Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo se v mládí naučíš...
23. 02. 2004
15
0
5175
Autor
malykuba01
Ležel jsem v chatce pod dekou
v čas poledního klidu
a v polospánku na půl ctil
tvé: “odpočiň si. Přijdu!”
Opravdu sis mě vzkřísila
rty, ňadry, celým tělem,
sálavá, hebká stala ses
šelmou i krotitelem.
Jak erupce či tornádo
zvedla´s mě ve svém klíně
a už jsem nikdy nedopad´,
natož vstát ke svačině.
I večeři jsem proležel
s tvou hlavou na své hrudi
a do rána bych vydržel…
…ten polední klid bohužel
mě dodnes ze sna
budí!
Ale jo, ten závěr představuje nápad, ale na básničku se mi to zdá tak nějak málo... nevím, asi je to jen můj osobní pocit.
Já nevím... mně to připadá, že ta básnička omílá věci dávno popsané a nevidím v ní nějaký nový úhel pohledu, ale možná je to tím, že se ze mě stává skeptik...