Změny nezměníš
Zase je mi smutno
a zase něco ztrácím
Cítím se jak večer,
před operací,
Modlitba pro Hanu
Zatímco tady klidně spíš,
čas se k nám neúprosně blíží.
Víš, budoucnost nikdo nezměří
a minulost je opatřena mříží.
Noční život v Praze
Každý večer nepochybně
vyjíždějí z Prahy - Libně
Jany z Arku hrdě, směle,
na svém oři do postele.
Předvolební
Se svým břišním lipidem
Kráčím vstříc lidem
A píšu na zeď křídou
Že tlustý časy přídou
Podzimní pondělí
1.
Jízda vlakem, v lebce neustláno,
nevím kam jedu a je mi tak nějak. večer.
Ani tak nevím, jestli smát se, nebo brečet,
Darwinova politika
Zanechte soudruzi vší té revoluce,
vždyť i dnešní vládě, vládne evoluce.
člověk nestačí se divit, jak čas rychle pádí:
z dinosauřích vajec, vylíhli se hadi.
Píseň japonského psychiatra
Hluboko ve své duši,
si nosím zkažený sushi.
A musím Vám říci suše,
že to sushi mi mluví z duše,
Prostá
Zas čekají nás z mraků slavobrány.
Ledově prosté pasti na havrany
a černých stromů prázdné tvary,
spadané listí,
Exploze
Láska je jako časovaná mina
co jednoho dne dotiká,
pak přijde výbuch, po něm kocovina,
je marné volat pyrotechnika.
Něco ze mne
O minulosti
Jizvy jsou jako kronika
jizvy jsou bible chronika
jizvy jsou starý pergamen
Na houpačce
Houpe sehoupe se
život má obsese
nahoru dolů
minulost nevyčká
Zatmění
Tep krve v cévách. vzápětí
mi cosi říká: ber jak ber
a černé země objetí
je lepší nežli hudba sfér.
Na lavičce
Noční vůně, městská záře,
ukolébá všechny lháře,
štětkám zlehka hladí tváře,
živým mrtvým jakbysmet.
Večírek na shledanou
Slova k slovům sedla líně,
skládaj verše ve tvým klíně,
já tu zatím z rozednění
modeluju to co není:
Písnička pro utěšovatelky
Napíšu písničku
všem těm Adélkám a Evičkám,
chytrým hlavičkám
hodným holčičkám
Zase
Tak je to zase tady,
sedím u okna a koukám
jak mý naděje kráčí na porážku,
tak klidně, smutně odevzdaně.
Hledání
Dá se Bůh najít v kostele.
V nánosech prachu za oltářem,
v krvavých skvrnách po těle,
ve svitu dřevěné svatozáře.
23
Už sem si odbyl třiadvacet let
a stále nevím kam se šine,
nebo kam spěchá tenhle svět.
Pročjá jsem takovej a nebudu už jinej.
Jarní předsevzetí
Všechny ty starý lásky,
co ztratily se kdesi,
všechny ty moje lásky,
všechny ty krásný běsy
Cestou domů
O poslední sklince
Kolik na světě je bolu,
kolik ho můžu přemoci.
Já, korunní princ alkoholu
Láska zaječí
Pod návalem tvojí něhy.
zamotaly se mi běhy.
(Být to takhle při honu
v dešti broků utonu).
Milování v "pokročilém věku"
Budem se milovat i na pitevním stole,
vždyť místa je tam pro dva dost.
Ty budeš nahoře Já ležet budu dole
Dávno studenáA Tuhej jako kost.
Aging
O pubertěČlověk je zmatenej a neví která bije,nemůže zastavit v tom poblázněným letu,touhu ti z hlavy vodka nevymyjenepalte svíčku. palte cigaretu. O konciPohledem sklízíš nemocniční zeď,už jen vzpomínky na návštěvu chodí denněčekáš - snad se něco stane . teď.
Zmatená
Dneska sem zmatenej jak lesní včela,
možná i o trošičku víc,
veškerá soudnost oknem uletěla.
dneska jsem Baron z Bědovic.
Něco z nás
O naději
Kdyby ses pětkrát oběsila
nezměníš tenhle postulát:
že černá barva bude bílá,
Nokturno v peřinách
Polibky s příchutí hniloby
po víně někdy nad ránem,
těla jak dvě prázdný nádoby,
co nejsou dobře schované
Pro malého prince
Můj malý princi, pořád čekám,
uprostřed davu lidí, stále sám,
že přijdeš a pak poletíme někam.
někam daleko. třeba ke hvězdám.
První kouř bez Tebe
Klidně si zapálím,
budu si ničit plíce,
s myšlenkou:
Jen si, hajzle, kuř.
Zase jedno jaro
Podzimní vítr na jaře,
je chladno,
dva čtyřlístky vypadly z herbáře,
až na dno.
O koních a lidech
Koňská
Chtěl sem bejt hřebcem za mlada,
na louce svěží skotačit křepce.
nevěděl sem však co čeká hřebce:
Nespavost
Rozbitá okna
do hlavy vhání chlad,
co zbývá jiného,
než zhasnout svíčku
Malé ruční blues
Já chtěl si večer podle sebe ušít.
strávit jej v něžným postelovým tanci.
Ona však řekla mi že nemám šanci,
že prý se musí zase učit.
Zimní dny
Všední den,
málo světla,
člověk se cítí jako onuce…
na chvíli snad
Je mi to jedno...
Je mi jedno, že kouření je nezdravý,
zrovna sem si zapálil a ještě dýchám.
Nemám zájem o pár hodin ticha,
a ani hluk mě nebaví.
Verše o kulhavé krásce z nádražní restaurace
Pokaždé když tě potkám v cestujících davu,
chtěl bych mítv klíně tvoji hlavu.
Apřesto, že čpíš lihem vypitým,
já chci tě. Chceš mě i ty.
Navzdy a navzdy...
"Vždyť si říkal, že nám bude patřit svět. "
". sem se asi splet. "
Tak to chodí...
V omšelým paneláku
s Životem hraju páku.
Řeknu vám, je to otrava,
když, zmetek, pořád vyhrává.
Automat
Zase sám,
noc - spadla bůh ví kam,
usínám . sním
do hlavy proudí stín
Pavouk Sebevražda a tvoje oči
Chycený v síti pavouka Sebevraždy,zamotán do vláken osudu,říkam si po sté: odteďka už navždymilovat nikoho nebudu. Když pak ale pohladím ti víčkaa ty náhle přestáváš být cizí,pavouk síť smotá do klubíčka,zakleje. pěstičkou zahrozí. a zmizí.
Píseň odsouzencova
Je prý v knize knih již psáno:
Člověk měl byza prací se hnát.
Však jádbal jsem málo na to co je dáno,
mně bylo snažší život užívat.
Dlouho jsme se neviděli...
Haló. Brej den ráčej míti.
To sme se zas dlouho neviděli.
Jakpak se mají.
Monolog
Tak už se nad sebou zamysli, kamaráde,
a konečně se vzpamatuj.
Máš pocit, že když jsi mladý,
svět je tvůj,
U TELEVIZE NE!
"No tak se zvedej, páprdo.
Copak nevidíš. Dneska sou tam Sobota s Novotným.
Že prej ti infarkt srdce svírá.
In vino veritas...
"Co děláš poslední dobou. "
"Hodně piju. "
"A proč, proboha.
Romance pro mrtvou lásku
Když ji spatřím srdce zabolí.
Přestože dávnonechodí již do školy,
chtěl bych s ní styk mít na školní lavici,
i když maso má již značně hnijící,
Noční let
Pojď příteli, čeká nás noční let.
Vydáme se na cestu pouští.
oba už víme, žeživot chyby neodpouští,
že je zbytečné se kolem rozhlížet.
Někdo tu práci dělat musí
Larry nervózně postával před Harrod’s a vybíral si svou nynější oběť. „Další blbej den vblbý práci “ říkal si vduchu a měl docela pravdu, i když vpráci jako byla ta jeho si člověk příliš nevybere. A že to nebyla práce ledasjaká … Larry byl totiž gigolo. Jeho pracovní jměno znělo: Damien, anděl vášně.
Kouzelné slůvko vždyť
Ráno jsem vstal poměrně brzy. Byla neděle a já sem po flámu nebyl zcela ještě probuzen. Nebylo tedy divu když jsem při očistě narazil do krásného velkého zrcadla které mi visí vkoupelně. Celou situaci jsem si v duchu odbyl větou: „ Vždyť je to jen blbý zrcadlo…“
a těch sedm let neštěstí.
Trošku škoda ... možná
Už nejsemten malej kluk,
co se při loučení patnáctkrát
"naposled" otočí,
aby Ti zamával na cestu.
Tichá domácnost aneb blues Hamletova otce
Už týdny bydlím ve vánici,
co foukáza stěnami našeho královskýho bytu,
a nezbývá mi příliš dechu v plicích,
od toho jak pořád křičím:"Lásko, jsi tu. "
Čajová láska
Mnoho misek čaje pro mne nachystala si,
a i když byly hořké já ve všech viděl tebe.
Přestože marná je teorie dvou stébel -
značně přitažená za vlasy:
Jak se nám to školství pekně modernizuje
V životě potkáváme spoustu takzvaných neměných kvalit, ale jen málo z nich se opravdu příliš nemění. Touto konstantou se bohužel v posledních desíti letech stalo i české školství.
Naši rodičové si vskutku mohou pochvalovat, že z učebnicpomalu vymizely oslavné básně na soudruha Lenina a staré mučírny v temných sklepeních škol již takédávno zejí prázdnotou, ale to je tak asi vše, co se změnilo. Přiznejme si to: Od těch dob co Mojžíš snesl z hory Sinaj nové osnovy, potřebujeme ke sledování každé novinky mikroskop.
Budu básníkem?
Kdy se stanu básníkem.
Budu jím až začnu vplétat
slova do složitých obrazců
metafor a skrývat zhrzené city
Óda na kouli
Ó koule jak si krásně kulatá,
tvá kulatost je tak uhrančivá,
teď o tvých kladech zpívám,
mákrásná koule kulatá.
Jsou to jenom slova
Kdepak se berou krásná slova. Vznikají z pera básníkova,když po večeru na chvílitouží mít křídla motýlí,nebo se jenom snáší z hvězd. A které s sebou máme nést. Snad ta co se s tmou neztrácejí,možná jen ta co mluví o naději,nebo ta co hladí po lícíchtak jak se vítr mazlí s ulicí.
Jindřichův šestý večer
Nebe rozkvetlo na šestzpůsobů,
rozkvetlo do šestikrásek,
našest ran,
našest lásek,
Období mého roku
Na stole zbyly střepy z lahve od vína,jako připomínka dlaní,které včera hladily. a rty, šeptající slovo: nevinná,se v čase coby v temné noci ztratily. Skrz zaprášené oknopaprsek slunce prosvítá, fialka vlasů
vyprchává jenom pomalu. Večer zas rozvrzaná postel
nové tělo přivítá.
Inzerát
nabídka:
sněžný muž hledá sněžnou ženu
zn. s- není podmínkou
Zpráva kruté lásce
V životě, který je tak krátký,
nejde jen o to
druhého složit na lopatky.
Tak proč se mě snažíš
Večer
Dnes brzy setmělo se
a mlha padla do šera.
Nad řekou přelétlo pár racků,
jako šedé stíny které
Časopila
MYŠLENEK BYLO DOST
ZASTAVTE STROJE
POVĚSTE STROJVŮDCE
PRO RADOST
V prázdném sále
V tanečním sále, kde svíčky dávno již shořely,kde vzduchem vznáší se tajemná vůnězhaslého knotu, sedíme u sebe,oba dva nesmělía ruce hledajíspolečnou notu. V setmělém sále,na parketách zpuchřelých,v tanci se točíme,hudba nás pojí. Možná se setkámepohledy dospělých. A vzduchem vznáší se otázka:Kdo víc se bojí.
Dávno pryč
Dneska se cítím
tak nějak. sněžně.
Uvnitř to studí jako
dřevěná slza na
Na zádech pod hvězdami
Ležel jsem u zdi hradu,
nad hlavou svítilo nebe.
Foukal vánek,
a ohýbal stébla trávy
Malé věci
Jednoho dne bylo vmravenčí sněmovně navrženo, že by mravenci jakožto nejsilnější tvorové měli mít plné právo na to být dominantním živočišným druhem vpřírodě. Po dlouhém dohadován sněm mravenčích poslanců rozhodnutí odsouhlasil. Kde však mají své právo uplatňovat. zazněla otázka.
Ze života
Irská
Přejdeme přes vršky,
dáme si do držky.
Náboženská
Koulovačka
Bělostná zimaplná modrých bran.
K zemi zmrzlý pes jeledem. přikován
V tom vločky sněhu do mě buší
červená barva zimě sluší
Pes zloděj
Nejraděj chodím se svým psem.
Abych to řekl opisem:
Můj nejlepší přítel často provází mě.
A když mu řeknu:"Boty sem. "