Písmák Aréna
Autor stojí o hlubší kritiku. Předpokládá se, že autor chce rozvíjet svůj literární talent a stojí o hlubší (vážný a věcný) názor na dílo. Je tedy připraven přijmout i negativní hodnocení svého úsilí, o kterém lze vést pod dílem polemiku. K hlubší kritice lze vložit maximálně 1 dílo měsíčně.
Rozhodnutie
Nenahovárajme si. Včase, keď očami kĺžeš po týchto riadkoch, je zmienená štatistika dávno neplatná. Ale predsa. Odkedy môžeme sledovať tok ľudskej histórie vďaka písomným správam, teda približne za päť apol tisícročia, odohralo sa na našej Zemi asi štrnásť apol tisíca vojen.
...
Název netřeba
Cizí utrpení je strašlivé, jelikož netušíme, jestli ho druhý unese, u sebe jsme si jistí silou jít dál s kapsami plnými kamenů bolesti, ale nikdy nemůžeme znát krajní mez přátel, a tak zděšeně hledíme na odpočet zkázy a doufáme, že se nedostane k nulové hodnotě, jenž symbolizuje radikální hovadinu, radikální rozhodnutí, které nás donutí vstát ze židle a zahrát si v divadelní tragédii. Utrpení blízkých je strašlivé, jelikož jsme zvyklí sledovat vlastní bolest a cizí je cosi nového a děsivého, netvor z jiného světa, co má odpornou tlamu s ostrými zuby a nechutným dechem, náš vlastní vnitřní netvor s postupem času začne připomínat velkého pejska, ale nové stvůry mají nové tvary a nové formy hrůzy. Utrpení druhých má v rukávu schované zbraně.
...
Listopadové oběti
Po ránu usedá do řeky rozlité
mladík oslnivě bledý
Přítomné olše, do nebe rozpité
bělavé řasy trav hladí
...
Obří probuzení
Osobní vlak se šinul krajinou rozkvetlých luk. Hustý dým valící se z komína lokomotivy nasadil každému z vagónu slušivou čapku. Přeskakovala z jednoho na druhý, a nakonec se rozplynula kdesi daleko vzadu nad nekonečným žebříkem železnice, který hodlal obejmout snad celý svět. Vagony poskakovaly na spojích kolejnic a natřásaly svými netrpělivými pasažéry.
...
COURA 2.0
Karel otevře oči v našem novém bytě a s úsměvem vyskočí z postele jako Jája a Pája z pece. Do prdele, já už jsem z toho čumění na večerníčky s Kristýnkou úplně vymletá. I když jsem si díky tomu uvědomila důležitou věc - že mě Karel tak přitahuje proto, že mi připomíná Pučmelouda. Když jsem jako malá koukala na Včelí medvídky, Pučmeloud byl první zástupce opačného pohlaví, co mě kdy sexuálně vzrušil.
...
Já démon
Nenávidím své spolužáky.
Písemky opíšou z pravítkových, tužkových, dlaňových, zasouvacích, vysouvacích, vyklápěcích, rolovacích taháků, na školu kašlou, opíjejí se, souloží, hulí a zase souloží. Kdyby alespoň drželi huby. Kdyby se neustále nepošklebovali, že si na přednáškách zapisuji obyčejnou tužkou a že to v podvečerní podpeřinkové intimitě obtahuji perem, podbarvuji padesáti odstíny zvýrazňovačů.
...
Stín křídel
Sága „Stín křídel“
Díl první „Zrození křídel“
1. Kapitola první: Stín bolesti
Podzimní podvečer zahalil Thalaron do zlatavého světla. Slunce zapadalo za kopce a jeho paprsky se pomalu rozptylovaly v mlze, která se začínala plížit údolím. Země byla chladná a vzduch těžký, předzvěst přicházející zimy, která slibovala býti krutou.
...
reziduální
reziduální
zbyl z tebe obrys
soli vsypané do paměti
hranice vůči slimákům času
...
Sčítanec cizího života 3. 0 (verze zpředmětnění)
Místo spánku má mysl bděla, když v bulvách mých krev tepala, kulatý výklenek přede mnou vábil oči mé a tavený křemičitý písek, ve výklenku, propouštěl ve stříbřitém jase, tyčinkami sítnice, viditelné elementární částice – fotony. Praobyčejná, průhledná, tabulka, jež chytala smítka prachu, kryla bezbarvým sklem nikde nekončí hladinu mořského oxidanu, kyslík a vodíků pár. Barva indigo svými vlnami šatila halitu plnou kapalinu, když dešti svůj objem všanc dávala. A jako by mohutná vzpoura andělů v mohutných temných útvarech z desublimované vody, duše mé, na zemi snášela z tisícerých ostří tisíceré jiskry světla štěpících střepin deště.
...
Po konci sveta
Po konci sveta sa zotmelo a z ľudí ostali len hlasy.
Vyjadrovali počudovanie nad svojím stavom.
Takto sme si to nepredstavovali, vraveli.
Navzájom sa síce počuť nemohli, to však netušili.
...
Túžim!
Vzemi zaliatej slnkom, vzemi zmáčanej dažďom, vkraji kde veterných dní je viac, kde ľudské srdce halí sa do slobody, kde zneba padá zlato a chodníky sú zdrahokamov, bol postavený dom. Túto stavbu, ako napokon všetko, budoval najvyšší staviteľ a dom bol dokonalý. Perfektne zapadal do celkového obrazu a dotváral ducha miesta. Ničomu čo bolo stvorené a vytvorené však nie je dovolené pretrvať večne a inak tomu nebolo ani vtomto prípade.
...
Pohádka z Jeseníků
Nikdy jsem toho moc nenamluvil.
Vlastně nikdy jsem neřekl ani slovo
a přesto bych Vám teď chtěl vyprávět jako za úplňku svým druhům. Snad mi budete chtít rozumět.
To dobré co máš, dej druhým
...
Cesta za svobodou
Tvé svobodě bráni mříže a ostnatý Drát,
Trest za to, že jsme s drogama neuměli přestat.
Vzali ti nejenom svobodu, chtěli i lásku vzít,
Netušili ale, že to by nás museli zabít.
...
Na hranici bytí
Podzim
Ještě nedávno pod tím stromem čekávali, aby s maskami srdečných volů rozlévali mléčnou smavost příslibů, a přitom jen kypěli ve slabinách. Ach, ti nepozorní čtenáři růžových kronik, té poptávky po nejvulgárnějším spolubytí, již ženy rozsévají v marné naději sklidit alespoň jediný klas života, třebaže napadený námelem šílenství, anebo v hodině nejvyšší ukrást bohu hojnosti z kredence ještě poslední kus žvance, aniž si troufají samy. Nyní v opuštění do posledních pater prohořívají srdce, podobna větvím o podzimu.
Na hranici bytí
V globální jídelně na hranici tarifních pásem povečeřel křemínkový lurd s cesmínou, nadužil opiové léky a vydal se do noční knihovny, posedět u dobrých knih, v tiché společnosti špetky osamělců.
...
Imagine
Počátkem sedmdesátých let výjimečně promítali ve filmových klubech snímek Bezstarostná jízda, jehož vyznění jakoby až osudově předznamenávalo konec bezstarostnosti i pro mě.
V té době, přesně v roce 1972, jsem nastoupil do zahradnické školy v Zábřehu na Moravě. Mělnická mi byla zapovězena, neboť jsem se nedokázal soustředit na matematiku a neudělal z ní zkoušky. Je možné, že to způsobily moje občasné pocity úzkosti, které se u mě odmalička vyskytovaly.
...
Nad nábřežním mostem
Sloka před půlnocí. A nad nábřežním mostem noc už tiše loká den. Tak zrazen, zrazen, zatracen. A nad nábřežním mostem tiše už se chýlí,co chvíli při světle jsi s touhou sledoval,pod polštář mechu a tmavé noci padáta stará, stará a ztracená.
...
Zimní olympijské hry
Na konci
kdy se slunce odvrací
namalovala bych nebe na zemi
A zemi na nebe, ať zima nezebe
...
Tiché rozloučení
Změnil jsi mi život,
bez vědomí a nápadu,
Jako světlo v temnotě.
Najednou bylo za čím jít,
...
O obtěžování druhých
Když si žena stěžuje že na ní při běhání začali pokřikovat chlapi, můžeme automaticky hledat příčinu v umírajícím patriarchátu, anebo, zvlášť když sama říká že by se to ještě před pár lety nestalo, možná zkusit hledat příčinu která víc odpovídá době ve které žijeme, době kdy se netolerance a moralizování druhých stalo normou, době kdy se elita rozhodla vytvořit ideální svět tím že si vychová ideální lidstvo, tím že bude mluvit do všech oblastí jejich života a vnucovat jim svý osobní úchylky, jenže lůza, místo toho aby poslouchala, začala elitu napodobovat a stvořila svět kde nikdo nerespektuje ostatní a žádá po nich aby se přizpůsobili jeho představám, kde každej druhýho obviňuje z netolerance ale neni schopnej uvědomit si tu vlastní, době, kde se právě nacházíme.
...
Na tohle už začínám být starý
“Na tohle už asi začínám být starý. ”
Tak tuhle větičku si osvojil nedlouho poté, co se mládí nachýlilo a on vstoupil do středního věku. A pronášel ji pak s chutí stále častěji.
Že ta polovina života ale utekla.
...
O depresivní době
Žijeme v depresivní době, kdy je zbytečný cokoliv dělat, protože už předem víme, že v tom vždycky někdo najde něco špatnýho. Jedinym možnym rozptýlením je hodnotit, co udělal někdo jinej. Nebo hodnotit kritiku toho, co udělal někdo jinej. Nebo hodnotit hodnocení kritiky toho, co udělal někdo jinej.
...