Přeměna

Padáme společně za obzor,

teď už přímějším letem.

Oba se noříme

do našich kopců

v interním světě.

Zvučím až nad dráty

železničních tratí,

brouzdám ti

po kolejích

než v tunelu

úplně se

ztratím.

Polibkem zrcadla na ústa

krátím si dny,

zatímco mech vlasy už porůstá

na kořenech

a stromem

jsi ty.

Sálám tím čekáním

tady,

vznětlivé částečky z městské vřavy

před trafikou zachytím,

podpálím si tvář.

Jak panenka ze slámy

uhořím svítáním

a kolem hlavy tak

vytvořím kruhovou zář.

A pak

malá křídla našich much

zasytí vzduch kolem.

Já

na znamení orloje

odbudu tu poslední

minutu k poledni,

než odletím

na nich

po tvých dlaních,

teď už svatá,

zpět...