Tři kroky od ráje

Nenápadně jako letní večer,

ujímáš se vlády,

královničko velkého království

malých snů.

Rozpačitá z toho co tušíš

a z toho co tajíš,

tři kroky od ráje.

Přicházejí poddaní  a nesou ti dary:

Květ rudý až bolí.

Text písně při které pláčeš.

Hudbu, co mrazí.

A báseň ... kterou složil (k) tvým nohám básnivý snílek.

Velký vůz  nás vysadil

dva kroky od ráje.

A tu, v rychlém sledu

přijíždějí další alegorické vozy  a přivážejí:

Slzy révy z maďarských strání.

Ozvěnu šílenství nad Manhattanem.

Zlaté obrazy jihočeské krajiny

a zlaté tóny trubky z jižní Luisiany.

Horký dech vody s extraktem jalovce.

Odcházející noc tě bere za ruku

ukládá tě ? a ty usínáš

schoulená v klubíčku

schoulená v náručí,

jeden krok od ráje.

Když pak šedá eminence,

pan Ráno,

krmí drobty naděje

pohrobky snů - roztoužených

krátkou nocí,

už vím,

že dnes neuděláš poslední krok

že neprojdeš branou,

že neochutnáš zakázané ovoce

a nebudeš proto vyhnána

mečem plamenným

z ráje

babího léta.