Písmák Mooooooooooooooooood flamingo
Whenever Love goes without Farewell
I cry like a snow angel
Any woman´s cry. You like it
Book without epic mercy is the don-don of golden bell
Den
Alena sedí na okraji postele a kouří cigaretu. Na sobě má pouze černé spodní prádlo. Okolo pravé ruky má omotané prostěradlo. Vilém leží natažený přes celou šířku postele.
Na střeše
Stáli jsme na střeše našeho paneláku a koukali jsme dolů. Já z bezpečné vzdálenosti asi dvou metrů od kraje, natahovala jsem krk, abych alespoň viděla na zem, Martin seděl kdesi za mnou uprostřed střechy a hlavu měl opřenou o kolena. Něco mumlal, ale přes ten hroznej vítr ho vůbec nebylo slyšet. Petr stál na kraji střechy ve vzdálenosti několika centimetrů a ještě se vykláněl.
Světla
"Až dojedeme na tu křižovatku, pojedeš tím směrem, kterým blikne zelená nejdřív. "
"Takže doleva. "
"To já nevím. Když bude zelená doleva jako první, tak pojedem doleva.
Divná
"Musím tě s ní seznámit. Věř mi. Budeš úplně unešenej. "
"Jak to myslíš.
Lexi a dlouhé noční rozhovory
Kdyždnes celé ráno Lexiodkašlávala krev, nejprve nás s Helen chytlo podezření na tuberkulózu, ale o několik okamžiků později nám došlo, že je to blbost. Pro jistotu jsme se Lexi zeptali, ale ona na nás pohlédla jako kdybychom byli blázni. Tak jsme se jí zeptali, co se jí stalo, ale ona odmítla říct byť jen slůvko, kterým by nám cokoli naznačila. Museli jsme jí s Helendlouho přemlouvat a když potom otevřela svá roztomilá ústa, zjistili jsme, že jí někdo v noci vyrazil dva zuby.
Žiletka vs. krysa
Tohle myslím vážně. Někdo by měl donutit Olivera, aby přestal s tím mlácením do zdi nebo nemám šanci usnout. Přitáhnu si polštář přes hlavu a snažím se nemyslet na ty tupý rány. Bože, to je něco šílenýho.
Password
Tak. Kde začít. Společně s problémovým Dánem by bylo záhodno položit si tu stokrát omletou větičku ( všichni víte o co běží).
Nevím jaký píšu literární útvar a jestli vůbec píšu literární útvar, ale tak mně napadlo napsat něco o Chucku Palahniukovi.
Pubertální
Viděl jsi v mých očích vítězství
Já přišla k němu malou lstí
Když na mě teď valí se
Všechny mé prohry
Nebe
Sedíme na zahradě Annina otce a jen tak mžouráme do ošklivého odpoledního sluníčka. Já, Fielding, Anna a Oscar, my všichni přemýšlíme, co bychom teď mohli dělat a nic zábavného nás nenapadá. Poslední činnost vymyslel Oscar, a tak soutěžíme, kdo se nejdéle vydrží koukat do paprsků sluníčka se škodlivým UV zářením. Podle toho už vám musí být jasné, že si to vymyslel on.