Písmák V rozpuku
V rozpuku nirvanyv myslence peklaploty jsou strhanyjiz neni svetla. I slza svitani do ohne steklapointa vnimaniv kamen rozkvetla.
Nechce mne..
Vklíněný ve tměrozpolcen světlemduše vězněná ve měnechce být petrem
zahrabán v oblacíchpadající skrz zemduše nejen v náznacíchchce ze mne ven
v rozpáleném mrazu v krystalcích parnaduše nemá kazuhledej si pána
dalšího budižkničemu
Novorocni prani
Věnováno Háděti
Bylo, nebylo…. (všimněte si, že hned od druhého slova autor neví, kterým směrem se děj bude ubírat…. ), žil jeden švarný jinoch jménem Fakdys (toto jméno pochází zangličtiny… dříve dvě slova běžně používaná během dialogu a znamená to něco jako …. něco jako, ale však víte…), který měl zajímavý původ.
pro Janu
like my ego meine Name ist Egon hate me meine Leben war nie
Sbohem
Úhledným písmem
svátečním slohem
bezbarvým tiskem
Navždy sbohem
Po nocích v tichosti...
Po nocích v tichosti
šeptám si,
po nocích v tichosti
reptám si.
Jediná sladká
na okvětním lístku
vláhy kapka
v sousedství písku
jediná je sladká
Má rosa
přišla si rosa
pro slzu pouhou
přišla si bosa
hořela touhou
Příčiny smrti
Plamen
plamen tě olízne
plamen tě ozáří
kůži ti ohryzne
Slunce a Svět
povstalo Slunce
povstalo bez úsvitu
povstalo prudce
utíkajíc Světu
Tak sbohem
opuštěn životem
opuštěn světem
mrtvý a zohavený
a pro smích dětem
Mé můze
ležel jsem v posteli
tělo mi hořelo
civěl jsem do stropu
srdce mi zemřelo
Svině čekání
teda, clovek tu sedi uz par dni pred pocitacem , cumí na obrazovku a ceka na nejakou odpoved (obcas byva probuzen zapnutim sporice, ale to ho udrzuje bdeleho) a ona neprichazi a neprichazi. skoro z toho az jde na cloveka infarkt, kdyz se nikdo neoziva a sam si rika: mam ja to vubec zapotrebi, je spousta jinejch veci, co se da delat, a spousta jinejch lidi, co te radi uvidi (uz min. uslysi), ale ne, ty tu proste budes sedet, cumet a cekat, az se ti nekdo ozve, . ahhh, to bolestne muceni sebe sama, to vzruseni z proradneho cekani, ani sex me misty tak nevzrusuje.
Podzim
Zelená stárne
Již není moderní
Jiná teď vládne
Vždy když se rozední
Další nepojmenovaná
Zlomené zápěstí
Probodlý hrudník
Ten kdo jde za štěstím
Má rovný chodník.
Nepojmenovaná
Do vůně skořice
Zabečí jehňátko
Co vrukou opilce
Zemře…. zakrátko
Varování nakonec
Všeru té noci
Tě mocně líbám
Ten vzrušující pocit
Když si tě svlíkám
Nejmenované
Vmysli mi vaneš
Po duši kloužeš
Vsrdci mi vstaneš
Hýčkej ho dlouze
Eva
Zkamene spadlého zMěsíce
Vobdobí Máje
Se zrodila světice
Vyhnána zráje
Roztálo
Roztálo,
Když zima jej chladila.
Roztálo,
Když ty jsi jej hladila.
Tenkrát poprvé
Když jsem se tenkrát ráno probudil, bylo mi jasné, že to bude výjimečný den. To signalizovalo to , že jsem vstával v 5 hodin "v noci" a že začínal druhý týden mé brigády. Když jsem si odbyl všechny ranní úkony a oblékl si čisté montérky, vypravil jsem se konečně na vlak, který mne dle hesla provozovatele ČD (Času Dost) dovezl do Roztok, kde jsem ji poznal.
Hned od začátku jsem tušil, že vše nebude tak jako minulý týden.
Hygiena
Konečně zase doma. Vrátil jsem se totiž právě zkrásné dovolené vAnglii a cítím steď velmi odpočatý, svěží a čistý.
Bylo dost vidět, že vEU se hodně dbá na hygienu, neb na každých hranicích jsme měli možnost se vykoupat. Byla tam vždy taková malá vanička, vníž jsem se zpravidla umyl celý do půli těla, ale moc to nepomáhalo, spíše naopak.
ČSAD
Mrzne, padá sníh a lidé se na ulici téměř neobjevují stejně jako autobus, ne který už více jak čtvrt hodiny čekám.
Ale to nic, to patří kzdejšímu folklóru a má trpělivost je, doufám, bezmezná.
Konečně přede mnou zastavila místy zrezivělá krabice se skly, které jsem svěřil svůj život a hlavně čas. O život jsem se ostatně ani obávat nemusel, neb řidič příliš těžkou nohu neměl a bylo na něm znát, že o jeho flegmatismu se vypráví jistě legendy.
Držíš mne v šachu
Jsi jako studna,
Plna inspirace a života prostředku,
Jak důl na zlato ryzí.
Nevidím tě jak hřiven stříbra,
Snad vyznání
Život jsem si krátil
A hledal svůj koníček,
Avšak nit myšlenky jsem ztratil.
A nevím, jak naplnit ten pohár,
Další nenaplněná
Když je cítit vůně tvé kůže,
Co člověk proti tobě, co člověk zmůže.
A když cítím naše těla ve vzájemném kontaktu,
Už neznám – nevím nic o taktu.
O tvorbě plků
Když je nálada,
Když přepadne tě můza,
A když i mozek zvládá
To, že vhlavě rodí se ti lůza.
Žiju v nicotě
Nerad bych zemřel neduhem,
Nerad bych skonal bez lásky,
Nechci se setkat sosudem,
Až když tvář mi budou zdobit vrásky.
Ona – mé trápení
Jak se ktobě dostat mám,
Když jak hroch máš kůži.
Potopila jsi už můj první prám,
Asi jsem ti měl koupit tu růži.
O nenaplněné
Cítím, jak mnou cloumá.
Cítím, jak sem vplouvá.
Cítím, že je marná.
Cítím, že je nešťastná.
Já a ženy
Stal jsem se vězněm,
Ruce svírají mi klepeta.
Jsem tady vězněn
Už necelá tři léta.
Málo nebo hodně?
Chci žít,
Chci se radovat.
Chci se trápit,
Chci vbolesti si stěžovat,
Po maturitě
Kráčíme teď přímo domů
Poslouchaje šumění stromů,
Máme teď již, u všech hromů,
Poslouchaje bití zvonů
Má černá díra
Můj milostný život
Lze černou dírou nazvat.
Proč toto tvrdím,
Váháte se zeptat.
Před maturou
Dnů je dosti ale času málo
A strachu více než by se zdálo.
Učit se máme
Leč vmyšlenkách vidíme,
Čas a přátelé
Zamysli se, člověče.
Zamysli se. No tak přece.
Zamysli se nad životem.
Ona přijde
Otázky o smrti přicházejí stále.
Ona ona však jen jednou a náhle.
Ani se neptá,
Přijde a koná.
Věnováno vlastní pýše
Zemřel jsem.
Tebe však cítím.
Tys zůstala dosud.
Zemřel jsem.
Marná snaha
Marná snaha,
Ach, snaha po životě,
Jehož nechávám plavat.
Chci býti opět dítě,
Na odchodu
Maturita je za námi,
Jedna kapitola je uzavřená,
Tím však jsou teď před námi
Vrata do života rozražená.
Tak nepiš a uč se
Času je málo. Písmen je moc.
Vučení nelze říci si dost.
Jistě.
Před usnutím
Dnes zase usínám
A sám sebe si nevážím.
Dnes zase usínám
Na srdci szávažím.