Písmák Fred Kodein III
Pozoruju tě každým dnem i nocí,
je to jako, když praská steh.
Od narození jsi v mé moci,
mávnutím ruky vemu ti dech.
Po setmění ulice
V noci neúnavně pouliční lampy,
vykreslují stromům obnažená žebra.
Společně na mně vrhají černé stíny,
za světly je tma, loví tam noční splíny.
asi je to v prdeli
Začínám být trochu v hajzlu,
zvláštní jak funguje tento svět.
V hlavě bordel jako v pajzlu,
je to tady chladné jako led.
Podzim
Na podzim listí spadne,
v parku kvítí chřadne.
Studený vítr na mně fouká,
předemnou barevná louka.
Vandalové z města nudy
Ten den byl prostě další den.
Po otevření zelenomodrošedých očí, které jsem čistou náhodou vlastnil, jsem vstal z postele a poté zamířil neprodleně k dřezu. Nejsušší poušť světa Puna de Atacama, tak asi takhle to vypadalo v mojí hubě než jsem vypil litr vody, která byla široko daleko nejživější. V koupelně jsem přetrpěl nějakou tu ranní hygienu abych si připadal jako člověk a ne jako zvíře v betonové špinavé prašné džungli s hodně znečištěným vzduchem.
Komora
Ach, komoro komoro pustá,
těžké je sledovat, jak trouchnivíš.
Na přestárlém prahu od hlíny,
dlouho už jistě nikdo nestál.
Až jednou zima bude mi
To nic, jenom se drbe zimou,
kocour od pouličních sazí
a slabé listy prší, hynou.
Nezmrzněte tuhle zimu drazí.
Anarchie
Ztracení jsme všichni dávno
už nám z toho vážně hráblo
moje duše smrdí punkem
a prsty zas kvalitním skankem.
Melodie života
Má povaha je vcelku laxní,
sedávám u stolu s květy zla.
Zmámené tělo tepe vášní,
jak den mění šera ohyzná.
Zatracenost
Po aleji za mým domem. Loudám
se za západu hořce a zhrzen. -
S vínem na patře světu se rouhám,
a se stínem mým černým jsem stvrzen.
Zesnulá voda
Kývou se podle větru,
budou se kývat pořád.
Kámen padá zvolna ke dnu,
topím se v těle mokřad.
Kraj nočního turismu
Stanoviště pohlcuje špína beznadějná.
Při nedělní noci omámen, kouřím a jen čekám.
Těla zdají se být poněkud prázdná a beztvará,
já do výlohy hledíce, sám sebe se lekám.
Kodeinovo zchátralé zátiší
Stýkám se s nimi stále denně
na pustém podmáčeném poli.
Stýkám se s nimi v mysli černé,
kde visí kabát, živoří moli.
Bobr
Mám jeden malý problém,
povídám si s bobrem.
Je asi středně chlupatý
a zuby jako lopaty.
Má sebedestrukční víla
Za oknem neděle se smráká,
po stěnách teče andělský prach.
Tvá vůně mě tak moc láká,
přitom v mém těle zpívá strach.
Jaro
Pozoruju mávání křídel ptáků,
po obloze spěšné plutí mraků.
Jak skřivan hnízdo střeží,
a zamilovaní pod třešní leží.
Uznávaný umělec
Má pěst je zaťatá fakt hodně,
když mi kapsy nesmrdí ani flokem.
Štěstí se válí ve flašce po dně,
odhodlaně a statečně řeším lokem.
Luční květy
Obloha obléká si modrý šat,
notně už louky nebe vzývaly.
Jas prosvítil i ten trpící bledý sad,
a vánek jarní stromy rozkýval.
Další probděná noc
Další probděná noc v zoufalství,
tolik ztratil jsem komodity času
pomýšlením o lásce marnotratné.
V bobulích zapijím tvou krásu,
Erató
Suď mě,
suď mě za mé činy.
Schován jsem za záclonou,
v moři tónů se stále topím.
Kodeinova poslední návštěva
Vrzající podlaha,
rytmický tikot hodin.
Parapet, rostlina uvadá,
za zdmi smích šťastných rodin.
Úsměvy smutných mužů
Úsměvní jsou smutní muži,
toužili jen po krásné růži.
Spoustu trnů ona skrývá,
je překrásná přitom lstivá.
Pudy z - - - -
Vidět tě prosit o pomoc touží,
kam se pohneš tam jen jsou
kolem neúnavně krouží.
Přáli by si vidět tvou slabost
Cítit chlad
Jsme si blízcí tak jako na nebi hvězdy,
pak rozpínáním vesmíru, vzdalujeme se bez odezvy.
Být v dnešním světě svůj a mít kolem sebe ty pravé,
podle sebe soudím. procento je velmi malé.
Občas
Občas se v sobě ztrácím,
někdy mám pocit, že jsem sám.
K zvláštním myšlenkám se vracím,
vyhýbám se vašim hrám.
Rodné město
Venku kouřím a pozoruju životy.
Přemýšlím jak se komu vede,
zažíváme peklo nebo nebe.
Teď jde chudák, kterému se život bortí.
Rozloučení s city
Mám zvláštní pocity,
Mé záda jsou dekou pokryty.
U táboráku sám sedím,
do jiskřivého plamene hledím.
Faleš
Proč lžou.
Faleš: Protože neví sami kdo jsou.
Proč je máš tak ráda.
Faleš: Protože z nich dělám stáda.
Zakázané ovoce
Slabost pro ni mám,
Marie leží v šuplíku. v uzavřeném pytlíku.
Je tam sama. nasáklá kanabinoidama.
Cesta za něčím.
Pády z výšin hodně bolí,
je to horší než dostat holí.
Život nás srazí na kolena,
Pak zdá se nám, že cesta uspět je vzdálená.
Vnímání
Lidé často zklamou,
do zad kudlu vrazí
pak odchází s chladnou hlavou,
už mně z nich občas mrazí.