Hra světla a stínů
Mísí se bílé kvítí
s náhrobními kameny
a to slunce, co svítí
zdůrazňuje stínové plameny.
Strach
Ten protivný strach z času,
že je rychlejší než já,
(to) křičení mého hlasu,
že nestihnu ,,co se dá”.
Stopy
Brouzdáš sněhem,
s zaprášeným příběhem,
jenž nemáš komu vyprávět,
nestojí nikdo o pár tvých vět
Hluboké pohledy
Podíval se jí do očí,
zvážněl
a zašeptal:
,,Nechci, aby to vyprchalo"
Smysl života
Smysl života
snažíme se vyčíst
z knih zaprášených
hledáme ztraceni,
Věčné kruhy
Jako pes za jeho ocasem
i my motáme se vkruzích,
opilí v úspěchu iluzích
končí každý z nás unaven
Svlékání kůže
Od ocasu až po tvou hlavu,
potáhlý dvěmi vrstvami kůže,
sakra, přeci v tomhle stavu,
nikdo normálně existovat nemůže
Hra na nervy
Brnkám na tvé struny,
chci slyšet, co která umí,
povedlo se mi tě rozladit,
nevím, jak to teď napravit.
Našeptávač stromů
Vítr našeptával stromům,
ty v jeho poryvu koruny své shýbaly,
přikyvovaly, i když nevěděli čemu,
přitom to on je stále nutil sklánět hlavy,
Pompeje 79 n.l.
Mizí hmyz i ptáci,
koně začínají se plašit
přesto všichni pokračují v práci,
osud nedá už se zvrátit
Kalendář
Dívám se do kalendáře,
co a kdy mi káže
dny, týdny, měsíce
narvat toho tam co nejvíce
Mršina
Jak ta mršina
od Baudelaira
vystavující všechno,
co je na povrchu
Obraz
Namaluji do popředí
továrny se štíhlými komíny,
siluety šedých změtí
s čepičkami býlími
Asi z lásky
Šlapou na její
křehká křídla
to prý aby
jim nikam neulítla.
Útěk
Než utíkat před stíny,
jenž nemůžeme setřást,
než oblékat kostýmy,
skrývající naší část
Jméno - Růže
Krásná a zuřivá,
plná trní
opojná a divá
pro tebe jiné není
Vycpávky
Panoval kdysi jeden král
sám nevěděl už, co by dál
a takumanul si, snad zté nudy,
že zvětší území své rudé půdy
Hodiny
Tik tak, tik tak,
koukám do zdi
tik tak, tik tak
jak noc je dlouhá
Masky
Asi očekávají úsměvy
na bledých umrlčích tvářích,
když se znenadání objeví
a předstírají, jak vše září
Masařka
Moucha, věrný přítel člověka,
probouzí se jeho teplem
živí se jeho potravou,
rozmnožuje se v jeho domově,
Let
Ještě jeden pohled před sebe,
ano, tam chci, mezi mraky,
proletět se sptáky,
kam ažmě vítr zavede
Jízda
Jak rychle obraz se mění
v okně jedouc po kolejích,
podkreslen vlaku tóny,
opouštějící městské zóny
Nádraží
Třepot křídel holubích
a nicneříkající šum hlasů
z nitra nádražní budovy,
z místa uspěchaného času
První zpěvák
Krajinu protkanou zimou,
kudy prošla, nechávající
blýskavé stopy za sebou,
navštívil ptáček nespící
Odvážnému štěstí přeje?
Říká se, že odvážnému štěstí přeje, ale je na tomto šprochu skutečně pravdy trochu. Otázka, která stojí za namáhání buněk mých mozkových. Pokusím se dostat k jádru této věci, tak to má vypadat přeci.
Tedy k té odvaze, co to vlastně je a mohu ji sehnat povalující se jen tak někde na podlaze.
Nový rok
prázdná sklenkaa prázdný oči
do ní zahleděný
“dolij ještě”
cinkání skla
Vánoce
Pořád ten stejnejsmutnej dům,
s odhalenýma cihlama
a dlouhým stínem,
akorát teď o Vánocích
Osud
Svádíš své neštěstí
na tragický osud,
špatná doba, špatné dětství,
prý nežila si dosud
Ztracená
Ztracená duše,
máš kolem sebe
poetickou auru
a oblak kouře
Láska
ač jsem s ní bojovala,
bránila se
dostala mě do kolen
a teď chodím světem
Noc přízraků
Spolu s měsícem v úplňku
zahaleným mraky plujícími
dne rozpaky zahalili stíny,
když chlapec stébla pelyňku
Popleta
Tak trochu poeta,
co chce na okamžik
zmizet ze světa
Tak trochu popleta,
Jahody
Teď, když krajinu
svírají mrazy,
teď, když krajinu
přikryl sníh
Vyprávění
Co o nás asi vyprávíkolemjdoucí, co zahlídli nás
byť jen na chvíli a z povzdálí
a když vypráví, co upraví.
Co o nás asi vypráví
Žití
Hrát hlavní roli
ve svém životě
je těžší než se zdá
a jak žít tak,
Noční jízda
Obraz rozpadá se
v kapkách kráse
a na čelním skle aut
tříští se světla lamp.
Medúza
Pod vodní hladinou
s tváří nevinnou
avšak po doteku od ní
berou si tě proudy spodní
Za deště
Za zvuku deště
Chci křičet: ,,Ještě.
pořádně nandej mi,
pohár zmrzliny chci plný”.
A ta kočka tam leží dodnes (upraveno)
Ležím takhle po ránu,
bez jakéhokoliv elánu
rozjímám, ještě usínám
když tu do peřin
Před lety? Teď? Zítra?
Naštvanej na dobu
naříkáš osudu,
jak je to nefér,
že neměl si výběr
Jak zvládám karanténu já
V karanténě je více času na přemýšlení
a tak člověk vymyslí i to, co reálné není
třeba ze mě se stal hypochondr profesionál,
který by celý týden jen a jen stonal
Distanční výuka
Co se týče distanční výuky
stále poslouchám všelijaké pazvuky
Můj počítač už je samá závada
není jediný, kdo to nezvládá
Zklamání
Bojím se zklamaných očí,
které nepochopily ještě,
že chybami se člověk učí
a tak svírají mě jako kleště.
Psaní
Psaní básní,
né každá zazní,
jak přál by si
jejich vlastník .
Nesmělá voda
Poklidná voda bublá,
líně valí se po kamení,
ohýbá zelená stébla,
dělá, že tu není
Iluze času
Žijeme v krásné iluzi,
že jsme pány času
a že zrnko v klasu
dozrává ihned
Zima 01
Nechce se mi
do té zimy,
radši zalezla bych
pod peřiny.
Vrány
Prohýbá se drát
pod vahou černých vran,
nehybně sedí ptáci
na co čekají asi.
Pláč
Počala jsem jí rozřezávat
a místo toho,
aby brečela ona,
tekly slzy z očí mně
Straka nebo čáp?
Schovává se pod peřím čápa,
uvnitř však nepochybně je to straka,
nakradl si penízky,
zavřete ho do klícky.
Biologie 02 - bezpáteřní
Biologie nám říká,
že páteř tvoří člověka,
avšak vím z mých zkušeností,
že není to vždy povinností.
Síla řetězů
Svázáni k sobě řetězy,
při sebemenším vzdoru řinčí,
na těle z jejich pohybu zářezy,
kdy naše utrpení skončí.
Nehoda
Od kluzkého smyku
k nečekanému výstřiku,
k těhotenskému břichu,
až na potratovou kliniku.
Vše má svůj čas
Spěcháš při stavbě
své vysněné věže,
chceš už být v cíli
a tak nešetříš si síly
Pocity samoty
Sžírající pocity samoty
chytají mě za boty
a vláčí dolů s sebou
jejich neporazitelnou silou
Den zalitý sluncem
Ležíš ve vlhké trávě,
brouci lezou ti po hlavě
a na tvé sametové tváře
dopadá slabá sluneční záře
Některá slova bolí
Pořád dokolečka,
jako kolovrátek,
kde je nějaká tečka.
ukončete už ten řádek
Drby
Usazují se na každé košili,
starých žen i mladých pánů,
dostávají se do nejmenší škvíry,
pozdě večer i brzy po ránu
Podlézání
Vidíš to zábradlí, děvče.
Uvědomuješ si jeho dřevěné tyče.
Každý den kolem chodíváš,
a své lokty o něj opíráš
Z vrcholu útesu
Chřtán dokořán,
vzduch plný vran,
už klovou modré oči,
nohavice nasáklé močí
Generace Z a telefony nebo Telefony a generace Z?
Slečna č. 1: ,,Jak jsem mohla zajít tak daleko. Asi se z toho zblázním. Vždyť on brzo umře.
Nová cesta
Pojď ,lásko, někam se zdejchnem,
mezi temnou nocí a jasným dnem,
půjdeme městem i tajemným lesem,
snad z naší cesty nesejdem.
Mládí
Prý jsem v problémovém věku,
je to k vzteku
slýchat na své názory,
od nejbližšího okolí,
Lázně
Zabodl si dýku,
zásah do hrudníku
řine se horká krev
z proděravělých cév
Biologie 01 - výstřihy
Biologie nás učí,
kde máme oči
a i přes tyhle hodiny
koukáš jen na výstřihy.