Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePole rozoraná
Autor
angelik
Bez přestání
ze sebe soukám
po malých částech
duši
...klasem z obilí...
Odtamtud,
kde pole jsme prošili
nití bez jehlice,
špendlíkem bez hlavičky
probodali jsme si
vzájemně líce.
Odtamtud,
kde stébla jsme porosili
jemným zrním,
co andělé
jím plují
do země
po provázcích deště,
sviští a "halelují, halelují"...
Od nikud
jsme o mnoho
o mnoho
neprosili,
snad jen o krapet
"znenadání a teď",
snad jen o vločku
nestálosti sněhu,
snad jen o trošku
života se smrtí,
možná i o pramálo
nejistoty
ve tmě,
že nikdy nepoznám,
co je vlastně světlé.
Snad jsme toho, Miláčku,
zas tolik nechtěli,
když nocí mazali jsme
škrábance rána
ze stěny.
Snad jsme tě, Pole mé,
o velkou úrodu nežádali,
když hlínu, jak pluhem
jsme tobě poorali,
a stébla dechem svlažená
palcem zaryli jsme do hlíny,
zametli stopy
i veškeré
splodiny.
A tenkrát jsem tě pasovala na Boha,
protože já byla tvé nebe
a ty zas má obloha
z toho pole zeleniny, z toho pole od obilí...
...a od toho Pole Miláčku, jsme nikdy nic nechtěli,
snad proto
nás Bůh povolal
mezi anděly...