Písmák Dvě Sojky
Dvě sojky přistály na stromě,
za oknem mého domu.
Ráno se vzbudím a ony tam sedí.
Možná tam přistály jen náhodně
Svatý Grál
Hledal jsem dlouho v pradávnem háji, hledal jsem věky v kamení. Zazřel jsem odlesk perly v ráji, to ona mi
dala znamení. Našel jsem starý klášter v lese, co dávný poklad schovával. Však od té doby ve mně křik se nese, co sáhnul jsem na ten svatý grál.
Rétorika
Ooo Rétorika.
Ta řeč všech vzpupných intelektuálů,
však zřeknisevši těch svých směšných manuálů.
Co kdyby nám jednou řekli velice,
Chtěl bych ti říct!
Chtěl bych ti říct, jen at to víš
a ať se ve tme nebojíš,
že já jsem vzhůru, když ty spíš.
A i když máš ráda studenou vodu a ja s tebou klíče ztrácím,
Všechno se mění
Není to náhoda, že všechno se mění
toť zákon přírody v celém svém znění
Vždyť před chvílí zima byla a teď je tu jaroto je ten zázrak, to je to čaro
Přece teď všecko se množí a pářía já nechci na krásu dívat se smutnou tváří
Motýlí víly
Motýli jsou vílyobčas na mě sedajíKdyž jsem na svět milýtak ony to poznají.
To co hledám
To co každý, i já hledám
Štěstí,
za kterým vyplatí se jít
Teď už vim, že vzít si nedám,
Nehepyend
Konec.
Vše bylo řečeno
Škoda, že všechno je ztraceno
Po tom všem, kolik krásných slov a kolik ošklivých.
Touhy Mraků
Jako mraky plujem po nebi
Jako mraky větrem hnáni
Se snem o zemi která leží za obzorem
O zemi vzácné a o tom co leží na ní
Papírová víla
Tam někde mezi tmou a světlem,
kde den a noc v jedno splynou.
Mé tělo leží a ani se nehne,
potápím hloub svou mysl klidnou.
Zimní vzkaz
Láska mocná čarodejka
píše vzkazy na okna
Dechem horkým,
prstem něžným.
the sadness
The raindrops fallin out of skies
and grey is colour of my mind
Bright tears are shining in my eyes
I feel the love
Zima
Spal jsem ve tvém náručí
asen se mi zdál.
Ach královno zimo,
ty jsi moje ukolébavka.
Dik za Lichotky
Říkala, že mám pěkné oči.
Lichotkou jemně omámen,
vzdal jsem ji hold,
s pivkem ,mrknutím oka z povzdálí.
Až tě dohoním
Až vyrostu, bude ze mě malý kluk
aukážu ti svoje tajemství
Až vyrostu . z té trapné dospělosti,
naučím tě hrát kuličky
Po tobě toužím
Nehas mě.
Jsem jen jiskřička ,která se třpytí v tvojich očích
Neschovávej se.
Jsem jenom vítr ,co ti občas vlasy rozcuchá
Bilé Labuti.
Ach Bílá Labuti, královno všech,
kteří svou lásku hledají.
Marně se snažíme potlačit stesk,
marně se snažíme zapomenout.
Modlitba do řeky
Řeka je kouzelná
tisíce let
pohyby hada se vlní
neboj se.
Andělova křídla
Ještě nejsem andělem -
ale už mi rostou křídla
už by bylo na čase
Snad nebudou z mýdla
Jak uviděl jsem svět
Dnes ráno uviděl jsem svět
Takový, jak jen Hermes směl
Byl jasný a krásnou barvu měl
Já jeho hrou se opájel
Ke komu se přitulím?
Přitulím se asi k sobě,
ktobě dědo,
ale v hrobě.
Přitulím se k jarní louce,
Když umírám
Potřeboval bych obejmout
Pocítit teplo tvojí tváře
Ach .
Kde jste teď všechny mé lásky .
Tak pojď
Pojď .
Poběžíme spolu jako děti
budem se držet za ruce
Duchové stromů ochrání nás svými větvemi
Otče!
Pravda je však taková,
že týrali jsme tvoji duši
ateď se nám tě zželelo.
Tak neurvu tvé hluché uši,
Noc v Anglii
Stříbrné srdce noci chladné
Prodchnuté tajemstvím dávných snů
Hvězdy a jejich sliby snadné
Zase jim klidně uvěřím
Laska nebo sex?
Laska nebo sex. Nejlepe dohromadyAt nemusime se rano schovavat pod perinouA neztracime v milencich sve kamarady
Není žádná jistota
Viděl jsem spoustu smutných tváří
Dělníky
co stavějí si svůj hrad jistoty,
Rytíři v brnění
Proč stále sním
Za nocí tmavých se súdivem probouzím
co nedá mi spát já stále se ptám
a i když jsem vzhůru ,tak stejně sním
sám se sebou si povídám
Oranžová růže
Já ztracen v lese železných stromů
zmatených lidí a hranatejch domů
Dostal jsem růži ,co překrásně voní
že láska mě našla, už kostely zvoní
Někdy mi to nejde
Mluvil jsem o pláči
stroze a vlažně
Bylo to hrozné
Ona mě odbyla
Dokud se nedozvím
Malými krůčky cítím se blíž a blíž
mečem svým posvátným stíny přesekám
Už před sto lety měl jsem k tvému srdci klíč
co táhne mě krajinou
Chtěl bych dávat Lásku
Sídlo lásky - nahé tělo
prosí boha o pomoc
Někomu svou lásku by dávat chtělo
líbat, cítit ,hladit ,lízat