš oči a pohlédneš na mě.
Muž
Hádky, pláč, NESPOKOJENOST.
Proč jsi protivná. Co ti zase vadí.
Tohle.
Lastury
Nikdy se neptám, když dlouho nemluvíš.
Jen vím, že tě něco trápí.
Já sedím v pokoji, nad knihou se skláním a ty.
Díváš se do dálky.
Strach
Na stráži stojím.
Ty zlehka dveře odmykáš.
Čekám až se otevřou a tam…
…. ty nejsi.
Leje
Má mysl se nezastaví.
Jen poletuje kolem mě.
Myšlenky víří.
Tam a sem.
V houštinách
V houštinách se uvelebil.
Schovává se.
Jen bijící srdce. Slyším.
Hluboké nepřijetí strachu
Obloha bílá.
Slunce vidět není.
Já oči přivírám.
Světlo mě pálí pod víčky.
Ticho
JEN VYPNOUT HLAVU.
ZTRATIT SE V TICHU.
JEN KLAPKY NA UŠI SI DÁT.
POUZE OČIMA NA SVĚT NAZÍRAT.
Třpyt
Roztančí se hvězdy po obloze.
V očích ti září jejich třpyt.
Hledám v nich odraz minulosti.
Nechci už sama být.
Divnost
Když podívám se do tvých očí, tak co tam uvidím. Jen ztráty z minulosti,
křivdy,
násilí.
Jen slzu nech sklouznout a s ní nech všechno odejít.
Pustina
Lovím v pustině. Však smysl to nedává. Jen má mysl stále nechápe.
Že nic.
Štěstí
Úsměv od ucha k uchu.
Radost na duchu.
Květina rozkvetlá. Vůně tichá.
A já
Zvedáš se k nebi. Mávneš křídly a jsi pryč. A já. Dívám se za tebou a slzy kanou po tváří.
Sukně
Když zavlní se ve větru tvoje sukně, můj úsměv se roztahuje do stran.
Látka tě lechtá na noze a ty se ji snažíš zachytit, aby tě neodhalila.
A já se snažím zachytit ten moment a odhalit ti své srdce. To které plesá jen, že může být tady, s tebou, s větrem v zádech.
Chytit tě za ruku
Nic nebrání mi v tom.
Chytit tě za ruku.
Však zdráhám se za ruku tě vzít, protože co když nebudeš chtít.
Ruku mi vytrhneš, já budu v rozpacích.
Ve lži
Bolí mě u srdce.
Bolí mě na duši.
Ležíme na dece.
Šeptáš mi do uší.
Deník
Slunce mě hřeje.
Ruka se mi potí, svírám v ní tužku.
Píšu do deníku.
Všechny vzpomínky
Doušek vody
Hvězdy na nebi.
Měsíc se schovává.
Dlouhá noc nastává.
Hvězdy padají, sleduj tu spoušť.
Slunce moje
Když tě vidím, světlo v očích mých.
Jako slunce záříš.
Tmu pohltíš a teplo přinášíš.
Co bez tebe bych si počala.
Občas
Očas se vzbudím a myslím si, že svět už se změnil.
Ale ne, je pořád stejný.
Lidi si ubližujou dál.
Tak jak poznáme, kdy se svět změnil.
Klíč
Mám v ruce klíč.
Klíč k tvému srdci.
Pak vpustíš mě do života svého.
A i všechny moje věci.
Odpověď
Poslala jsem zprávu. A teď čekám.
Na odpověď.
Na odpověď, která nepřichází.
Prosté bytí
Ještě nikdy mi nebylo tak.
Ještě nikdy jsem nezažil.
Smrt se blíží, otázek mnoho.
Otázek mnoho je okolo a já nestíhám na všechny odpovědět.
Chyby
Chci milovat.
Chci milovat tebe.
Proč tebe.
Láska nám prý otvírá oči, ale nedává to smysl.
II
Strom se kácí.
Kácí se k zemi.
Stejně tak já před tebou poklekám, chci vyjádřit ti lásku svou, ale kácím se k zemi, pod tou tíhou nesmírnou.
Pátek
On.
Chvilka v samotě,
pohled z okna.
Kráčíš po ulici a já tě mohu sledovat jen pohledem.
Zhoupnutí
Zhoupne se vesmír,
Zhoupnu se já.
Konec se blíží,
Nic nás už netíží.
Siréna
Sedím v posteli a čtu si.
Když ji uslyším.
Její zpěv
Její volání.
Za nocí
Plout nocí, za nocí.
Za nocí.
Nebát se tmy.
Vždyť ona mě vede, tou tmou, jež pronikne jen světlo úplňku.
Asi konec světa I. díl
Seděla jsem v kuchyni. Najednou jsem uvidela, že něco padá z nebe. Meteorit mě napadl jako první, ale ten objekt vypadal spíš jak dokonale kulatý měsíc a pouze padal. Jako obří míč.
Blízko
Blízko moře,
Blízko těla.
Jsou si souzeni,
K smrti ve vlnách odsouzeni.
Zvuk
Tisknu si dlaně k uším.
Přijde to zase, tuším.
Nadávky, křik a zlá slova.
Chce se mi řvát a plakat, ale proč.
Chci zpět
Byl jsi ve snu.
Bylo to jako kdysi.
Cítila jsem znovu tvou lásku. Srdce mi bušilo, zrychlil se mi dech.
Pod povrchem
Sedim na zidli a cekam. Muz naproti me se neustale hrabe v nejakych papirech. Po chvili se zacinam bat jestli treba nezapomnel ze tu jsem. Nebo jsem treba zacal byt neviditelny.
Jen tak
Probudil jsem se v posteli. Cekam nemocnicni luzko, ale lezim ve svoji posteli. Nedava to smysl. Byl to sen.
Krunýř
Je to jako letní vánek.
Nadzvedá mi sukni.
Jen se nelekni.
Všichni mě teď vidí.
Nahá
Nahá tam stojí. Vlasy jí pletují kolem tváře. Je jako odkvetlá pampeliška, kterou vítr sfoukává, ale stonek jí pořád drží u země.
Dívám se přes zavřené okno.
Dokud ji nepotkám
Je jako stín, který mě doprovází.
Nemusím se otáčet, vím, že tam je.
Pořád u mě. Otírá se mi o ruku.
Motýl ve sklenici
Ležíme v kuchyni.
Podlaha mě tlačí do zad, ale vzbudit ji by byl hřích.
Její vlasy na mém těle,
šimrají mě na hrudníku.
Dotek
Vítr se do mě opírá,
nad roklinou se nakláním.
Jen zavřít oči a o krok blíž.
Nechat se větrem vést.
Mrknutím oka
Mrknutím oka,
v mžiku pryč.
Zůstala jsem sama.
Proč po tobě pořád toužím,
Nikdy nevim
Nikdy nevim
Kam me zivot zanese
Jestli mi lasku prinese
Co se tudy prezene
Natahuji ruku
Natahuji ruku,
Chci se chytit.
Natahuju ruku, chci se chytit a nic.
Pád.
Bohorin
Jmenuju se Bohorin. Rikam to hned na zacatku, protoze nemam rad, kdyz lidi vypravi svuj pribeh a rovnou skoci do deje a pisou o tom jak jedi k snidani vajicka a zajidaj to cokoladou a maj pocit, ze takhle ten dej bude zajimavej hned od zacatku, nez trapny predstavovano. Jenze to pak pulku knizky cekate az hlavniho hrdinu nekdo oslovi, abyste konecne zjistili jak se jmenuje, jenze on nebo ona jsou vetsinou utapli introverti, co maji doma tak akorat jednu rybicku nebo neco jinyho v kleci nebo sklenene nadobe (nedej aby to uzeklo ven a treba se to chtelo mazlit. ) a tak nechodi ven a neni nikdo kdo by na ne treba jmenem zavolal.
První rande
Byl to den první,
můj život v očekávání se mění.
Budoucnost je nejistá,
zbláznilas se dočista.
Kdo
Extrovert,
introvert.
Proč každý musí něčím být,
když můžeme být prostě vším.
Zpomal
Když jedeš na sto procent,
je to dobrý.
Když jedeš na dvěstě procent,
je to dobrý.
Dnešek měl skončit jinak
Sedím, čekám.
Dnešek měl skončit jinak,
ale i tak,
to nebyl špatný den.
Adam
„Mohla bys jet to do toho Liverpoolu se mnou,“ podíval jsem se na ni. Ona však mlčela a dál sledovala vozovku před sebou.
„Víš přece, jak nesnáším akce, kde jsou cizí lidi. Kde je strašně moc cizích lidí.
Bunda
Bunda.
Nebo další runda.
Zahřeje mě další drink.
Pink a je tam.
Vrána
Jedna dlouha noc,
Vrana kraka moc.
Cerna jako noc.
Jeden dlouhy den,
Čekání
Bojím se, že nepřijdeš,
každý den tě vyhlížím,
snad mi všechno promineš,
staré fotky prohlížím.
Osvobození
Modřinu mám na ruce.
Má láska je ze srdce,
tvá jen z bolesti.
Funguje jen jedna plíce,
Nicolas
Vytáhl zkapsy tužku. Vždycky ji nosil ssebou vkapse u bundy společně smalým blokem bez linek. Měl vplánu si do něj zapisovat všechny důležité myšlenky, které ho napadnou, ale nakonec vždy když už se chystal si nějakou myšlenku zapsat, tak si to nakonec rozmyslel. Jeho myšlenky byly naprosto zbytečné a nic by nezměnily ať by je napsal na papír nebo ne.
Amareta
Pamatuji si den, kdy jsem věděla, že není jiná cesta. Nechtěla jsem předat tu všechnu zodpovědnost na tebe. Na moji holčičku. Ale nebyla jiná možnost.
Adam
„Mohla bys jet to do toho Liverpoolu se mnou,“ podíval jsem se na ni. Ona však mlčela a dál sledovala vozovku před sebou.
„Víš přece, jak nesnáším akce, kde jsou cizí lidi. Kde je strašně moc cizích lidí.
Hříšná těla
Když umírala, přepadla ji zvláštní myšlenka. „Proč ještě neexistuje očkování proti rýmě. “ Lidé, kteří stáli nad ní, se po sobě tázavě podívali. Vposlední chvilce si neuvědomila, že svou myšlenku vyslovila nahlas a tak se zní stala její poslední slova.
Stella
„I’m Stella,“ podala jsem mu ruku. On mi místo toho vlepil pusu na obě tváře. Anglicky uměl hůř než já, ale to mi nevadilo.
Díval jsem se na ni.
Magore
Ludvík se nemohl dočkat přestávky. Když konečně zazvonilo, vyrazil mezi prvními ven. Po cestě vrazil do nějaké zrzky, ale ani se neobtěžoval omluvit. Utíkal po chodbě až k automatu, který stál na konci.
Game of Thrones SPOILER ALERT
Zeď nám spadla,
zeď nám spadla,
kdopak nám ji postaví.
Lannisteři nepřijedou,
Kino
Pondělí. Nechce se mi do práce. Kdo může vstávat v takovou nelidskou hodinu. V deset.
Akvaristika pro normální lidi
Moje kolegyně vpráci, tráví poměrně velkou část pracovní doby na facebooku. Nechápala jsem, na co tam neustále kouká. Ano, taky mám facebook, ale většina mých „přátel“ postuje pořád ty stejné věci. Moji mladší kamarádi se chlubí posilovnou, jídlem vluxusních restauracích a dovolenou na Mallorce.
Karlovy Vary
Letos, jako každý rok, jsem měla vplánu nejet do Karlových Varů na festival. Co tam. Mraky lidí, horko, systém kupování lístků, který jsem dodnes nepochopila a na výběr asi zmilionu cizokrajných filmů, který jsou zbytečně dlouhý, nudný a jen tak byste na ně nešli, ale prostě protože je hrajou na festivalu tak to určitě bude stát za to. Nestojí.
Nesprávné místo
Nesprávné místo, nesprávný čas.
Poslouchám tvůj hlas. Avšak nevnímám ho. Dívám se na tvá ústa, ale jako kdyby z nich nic nevycházelo.
Bláznivá kočka
Nejdřív klidně vypadá,
hlavně že jsem doma.
Uběhne však hodina,
rychle běhá sem a tam, bez zastavení.
Vztek
Vše vypadá dobře, obloha je slunečná.
Jsem šťastná.
Pak náhle, jako kdyby uhodil blesk, mě to strhne.
Pláču, pláču vzteky.
Co se má stát stane se
Nená důvod ptát se proč,
proč se něco stalo.
Každý den má smysl a důvod.
Naštvat se, neptat se, nehledat odpovědi.
Mraky
Svítí slunce, všechno září.
Náladu mám dobrou.
Pak náhle,
obloha se zatáhne.
Karamelové frappucino, prosím!
Hej ty,
tak se Zdeňkem to do budoucna moc nevypadá. Fakt se mi líbil, fakt jsem tomu chtěla dát šanci. Fakt. Jenže… Co se nestalo.
Ztracená bota
Nazdárek můj budoucí,
tak jsem šla zase na jazzový koncert a hádej, kdo tam byl. Jo, by to Zdeněk. Bohužel vypadal ještě líp, než když jsme vtom klubu byly minule. Vytáhla jsem teda telefon, že ho prozvoním.
Molly
Claudie se dívala do skříně a přemýšlela, co jí chybí. Skříň byl nacpaná kprasknutí, ale ona měla zase pocit, že nemá co na sebe. Venku začalo být horko, že se člověk začal potit už při pomyšlení, že tam bude muset jít. Vytáhla tedy to nejvolnější tílko a oblékla si ho přes podprsenku, která se jí nepříjemně zařezávala.
Opět sama
Můj budoucí muži,
Píšu ti, protože na tebe stále čekám a už mě začínáš pěkně štvát. Už jsem si myslela, že jsem tě našla, ale bohužel. Mohl jsi se jmenovat Marek a mít perfektní postavu, titul, krásný byt, ale bohužel. Marek jsi být nemohl, protože Marek byl gay.
Doplesáno
Můj drahý budoucí,
ozval se mi Karel. No jo. Kája. To byla velká láska ze skauta.
Číslo
Ty jeden, co tu pořád nejsi
S Aničkou jsme vyrazily na jazzový koncert. Celou dobu jsem u sebe měla ty korále, co mi pro ni dal Kája. No jo vzala jsem si je. Jsem prostě děsně hodná.
No tak nic no
Můj nejmilejší budoucí odepisující.
Tak jsem napsala Zdeňkovi. V pondělí. Jedna zpráva.
Sněhulka
„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější. “
„Ty má královno, jedině ty. “
„Ach, jak milé. “
O 18 let později.
Koho si vyberu
Blížila se ke mně uličkou. Táta jí něco ještě šeptal do ucha a ona se zasmála. Měla skloněnou hlavu. Bála se, aby nezakopla, protože její šaty byly příliš dlouhé a nestihla je nechat zkrátit.
Seznamová
Balím knížky. Hysterčák. Já tam nechci. Ptáte se kam.
Ošklivín a Krásno
Základní školy každého změst, byly postaveny těsně vedle sebe, takže na sebe žáci viděli zprotějšího okna. Bylo to tak, protože děti zKrásna se alespoň soustředily na učení, místo aby koukaly zoken na děti zOšklivína a učitelky zprotější školy tímto způsobem motivovaly děti, aby se víc učili, protože pak svojí chytrostí jednou zaujmou někoho změsta Krásno a budou se tam pak moci přestěhovat. Bohužel to nebylo moc pravděpodobné, což věděli dospělí, ale děti ne. Stalo se jen jedinkrát, že se někdo zOšklivína mohl přestěhovat do vedlejšího města, ale to už je tak dávno, že už si ani není nikdo jist, jestli se to opravdu stalo.
Cesta do Portugalska
Sakra, sakra, sakra. To není možný. Podívala jsem se znovu na návod. Je to možný.
Vydovolenkovaná
Ty můj budoucí,
dlouho jsem ti nepsala. Bál ses viď. Že už jsem našla svého prince, rychle si ho vzala a kvůli věčnému plození dětí nemám čas ti psát. No tak to hovno.