Písmák Okno do zahrady
Okno do zahrady,čisté jako z lomu kámen. Stříbrný rám,co dívá se ven. Zahrada je plná života,barvami se rozkvétá. Něžný polibek listům,jak slunce se jich dotýká.
Paradise of Love
Vrátila jsem se o dvacet let zpátky,
byl to sen .
Všechno bylo nové a jasné.
V zahradách plných květin jsme se smáli,
Zapomenuté jablko
Nepocházím ze země,
kde pomeranče zrají,
kde se pne zralá réva.
Tady jen jabloň,
Vyhlížíme vločky bílé
Vyhlížíme vločky bílé,
zda-li Svatý Martin na koni,
přiveze sníh bílý jak vloni.
Pomalu se blíží mráz,
Přichází čas dušičkový
Život dal i vzal. Vzal mi syna,byl mlád,dvacetdevět let,bolest v srdci zůstala. Vody z dávných věků,mne naplnily láskou,jejíž křídla mi byla oporou. Byl to boj o jednotu srdce,ale i souzvuk duší.
Jsem labuť osamělá
Všechno má vždy důvody,ty máš své nebe,myslím tu na Tebe,ač u srdce mne zebe. Své slzy schovávám,když ostatní se smějí,tvá ústa chybí mi,když tu teď mluví jiní. Jsem labuť osamělá,co pluje a žije,v mém srdci zůstaneš,tak to navždy bude. Zpívám si bez tebe,bez ostychu sama,sedím tu poklidně,až do blízkého rána.
Mám ráda ABO (Aborigince)
Poprvé jsem uviděla jejich koncert před Operou v Sydney, celé dopoledne seděli na zemi 2 muži a hráli, 2 ženy na zvuk z píšťal "didgeridoo" tančily, byly pomalované jako ptáci a podle toho se pohybovaly i jejich paže a doslovně létaly. Muži byli rovněž pomalováni. Někteří z nich se domluví angličtinou, jiní používají k domluvě rukou. Mne to velmi dojímalo, protože jejich příběhy za zvuku didgeridoo byly vskutku dojímavé.
Tam v horách
Sejdu se s tebou tam v horách,
kdeslyšetjetichýhlaszvonů,
vestínulesůstarýchakrásných,
kdetajemstvíjsouukrytavkorunáchstromů.
Cesta za snem bývá klikatá
Moje maminka mi říkávala :"Nikdy se neotáčej do minulosti,ta odplavala do moře, a již se nevrátí. Buď moudrá a využívej přítomnostina cestu do budoucnosti. Osud je nám předurčen,ale jak bude vypadat konečný obraz,to si vždy určuješ sama. Cesta za snem bývá klikatá,ale poslouchej svoje srdce, ale i mysl.
Barevný tanec podzimní
Podzimzbarvíkraj, jakmalířštětcemjemným,
lístky v barvách rudé, zlaté, v tichém světě sněným.
Vůně deště, chladný vánek, pod nohama šustí list,
večeryjsoudelší,světlopomalumizízmíst.
Vášeň noci
Mám stále v sobě žár,tu vášeň noci,aby mne milování mělo v moci,chci prostě zpívat a tančit dál. V tanci se ztrácím, v rytmu noci,srdce mi bije, v lásce bez moci. Každý krok je jako sen,zpívám a tančím,až do rána jen. Láska, co srdce rozechvívá,v očích zář,co nikdy nezhasíná.
Člověk člověkem
S pokorou v duši měli bychom žít,s pokorou v duši na trpící myslet,na živé, kteří chtějí ještě chvíli žít,na mladé, kteří žízní po lásce,na starší, kteří touží po lásce,všichni lásku hledáme,v srdci ji máme. S pokorou v duši, vděčnost v srdci nosit,s pokorou v duši, radost v sobě prosit. Na přátele, co vždy při nás stojí,na rodinu, co nás v lásce pojí. Všichni lásku hledáme,v srdci ji máme.
Melodrama v dešti
Zpívám si v dešti,proč tu se mnou nejsi,prší - to prý štěstí nosí,teď již přímo leje,ale moje tvář se směje. Škoda, že nemůžeš mi podat ruku,jsem tu sama promoklá až na kost,JEN SE SVĚTE PTÁM -KAM TO TU SPĚJE . Věřme v lásku,ať se děje, co se děje. Jen láska dává naděje.
Vůně podzimu
Plískanice neschází,vítr stromy hýbá.
Listí tiše prší ze stromů,třepotavě se nese k zemi.
Krajina usíná, a nechce se vzdát,avšak podzim v paletě barev ji krášlí,vlády se ujal.
Když zaprší a voda padá z nebe,první ranní mrazík, co za nehty zebe.
Tajemné vábení
Emoce stíhají,s tělem se svářejí,v duši jsou skryté. Vzpomínám,tajemné vábení,sladké mámení,je to již pryč. V sobě jsem si Tě uzamkla,a již nedám klíč.
Měsíční zář
Měsíční zář proniká mezi stromy,už je tu zas a znova,úchvatný zážitek,zářijový úplněk. Vidím tančit víly,se zalíbením se dívám,je to jako v divadle,svět plný tajemných kulis,tak, jak to bývá,světlo promění nás,hvězdný třpyt a měsíční zář. Odhalí naši tvář.
Voda
Z vln se k nebi nese,k zemi z mraků déšť ji snese. Neustává v běhu,je to prostě v koloběhu.
Člověka snadno unese,když v moři plave,neklesne,když hodíš kámen, tak je s ním Amen. V potoce, řekách s rybami si hraje.
Loučení
Loučit se musím, vše krásné prchá.
Ulicí běžím, od deště sprcha.
Domů se vracím pyšná,
že v čase krátkém jsem vše stihla.
Loučení
Loučit se musím, vše krásné prchá.
Ulicí běžím, od deště sprcha.
Domů se vracím pyšná,
že v čase krátkém jsem vše stihla.
Já to dám
Já to dám, to vím jistě,v srdci mám své pevné místo. Krok za krokem, den za dnem,vítězství je mým snem. S každým pádem vstanu znovu,sílu najdu v každém slovu. S úsměvem a odvahou,půjdu dál svou cestou pravou.
Úsměv, smích, lásku si mi dal
Má dlouhá noc,nemá tu moc -vrátit Tě zpátky,Tvou ruku stále ve své mám,tiše Ti šeptávám,že život sladký byl. Srdce mi buší,co oči zapomněli,to srdce pamatuje. Úsměv, smích, lásku si mi dal,já z toho žiji stále dál .
Okno do zahrady
Okno do zahrady,čisté jako z lomu kámen. Stříbrný rám,co dívá se ven. Zahrada je plná života,barvami se rozkvétá. Něžný polibek listům,jak slunce se jich dotýká.
Šťastné ostrovy
Od malinka jsem si myslela, že Kanárské ostrovy jsou ostrovy, kde je plno kanárků. Až taťka mi vysvětlil: "děvče, to jsou šťastné ostrovy, které byly již od starověku hlídány obrovskými psy a odtud pochází jejich pojmenování , protože CANIS v latině je pes". Táta byl člověk sečtělý a znalý a především uměl vysvětlovat a vyprávět. Od dětství jsem snila se tam podívat, a také jsem navštívila Kanárské ostrovy několikrát.
Socha
Na náměstí stojí socha, v kameni je její moc. Každý den ji slunce hladí, v noci hlídá měsíční noc. Lidé kolem chodí tiše, obdivují její tvář. Socha mlčí, ale v duši skrývá dávný příběh náš.
Věčně živá naděje
Myslím, ještě chvíli půjdeme,časem, jenž se ztrácí . Za věčně živou nadějí,jak nebem tažní ptáci. A když se hvězdy rozsvítí,v noci tiché a klidné,budeme dál snít o světě,kde sny jsou vždycky vlídné.
Motýlí zamávání
Píši si báseň s nadějí,že se už všichni zasmějí,budou se znovu smát,dnes, zítra, napořád . Motýl mi křídly zamával,byl tu a už není,všechno se za mrak schovalo,a čeká na zrození.
Tajuplná noc
Rána, soudíte tak přísně,vždyť vlna vrátí na břeh písně. Snad noc se zmýlí,naše obavy se ztratí. Proč se tolik chvěji,mé slzy v řasách stínů,proč má ústa blouznivá,hledají na rtech tvých svou vinu . Hvězdy na nás krásně svítí,my k sobě stuleni,v objetí hledáme bezpečí,naše rty bez nás promluvily.
Proč mám ráda mosty ?
Mosty nás převedou nejen přes potok, řeku, jezero, moře, údolí, železniční či silniční cestu, ale i od jednoho k druhému. Někdy opravdu stačí tu ruku natáhnout. Jako malá jsem ráda stavěla mosty ze stavebnice Merkur. Vzpomínám, jak mi tehdy taťka udělal umělé jezírko, přes které ten mnou sestrojený most vedl.
Já jsem svá
Já chci být jen svá,bez masky, bez hry,to jsem já, bez zábrany. Srdce otevřené. Věřím v sílu svých snů,v barvy - co v duši hrají,jak věčný melodií klus. Zkrotit mne nemůžeš,pojď jen blíž,vítr mne unáší výš a výš.
Dlouhá noc
Rána jsou mlhavá a bílá,tma ztrácí moc,dlouhá noc se láskou unavila,krásný sen,co mi v mysli zůstal,bolest v srdci z tvé ztráty,se projevila. Světelný pozdrav létavic,horoucích přání na tisíc.
Nekonečný ráj
V noci se hvězdy tajně smějí,vítr nese píseň, co srdce zná. Na křídlech snů se vzdálenosti mění,a čas se ztrácí v nekonečný ráj. Stromy v lesích šeptají tajemství,tak i já, v tomto okamžiku,jsem součástí věčnosti,když sdílím své taje.
Nelechtej mne !
I Zikmund Freud zkoumal, zda nám lechtání přináší potěšení či vzrušení. A skutečně tomu tak je. Buď to nás rozesměje anebo vzrušuje. Obojí je příjemné.
Zažili jste vzácnou návštěvu ?
Bylo krásné ránko, vždy jsem ráda popíjela kávu na schodech před domem a pozorovala dění. Bylo vidět na Sydney. Dům z počátku minulého století v anglikánském stylu jako ty ostatní okolo v Glebe, předměstí Sydney. Jakoby se zastavil čas.
Až na okraj přesýpacích hodin
Cestovala jsem daleko,do hlubin, východní i západní polokoule,až na okraj přesýpacích hodin. Nikde však nebylo tolik zla a hněvu. Hněv hněvem se hnojí,zlí lidé se pak spojí. Proč a k čemu .
Létování
Dny plné pohody,maliny, borůvky,třešně a jahody,košíky úrody. Léto rozmarný,v trávě čtyřlístek šťastný,den slunečný a jasný. Motýli křídly mávají,svůj cíl již poznají,tichounce si to šeptají,ať se všichni zasmějí. Létování je krásné .
Polibkový veletoč
Sladkou chutí jsem Tě líbala,vůně tvojí kůže,jako květy v létě,na mých rtech zůstala. Zachycená v čase,jsem ztracena v tvém objetí. Věčnost se zastavila. Naše srdce tančí spolu,cítím vášeň a touhu,polibkový veletoč.
Voda, voda, voděnka
Tak, jak se voda tváří,skrývá přesto mnoho tváří. Když z oka slza spadne,vzpomene hned na moře slané. Z vln se k nebi nese,k zemi z mraků déšť ji snese. Neustává v běhu,je to prostě v koloběhu.
Láska a vášeň
Láska a vášeň,dvě nekonečné řeky,jejichž vody se prolínají a tančí. Ve víru vášně se vznášet,na křídlech touhy,ve vzduchu lásky se rozplývat. Věčný tanec,který nikdy nekončí,jen se mění,jako proměnlivé noty v hudbě vesmíru. Láska a vášeň,nekonečná symfonie,jejíž tóny se mísí.
Vtipné melodrama na moři
Již je to nějakou dobu, co jsme se nacházeli kousek od Austrálie na ostrově Hamilton Island, jednom z Korálových ostrovů, které jsou nádherné a chráněné. Krom našeho potápění, procházek po ostrově, plavání a každodenní zábavy s hotelovými hosty nás napadlo si vyjet na katamaránu. Byl azurový den, a my ho chtěli opravdu užít. Jedeme .
Pojď milý, líbat a snít
Otevři srdce,chtěla bych spinkat,už je čas,dolij si sklenku,in vino veritas. Ve víně pravdy je nejvíc,kde jinde ji vzít,s absencí láskyje těžké spinkat,pojď milý líbat a snít.
Láska je jako řeka
Láska odchází,
tak jako voda plyne,
dny se mění,
já zůstávám.
Vzpomínka na ráj
Při shlédnutí nového přírodopisného seriálu jsem si vzpomněla na ještěry, kteří žijí na Korálech, tedy korálových ostrovech Hamilton Island a Daydream Island. Jsem šťastná, že jsem měla tu možnost Korálové ostrovy navštívit při našem pobytu v Austrálii. Korálové ostrovy jsou skutečným rájem na zemi, ale my Evropané nejsme zvyklí na různá zvířátka, která se tam běžně vyskytují. Klokani, koaly, vakoveverky, žraloci, medúzy, ale i ještěři a varani.
Láska v blesku
Obnažil jsi moje tělo,
asi to tak chtělo,
pověz jak ti bylo,
já plná vášně
Nekonečný kruh podle Jana Wericha
Nekonečný kruh podle Jana WerichaPřemítám, že po každém nepěkném činu následuje u lidí špatné svědomí a to je stres. Ze špatného svědomí mindrák a to je také stres. Z mindráků další chyby a je tu nekonečný kruh. Špatné svědomí má každý z nás, mindrák větší či menší a těch se také bojíme, protože obzvláště u mocných lidí a provokatérů, kteří si hojí své mindráky na těch druhých.
Chvilka
Každá chvilka,je jak vlnka, co odpluje,chvilka ranní - milé setkání a polibky,chvilka noční - bolest a poznání. Neopakovatelná, jediná chvilka,nepolapitelná, vždy odpluje,Ta nově zrozenáji hned sleduje. Chvilka.
Jdu dál ranní rosou
Kapkami rosy procházím,
slza z radosti, smích,
jak blízký je mi každý z nich,
s úsměvem a slzou,