Písmák Aréna
Autor stojí o hlubší kritiku. Předpokládá se, že autor chce rozvíjet svůj literární talent a stojí o hlubší (vážný a věcný) názor na dílo. Je tedy připraven přijmout i negativní hodnocení svého úsilí, o kterém lze vést pod dílem polemiku. K hlubší kritice lze vložit maximálně 1 dílo měsíčně.
Orientální
šáh si tam šáhsáhib zná každý záhybpašák paša i vezírvězí rádi jen satrapa je ztrápený :(sůl ve stanu sultánabyla rozsypána valí velí:satrapa budižrozsápán.
...
Rád rybaří
Má ženu
a několik dětí
každý víkend po práci
jezdí daleko
...
Ř
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího. ” pronesl s pohnutím k zahraničním přátelům, kteří právě dorazili do Prahy, a obrátil zvlhlý pohled směrem k reliéfu hlavního města, jenž se z Hradčan rýsoval proti nebeskému horizontu. Chvíli hleděl tím směrem, pak zas na přátele a snažil se zahlédnout alespoň nepatrnou stopu úžasu, dojetí, oslnění, no prostě jakéhokoliv projevu uznání té jedinečné krásy.
...
Vítr změn aneb kronika let 1985-89
1985 březen SSSR
Po Konstantinovi Černěnkovi byl dne 11. března 1985 ve svých 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS Michail Gorbačov. Jako vůdčí osobnost Sovětského svazu se pokusil reformovat stagnující Komunistickou stranu Sovětského svazu a státní ekonomiku. Ministr zahraničí Gromyko navrhl Gorbačova jako příštího generálního tajemníka; Gromykovo doporučení jako dlouholetého člena strany mělo mezi ústředním výborem velkou váhu.
...
Liebengrad, láska mezi Německem a Ruskem
Protože jsem dopsal novou knihu, zde máte moji čtenáři milí malý zákusek z ní. Tož až ji vydám, ať se vám hezky čte.
Liebengrad, jako Liebe a Stalingrad. Román Liebengrad je milostný příběh německého válečného zajatce a ruské dívky v poválečném SSSR.
...
Veľké prebudenie
Kráčal pomalými, rozvážnymi krokmi, vysoká monolitická stavba pred ním sa strácala v ťažkých tmavých oblakoch, občas mu zmizla z dohľadu úplne, možno je falošná, hovoril si, možno je len prízrakom, ktorý ho má zmiasť na jeho služobnej ceste, kráčal však ďalej, pod holými konármi stromov, míňal drobné stavby, v ktorých blikali svetlá,
ale nezastavoval sa, niesol zapečatenú zmluvu, ktorú mal odovzdať na skalnatý oltár priamo na vrcholku hory, nohami zakopával o úponkové liany, drobné kríky a bodliaky, keďže touto trasou sa už dávno nechodilo ani nejazdilo, a spod hliny vykúkali len staré koľajnice, kamenné základy totemov, dopravné značky s vyblednutými farbami,
„kedysi,“ pomyslel si, „tu stálo mesto, v ktorom tavili kovy a vyrábali mince, po uličkách sa potulovali zhrbené postavy s papierovými maskami a lákali okoloidúcich na podpis kúpnej zmluvy,“ jednu mal pri sebe aj on, spájala ho s tým monolitom ako neviditeľná reťaz, bol pútnikom, ktorý prinášal zvesť o spiacich telesách, spiacich božstvách, nemotorne sa vznášajúcich nad ľudstvom ako matná kupola, cez ktorú už našťastie dávno neprenikajú smrteľne nebezpečné slnečné lúče,
len vďaka jeho odhodlaniu sa mohla naplniť úloha, ktorou ho poverili v chladnom svetle kancelárií, keď rozhadzoval drobné kosti v konferenčnej miestnosti v akejsi uniformnej výškovej budove, díval sa oknami na panorámu mesta, ktorá pripomínala pokojnú hladinu, pod ktorou ľudia zo zvyku stále chodili do obchodov, zo zvyku platili za tovary a služby, hoci na to už nebol dôvod a bezcieľne sa tmolili sem a tam ako zabudnuté prízraky,
...
Kdyby si všichni rozhořčený lidi mohli zašukat
Moje přítelkyně má svojí oblíbenou teorii. Kdyby si všichni nasraný, rozhořčený a znechucený lidi mohli zašukat, utichly by na světě všechny války, vymizela by všechna zášť a žili bysme v ráji, a i když by to možná nevyřešilo všechny problémy, jsem si jistej že její teorie neni o nic míň komplexní než ostatní a že kdyby jí měla možnost vyučovat na univerzitě, místo oficiálního náboženství, jsem si jistej že svět by byl mnohem lepším a vlídnějším místem.
...
Mít navrch!
Je po něm. Bác. A další rána. Máš to spočítaný.
...
Představ si, že by se to stalo tobě
Představ si že bys žila ve světě kde je každej sex, každý rande znásilnění když se pro to někdo v budoucnosti rozhodne. Představ si že bys žila ve světě kde nemůžeš nikomu věřit, kde seš jenom sama, kde musíš bejt pořád připravenej že se z toho kdo je ti nebližší stane zejtra tvuj nepřítel. Představ si že bys žila ve světě kde je každá erekce zázrak, kde před každou musíš překonat záchvat paniky a odporu z všudypřítomný neodbytný myšlenky že každej sex je znásilnění. Představ si že by jediná možnost jak se vyhnout znásilnění byla nemoct se už nikoho dotknout, nemoct se už na nic těšit a zůstat už navždycky sama.
...
Perfect match
Chybí mi tak, že nemám chuť dýchat
Slyším jí hlas, kde jinak dost ticha
Všechno se svírá a přec neunikám
Přes zlovůli v svémsrdci ji mám.
...
Absolutní idealismus
Absolutní idealismus
špína za nehty
poškrábaný kolena
mokrá prdelka
...
Rozhodnutie
Nenahovárajme si. Včase, keď očami kĺžeš po týchto riadkoch, je zmienená štatistika dávno neplatná. Ale predsa. Odkedy môžeme sledovať tok ľudskej histórie vďaka písomným správam, teda približne za päť apol tisícročia, odohralo sa na našej Zemi asi štrnásť apol tisíca vojen.
...
Název netřeba
Cizí utrpení je strašlivé, jelikož netušíme, jestli ho druhý unese, u sebe jsme si jistí silou jít dál s kapsami plnými kamenů bolesti, ale nikdy nemůžeme znát krajní mez přátel, a tak zděšeně hledíme na odpočet zkázy a doufáme, že se nedostane k nulové hodnotě, jenž symbolizuje radikální hovadinu, radikální rozhodnutí, které nás donutí vstát ze židle a zahrát si v divadelní tragédii. Utrpení blízkých je strašlivé, jelikož jsme zvyklí sledovat vlastní bolest a cizí je cosi nového a děsivého, netvor z jiného světa, co má odpornou tlamu s ostrými zuby a nechutným dechem, náš vlastní vnitřní netvor s postupem času začne připomínat velkého pejska, ale nové stvůry mají nové tvary a nové formy hrůzy. Utrpení druhých má v rukávu schované zbraně.
...
Listopadové oběti
Po ránu usedá do řeky rozlité
mladík oslnivě bledý
Přivítá olše, do nebe rozpité
bělavé řasy trav hladí
...
Obří probuzení
Osobní vlak se šinul krajinou rozkvetlých luk. Hustý dým valící se z komína lokomotivy nasadil každému z vagónu slušivou čapku. Přeskakovala z jednoho na druhý, a nakonec se rozplynula kdesi daleko vzadu nad nekonečným žebříkem železnice, který hodlal obejmout snad celý svět. Vagony poskakovaly na spojích kolejnic a natřásaly svými netrpělivými pasažéry.
...
COURA 2.0
Karel otevře oči v našem novém bytě a s úsměvem vyskočí z postele jako Jája a Pája z pece. Do prdele, já už jsem z toho čumění na večerníčky s Kristýnkou úplně vymletá. I když jsem si díky tomu uvědomila důležitou věc - že mě Karel tak přitahuje proto, že mi připomíná Pučmelouda. Když jsem jako malá koukala na Včelí medvídky, Pučmeloud byl první zástupce opačného pohlaví, co mě kdy sexuálně vzrušil.
...
Já démon
Nenávidím své spolužáky.
Písemky opíšou z pravítkových, tužkových, dlaňových, zasouvacích, vysouvacích, vyklápěcích, rolovacích taháků, na školu kašlou, opíjejí se, souloží, hulí a zase souloží. Kdyby alespoň drželi huby. Kdyby se neustále nepošklebovali, že si na přednáškách zapisuji obyčejnou tužkou a že to v podvečerní podpeřinkové intimitě obtahuji perem, podbarvuji padesáti odstíny zvýrazňovačů.
...