Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVariace na blízká setkání
09. 03. 2004
12
1
4931
Autor
Atrament
Byla to taková klidná letní noc. Nebe bylo plné hvězd a vál mírný vánek, který jemně pohupoval těžkými obilnými klasy. Vydávali jemné šumění, vzdáleně připomínající moře. Černý les za hranicemi pole dřímal ukolébán teplým dnem.
Náhle se jedna z tisíců hvězd pohnula a vydělila se z nebeské klenby. Potichu, ale bleskurychle, se snesla k zemi a dosedla přesně uprostřed rozlehlého obilného lánu. Ozvalo se hlasité zasyčení. Z boku hvězdy, která se ukázala být kosmickým plavidlem, se vyklopila dvířka a zevnitř se ven do nočního ticha vyvalila modravá pára. Když se rozplynula, objevily se ve vchodu do lodi tři podivné postavičky. Byly necelý metr vysoké a navlečené ve stříbřitých skafandrech, ne nepodobných těm, co používají lidští astronauti. Stavbou těla také vzdáleně lidi připomínali, mám tím na mysli, že měli dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. Ale právě na této hlavě, jelikož to byla jediná část jejich těla nezakrytá skafandrem, byl vidět podstatný rozdíl oproti lidem. Byla vzhledem k ostatním proporcím až komicky velká, šedá, bezvlasá a s velkýma tmavýma očima. Další morfologický rozdíl byl pozorovatelný na jejich rukách, kde místo pěti prstů měli tito podivní tvorové prsty pouze tři.
Jenom malou chvilinku postávali u dveří plavidla a ostražitě se těma svýma bezednýma očima rozhlíželi po okolí. Když se ujistili, že jim nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, sestoupil jeden z nich na zem, kde se téměř ztratil ve vzrostlém obilí, zatímco jeho dva druhové zmizeli v útrobách lodi, aby jej za chvíli následovali obtěžkáni rozličnými balíky. Ten první se nespokojeně rozhlídl po klasech, které jej téměř převyšovali a nakvašeně zavolal na zbývající členy posádky:
"Tomuhle vy říkáte přistání? Za tohle vás dám degradovat! Nemohli jste vybrat nějaké míň zarostlé místo?"
Zkusil povyskočit, aby dohlédl nad vrcholky porostu, ale byl velmi překvapen, že vyletěl do výše téměř půldruhého metru. Když padal zpět k zemi, díval se chvíli užasle na své nohy.
"Ale řeknu vám, ta poloviční gravitace má něco do sebe. Schválně si to zkuste!"
Vyskočil ještě párkrát, a vždy svůj výkon provázel nadšeným pokřikem. Ostatní dva jej chvilku pozorovali, pak se podívali na sebe, zavrtěli znechuceně hlavami a pokračovali ve vybalování přístrojů.
"Až to tu doděláme, Šéfe, tak vám tady udělám prostoru kolik budete chtít. Mluvil jsem s několika posádkami, co tu byli před námi, takže vím co a jak. Budu na to potřebovat jenom nějakou tyč a dlouhý provaz," ozval se pak jeden z nich.
"Dobře, já se mezitím pokusím spojit s našim Informátorem." S těmi slovy zmizel Šéf v útrobách lodi, na jejíž střeše se o pár okamžiků později pohnul malý vysílač.
První podřízený se za ním chvilku díval, a když si byl jistý, že jej už nemůže slyšet, švihl s balíkem, který zrovna držel, o zem.
"Hele, podej mi tam tu tyčku a jdeme na to hned. Těším se na to už od chvíle, co jsme vlítli do tohoto systému."
Druhý, který byl očividně úplný nováček a tudíž v hierarchii kosmické lodi jen o málo více než automat na kafe, ochotně došel pro asi metrový kolík a zvědavě se vyptával:
"A co s tím vlastně budeme dělat?"
"Oficiálně prostor pro našeho Šéfa a ty měřící přístroje, které jsme dovezli."
"A neoficiálně?"
"Neoficiálně si tím budeme krátit dlouhou chvíli, až nainstalujeme a spustíme ty naše měřidla a šéf bude klábosit s Informátorem. A taky si krásně vystřelíme z těch obyvatel této planety, o kterých jsem ti vyprávěl během letu."
"Tak to jsem pro. Sice jsem o nich jenom slyšel, ale i tak mi lezou krkem. Fakt sami sebe nazývají Člověk Moudrý?"
"Fakt!"
"Tak to je smutné!"
"Jo je. Hele, vem tam ten provaz, přivaž ho tady k tomu konci té tyče a teď běž támhle, jo, dobrý, kousek doprava, tak, to je ono. Teď to bodni do hlíny a přidržuj."? Druhý přihlížel, jak První soustředěně, v předklonu, s provazem až u země obchází po obvodu kružnice, v jejímž středu stál. Vysoké klasy se pod tlakem provazu poslušně ohýbali k zemi jeden vedle druhého. Když první obešel celý kruh, stál Druhý uprostřed krásně rovného ostře ohraničeného prostranství. Nadšeně zatleskal.
"Paráda!"
"Počkej, jen co budeme mít chvilku volno. Tuhle jsem si vypracoval nákres obrazce, který chci tímto způsobem realizovat," vytáhl První z kapsy skafandru poskládaný kus papíru a podal jej Druhému. Ten se na to chvilku koukal a pak nesměle poznamenal:
"No, nevím, co na tohle řekne Šéf?"
"S tím si starosti nedělej. Takhle na zemi neuvidí co tvoříme, a potom až vzlítneme, už se určitě nebude chtít vracet. Navíc on není takový suchar, jak se zdá. Vždyť jsi viděl, jak prve poskakoval. Jak malý dítě. Jako by nestrávil stovky hodin v simulátorech."
"Co si to tam šuškáte, vy dva?" vykoukl Šéf z lodi.
"Ale nic" zahučel První, zatímco Druhý kvapně schoval nákres do kapsy.
"No, ale to se vám povedlo," rozplýval se Šéf, když sestupoval po schůdcích. "Perfektní. Semhle mi postavte stůl a támhle dejte ta blbá měřidla. Informátor už je na cestě, tak ať to lítá."
Podřízení hbitě rozložili kousek od lodi skládací stolek a židli a o kus dál přístroje, které měli automaticky shromáždit důležité údaje, jako teplotu, tlak, vlhkost a složení atmosféry a další meteorologické údaje. Když byli s tímto hotovi, zeptal se První Šéfa:
"Budete nás, Šéfe, teďka nějak potřebovat?"
"Zřejmě ne, proč?"
"Ále, chceme si tuhle něco vyzkoušet, nebudeme daleko, kdybyste něco potřeboval, tak stačí zavolat."
"Počkejte, co chcete dělat? Vždyť víte, že nás tu nesmí nikdo z Pozemšťanů, kromě Informátora, vidět. Hlavně ne Člověk Moudrý," poslední dvě slova znechuceně vyplivnul, jako by sám jejich zvuk vzbuzoval nějakou odpornou pachuť.
"Nebojte se šéfe budeme fakt jenom tadyhle kousek trošku experimentovat s místní gravitací a taky s tímto provazem a tyčí." V tu chvíli na stůl vyskočila malá černá kočka a tiše zamňoukala.
"Informátor je tady,? poznamenal Šéf . "Tak běžte, ale s tou gravitací opatrně, víte přece, že..."
"Jo já vím, pád je sice pomalejší, ale síla nárazu stejná jako normálně."
"Správně."
"Tak my jdeme, šéfe."
Byla to opravdu klidná noc. Monotónnost šumění větru a obilí občas porušil pouze vzdálený štěkot psa. Podřízení ušli asi sto metrů, když se První zastavil.
"Tak tady začneme. Půjč mi ten nákres. Tak koukej, tady ten spodní okraj povedeme tady odsud, jak stojíme, támhle směrem k lesu. Tady ten vrcholek bude ten kruh, co už jsme udělali u lodi. Uděláme nejprve obrys a pak sjedeme ten vnitřek, nemělo by nám to zabrat moc času. Je to velmi jednoduchý obrazec."
"Možná je jednoduchý, ale hračka to určitě nebude. Kvůli těm rozměrům ani nebudeme mít možnost si to během tvorby prohlídnout a případně opravit."
"Neboj to mám propočítaný. Strávil jsem nad tím nákresem moře času. A kdybychom se přece jenom někde švihli, tak to ani nebude poznat, jde fakt o velmi jednoduchý obrazec. Až budeme doma, ukážu ti co tvoří ti, co už tu lítaj nějaký ten rok. To jsou opravdoví machři, co tohleto pozvedli na umění. My jsme vedle nich jen ubozí amatéři, ale nějak člověk začít musí."
Zatím Šéf servíroval kočce misku mléka.
"A co Sloni? Jak těm se daří? Poslední zprávy nebyly moc optimistické."
Informátor si nejprve dopřál pořádný doušek a pak rozvážně odpověděl:
"Teď už se to trochu zlepšilo. Člověk Moudrý snad konečně přišel na to, že není na Zemi sám. Ne, že by snad nějak zázračně prozřel, ale jsou tu určité skupinky lidí, co se snaží situaci ohrožených Přátel zlepšit. Jdou na to sice dost svérázným způsobem, ale buďme rádi za to málo."
"Když už jsme u těch lidí, co jejich kosmický program?" V hlase Šéfa teď zcela nezakrytě zazněl sarkasmus ostrý jako břitva.
"Chystají se přistát v rámci několika let na Marsu. To je čtvrtá planeta tohoto systému, ta červená. Dělají kolem toho tolik humbuku, že našinci nezbývá než se smát."
Šéf jenom pobaveně zafuněl. Kočka se znovu napila a pokračovala:
"Mimochodem, ten kruh, který jste tu udělali, zítra určitě způsobí pěkný poprask."
"Poprask?"
"Spousta Člověků Moudrých pevně věří, že tyto kruhy tvoří mimozemšťané, a že je to nějaké poselství pro ně. Něco jako pokus navázat kontakt."
"Kruhy v obilí jako pokus o kontakt? Teda, kde na tohle chodí? Já tu akorát potřeboval nějaké místo, to je vše. Myslíš, že bychom to tu měli uvést do původního stavu? Aby po nás nezůstaly žádné stopy?"
"To není potřeba. Jejich oficiální stanovisko k těmto kruhům je, že to dělají nějací vtipálci pozemského původu. Co se týče existence mimozemšťanů, tak většina pořád ještě věří, že sice jsou, ale zůstávají skrytí a vyhýbají se kontaktu. Někteří si dokonce myslí, že je mimozemšťané již dávno kontaktovali, ale že jejich vláda jim to tají!"
Kočka se uchechtla. I Šéf se zasmál. Nemohl sice lidem přijít na jméno, ale jejich hloupost ho vždy dokázala pobavit. Bylo to jako pozorovat rozmazlené malé dítě, hrající si na písečku.
Podřízení seděli v čerstvě vytvořeném kruhu a První prudce oddychoval.
"Teď se vystřídáme. Já budu přidržovat tyčku a ty budeš běhat." Vypravil ze sebe jen co popadl dech.
"Mohl bych mít faktickou připomínku?" ozval se nesměle Druhý.
"Jasně."
"Napadlo mě to už tuhle, když jste mi prvně ukazoval ten nákres."
"A co?"
"No ten vršek?"
"Co je s ním?"
"Když to uděláme tím způsobem, jak to děláme do teďka, tak to bude vypadat jako sněhulák. Já si ale myslím, že by to mělo mít spíš takový poněkud podlouhlejší tvar."
"Jo, já vím, ale jak toho chceš dosáhnout?"
"Kdybychom tady ten spodní kruh," sklonil se Druhý nad plánek, "neudělali celý, ale jenom tady tu část, a pak bychom odsud až sem šli každý na jedné straně s nataženým provazem mezi námi, a tady nahoře zase opsali druhý takový částečný kruh, tak by vznikl potřebný tvar."
První chvilku přemýšlel nad jeho návrhem a pak nadšeně zvolal:
"Hrome máš pravdu! To bude skvělý! Z tebe jednou něco bude!"
"Takže, to bychom měli hotové" oddychl si spokojeně Šéf, když zaznamenal poslední údaje dodané Informátorem. Ten zrovna dopil mléko a teď se zájmem hleděl do tmy, odkud zaznívalo tlumené halekání Podřízených, jejichž činnost se již také blížila ke zdárnému konci.
"Co to tam dělají ti dva?"
"Ani nevím, říkali, že jdou něco vyzkoušet. Koukám, že asi dělají podobný kruh jako je tento."
"Něco mi říká, že zítra jejich výtvor uvidím v televizi. Ale teď, když už máte vše, co jste potřebovali, ráda bych vyrazila domů. Jsem už nějaká unavená."
"Jasně, klidně už běž. Měj se dobře a děkuji za výborně odvedenou práci."
"Není zač. Nashledanou."
Kočka pružně seskočila ze stolku a v příštím okamžiku se zcela neslyšně ztratila ve tmě. Šéf zavolal na své Podřízené a začal si pomalu sklízet ze stolu své poznámky.
"Ještě potřebujeme chviličku, Šéfe. Tak pět až deset minut!" Dolehl k němu hlas Prvního. "Napni to tam pořádně ten provaz, nebo to budeme mít křivě!"
Šéf neprotestoval, nebylo kam pospíchat. Vylezl na střechu lodě a dopřál si rozhled po okolí. Nebýt těch hnusných parazitů, byl by to krásný svět, pomyslel si. U nás doma je sice taky krásně, ale díky téměř dvojnásobné gravitaci je všechno takové nějaké placaté. Ale když koukával na záběry této planety, staré několik stovek i tisíc let, tak se mu dech tajil nad tou nádherou. Ty obrovské, stromy a strmé skály. A dinosauři! To byli panečku obři. Samozřejmě, teď už tu nejsou, ale v archívech lze najít spousta filmů o nich. Povzdechl si smutně. Hlasy podřízených už zněli kousek od lodě, tak slezl dolu.
"Á, tady jste, šéfe, už jsme si říkali, kam jste se asi vydal. My jsme hotoví, jenom ještě naložíme tady těch pár přístrojů a můžeme vyrazit."
"Tomuhle vy říkáte přistání? Za tohle vás dám degradovat! Nemohli jste vybrat nějaké míň zarostlé místo?"
Zkusil povyskočit, aby dohlédl nad vrcholky porostu, ale byl velmi překvapen, že vyletěl do výše téměř půldruhého metru. Když padal zpět k zemi, díval se chvíli užasle na své nohy.
"Ale řeknu vám, ta poloviční gravitace má něco do sebe. Schválně si to zkuste!"
Vyskočil ještě párkrát, a vždy svůj výkon provázel nadšeným pokřikem. Ostatní dva jej chvilku pozorovali, pak se podívali na sebe, zavrtěli znechuceně hlavami a pokračovali ve vybalování přístrojů.
"Až to tu doděláme, Šéfe, tak vám tady udělám prostoru kolik budete chtít. Mluvil jsem s několika posádkami, co tu byli před námi, takže vím co a jak. Budu na to potřebovat jenom nějakou tyč a dlouhý provaz," ozval se pak jeden z nich.
"Dobře, já se mezitím pokusím spojit s našim Informátorem." S těmi slovy zmizel Šéf v útrobách lodi, na jejíž střeše se o pár okamžiků později pohnul malý vysílač.
První podřízený se za ním chvilku díval, a když si byl jistý, že jej už nemůže slyšet, švihl s balíkem, který zrovna držel, o zem.
"Hele, podej mi tam tu tyčku a jdeme na to hned. Těším se na to už od chvíle, co jsme vlítli do tohoto systému."
Druhý, který byl očividně úplný nováček a tudíž v hierarchii kosmické lodi jen o málo více než automat na kafe, ochotně došel pro asi metrový kolík a zvědavě se vyptával:
"A co s tím vlastně budeme dělat?"
"Oficiálně prostor pro našeho Šéfa a ty měřící přístroje, které jsme dovezli."
"A neoficiálně?"
"Neoficiálně si tím budeme krátit dlouhou chvíli, až nainstalujeme a spustíme ty naše měřidla a šéf bude klábosit s Informátorem. A taky si krásně vystřelíme z těch obyvatel této planety, o kterých jsem ti vyprávěl během letu."
"Tak to jsem pro. Sice jsem o nich jenom slyšel, ale i tak mi lezou krkem. Fakt sami sebe nazývají Člověk Moudrý?"
"Fakt!"
"Tak to je smutné!"
"Jo je. Hele, vem tam ten provaz, přivaž ho tady k tomu konci té tyče a teď běž támhle, jo, dobrý, kousek doprava, tak, to je ono. Teď to bodni do hlíny a přidržuj."? Druhý přihlížel, jak První soustředěně, v předklonu, s provazem až u země obchází po obvodu kružnice, v jejímž středu stál. Vysoké klasy se pod tlakem provazu poslušně ohýbali k zemi jeden vedle druhého. Když první obešel celý kruh, stál Druhý uprostřed krásně rovného ostře ohraničeného prostranství. Nadšeně zatleskal.
"Paráda!"
"Počkej, jen co budeme mít chvilku volno. Tuhle jsem si vypracoval nákres obrazce, který chci tímto způsobem realizovat," vytáhl První z kapsy skafandru poskládaný kus papíru a podal jej Druhému. Ten se na to chvilku koukal a pak nesměle poznamenal:
"No, nevím, co na tohle řekne Šéf?"
"S tím si starosti nedělej. Takhle na zemi neuvidí co tvoříme, a potom až vzlítneme, už se určitě nebude chtít vracet. Navíc on není takový suchar, jak se zdá. Vždyť jsi viděl, jak prve poskakoval. Jak malý dítě. Jako by nestrávil stovky hodin v simulátorech."
"Co si to tam šuškáte, vy dva?" vykoukl Šéf z lodi.
"Ale nic" zahučel První, zatímco Druhý kvapně schoval nákres do kapsy.
"No, ale to se vám povedlo," rozplýval se Šéf, když sestupoval po schůdcích. "Perfektní. Semhle mi postavte stůl a támhle dejte ta blbá měřidla. Informátor už je na cestě, tak ať to lítá."
Podřízení hbitě rozložili kousek od lodi skládací stolek a židli a o kus dál přístroje, které měli automaticky shromáždit důležité údaje, jako teplotu, tlak, vlhkost a složení atmosféry a další meteorologické údaje. Když byli s tímto hotovi, zeptal se První Šéfa:
"Budete nás, Šéfe, teďka nějak potřebovat?"
"Zřejmě ne, proč?"
"Ále, chceme si tuhle něco vyzkoušet, nebudeme daleko, kdybyste něco potřeboval, tak stačí zavolat."
"Počkejte, co chcete dělat? Vždyť víte, že nás tu nesmí nikdo z Pozemšťanů, kromě Informátora, vidět. Hlavně ne Člověk Moudrý," poslední dvě slova znechuceně vyplivnul, jako by sám jejich zvuk vzbuzoval nějakou odpornou pachuť.
"Nebojte se šéfe budeme fakt jenom tadyhle kousek trošku experimentovat s místní gravitací a taky s tímto provazem a tyčí." V tu chvíli na stůl vyskočila malá černá kočka a tiše zamňoukala.
"Informátor je tady,? poznamenal Šéf . "Tak běžte, ale s tou gravitací opatrně, víte přece, že..."
"Jo já vím, pád je sice pomalejší, ale síla nárazu stejná jako normálně."
"Správně."
"Tak my jdeme, šéfe."
Byla to opravdu klidná noc. Monotónnost šumění větru a obilí občas porušil pouze vzdálený štěkot psa. Podřízení ušli asi sto metrů, když se První zastavil.
"Tak tady začneme. Půjč mi ten nákres. Tak koukej, tady ten spodní okraj povedeme tady odsud, jak stojíme, támhle směrem k lesu. Tady ten vrcholek bude ten kruh, co už jsme udělali u lodi. Uděláme nejprve obrys a pak sjedeme ten vnitřek, nemělo by nám to zabrat moc času. Je to velmi jednoduchý obrazec."
"Možná je jednoduchý, ale hračka to určitě nebude. Kvůli těm rozměrům ani nebudeme mít možnost si to během tvorby prohlídnout a případně opravit."
"Neboj to mám propočítaný. Strávil jsem nad tím nákresem moře času. A kdybychom se přece jenom někde švihli, tak to ani nebude poznat, jde fakt o velmi jednoduchý obrazec. Až budeme doma, ukážu ti co tvoří ti, co už tu lítaj nějaký ten rok. To jsou opravdoví machři, co tohleto pozvedli na umění. My jsme vedle nich jen ubozí amatéři, ale nějak člověk začít musí."
Zatím Šéf servíroval kočce misku mléka.
"A co Sloni? Jak těm se daří? Poslední zprávy nebyly moc optimistické."
Informátor si nejprve dopřál pořádný doušek a pak rozvážně odpověděl:
"Teď už se to trochu zlepšilo. Člověk Moudrý snad konečně přišel na to, že není na Zemi sám. Ne, že by snad nějak zázračně prozřel, ale jsou tu určité skupinky lidí, co se snaží situaci ohrožených Přátel zlepšit. Jdou na to sice dost svérázným způsobem, ale buďme rádi za to málo."
"Když už jsme u těch lidí, co jejich kosmický program?" V hlase Šéfa teď zcela nezakrytě zazněl sarkasmus ostrý jako břitva.
"Chystají se přistát v rámci několika let na Marsu. To je čtvrtá planeta tohoto systému, ta červená. Dělají kolem toho tolik humbuku, že našinci nezbývá než se smát."
Šéf jenom pobaveně zafuněl. Kočka se znovu napila a pokračovala:
"Mimochodem, ten kruh, který jste tu udělali, zítra určitě způsobí pěkný poprask."
"Poprask?"
"Spousta Člověků Moudrých pevně věří, že tyto kruhy tvoří mimozemšťané, a že je to nějaké poselství pro ně. Něco jako pokus navázat kontakt."
"Kruhy v obilí jako pokus o kontakt? Teda, kde na tohle chodí? Já tu akorát potřeboval nějaké místo, to je vše. Myslíš, že bychom to tu měli uvést do původního stavu? Aby po nás nezůstaly žádné stopy?"
"To není potřeba. Jejich oficiální stanovisko k těmto kruhům je, že to dělají nějací vtipálci pozemského původu. Co se týče existence mimozemšťanů, tak většina pořád ještě věří, že sice jsou, ale zůstávají skrytí a vyhýbají se kontaktu. Někteří si dokonce myslí, že je mimozemšťané již dávno kontaktovali, ale že jejich vláda jim to tají!"
Kočka se uchechtla. I Šéf se zasmál. Nemohl sice lidem přijít na jméno, ale jejich hloupost ho vždy dokázala pobavit. Bylo to jako pozorovat rozmazlené malé dítě, hrající si na písečku.
Podřízení seděli v čerstvě vytvořeném kruhu a První prudce oddychoval.
"Teď se vystřídáme. Já budu přidržovat tyčku a ty budeš běhat." Vypravil ze sebe jen co popadl dech.
"Mohl bych mít faktickou připomínku?" ozval se nesměle Druhý.
"Jasně."
"Napadlo mě to už tuhle, když jste mi prvně ukazoval ten nákres."
"A co?"
"No ten vršek?"
"Co je s ním?"
"Když to uděláme tím způsobem, jak to děláme do teďka, tak to bude vypadat jako sněhulák. Já si ale myslím, že by to mělo mít spíš takový poněkud podlouhlejší tvar."
"Jo, já vím, ale jak toho chceš dosáhnout?"
"Kdybychom tady ten spodní kruh," sklonil se Druhý nad plánek, "neudělali celý, ale jenom tady tu část, a pak bychom odsud až sem šli každý na jedné straně s nataženým provazem mezi námi, a tady nahoře zase opsali druhý takový částečný kruh, tak by vznikl potřebný tvar."
První chvilku přemýšlel nad jeho návrhem a pak nadšeně zvolal:
"Hrome máš pravdu! To bude skvělý! Z tebe jednou něco bude!"
"Takže, to bychom měli hotové" oddychl si spokojeně Šéf, když zaznamenal poslední údaje dodané Informátorem. Ten zrovna dopil mléko a teď se zájmem hleděl do tmy, odkud zaznívalo tlumené halekání Podřízených, jejichž činnost se již také blížila ke zdárnému konci.
"Co to tam dělají ti dva?"
"Ani nevím, říkali, že jdou něco vyzkoušet. Koukám, že asi dělají podobný kruh jako je tento."
"Něco mi říká, že zítra jejich výtvor uvidím v televizi. Ale teď, když už máte vše, co jste potřebovali, ráda bych vyrazila domů. Jsem už nějaká unavená."
"Jasně, klidně už běž. Měj se dobře a děkuji za výborně odvedenou práci."
"Není zač. Nashledanou."
Kočka pružně seskočila ze stolku a v příštím okamžiku se zcela neslyšně ztratila ve tmě. Šéf zavolal na své Podřízené a začal si pomalu sklízet ze stolu své poznámky.
"Ještě potřebujeme chviličku, Šéfe. Tak pět až deset minut!" Dolehl k němu hlas Prvního. "Napni to tam pořádně ten provaz, nebo to budeme mít křivě!"
Šéf neprotestoval, nebylo kam pospíchat. Vylezl na střechu lodě a dopřál si rozhled po okolí. Nebýt těch hnusných parazitů, byl by to krásný svět, pomyslel si. U nás doma je sice taky krásně, ale díky téměř dvojnásobné gravitaci je všechno takové nějaké placaté. Ale když koukával na záběry této planety, staré několik stovek i tisíc let, tak se mu dech tajil nad tou nádherou. Ty obrovské, stromy a strmé skály. A dinosauři! To byli panečku obři. Samozřejmě, teď už tu nejsou, ale v archívech lze najít spousta filmů o nich. Povzdechl si smutně. Hlasy podřízených už zněli kousek od lodě, tak slezl dolu.
"Á, tady jste, šéfe, už jsme si říkali, kam jste se asi vydal. My jsme hotoví, jenom ještě naložíme tady těch pár přístrojů a můžeme vyrazit."
"Dobře, půjdu připravit loď ke startu. Až to naložíte, tak zavřete vstup do lodi a dejte mi vědět."
Neuběhlo ani deset minut a motory lodě byli spuštěny. Šéf naposledy zkontroloval údaje na palubní desce a pak se loď jemně a tiše odlepila od země. Když vystoupila do asi dvacetimetrové výše, všiml si Šéf svých podřízených, přilepených čely na okýnkách a podivně se chichotajících.
"Co to tam zase máte, vy dva?" spustil zhurta. Oba přistižení okamžitě odskočili od okýnek a Druhý se začal s přehnanou pečlivostí věnovat údržbě automatu na kávu.
"Nic moc zvláštního šéfe. Jenom takový nevinný vtípek."
"Ukažte, já se chci taky pobavit" prohlásil Šéf, ale znělo to spíš jako výhrůžka. Přistoupil k okýnku a podíval se dolů na pole, odkud zrovna vzlétli. Chvíli mžoural očima, jak se snažil zaostřit v nedostatečném měsíčním světle na planinu pod sebou, ale pak se najednou prudce nadechl. V tu chvíli se První pokusil schovat za nejbližší křeslo.
"To je naprosto geniální!" zařval Šéf najednou do strnulého ticha v kabině. "Čí byl tohle nápad? Za tohle ho dám povýšit!" Podřízeným spadl kámen ze srdce a ochotně se přidali k Šéfovi u okýnka a jeden přes druhého mu začali líčit způsob tvorby a všechny potíže, které museli překonat. Pak ale najednou Šéf posmutněl.
"Budou si myslet, že to udělali nějací místní vtipálci. Říkal to Informátor. Čímž to vlastně ztratí část své pointy."
"No jo, to je pravda," podotkl Druhý.
Zas na chvíli zavládlo v kabině ticho. Ale ne nadlouho. Šéf byl v ráži, a nic ho nemohlo zastavit. Zvlášť pokud šlo o to nezkazit vtip.
"Já vím, chlapi, že se to nemá, ale potřebujeme, aby si lidi mysleli, že to v tom poli udělali mimozemšťané? Potřebujeme! Takže se jim musíme ukázat. Pevně se držte, bude to houpat!"
V hospodě na návsi zrovna zavírali. To znamenalo, že hosté, vesměs mužského pohlaví, byli vyhozeni na prašnou cestu před hospodu, zatímco hostinský zvedal židle a zametal podlahu. Zanedlouho se z postranních ulic začaly scházet lamentující osoby pohlaví vesměs ženského. Na návsi tím pádem vypukla mela, kdy se každá ženská snažila v hromadě ožralců najít toho svého. A právě v tu chvíli se nad nimi, z ničeho nic, rozsvítilo jasné světlo. Všichni okamžitě, jako na povel, zaklonili hlavy a zkoumali, co že si to na ně přiletělo posvítit. A uviděli létající talíř. UFO! Bylo obrovské a blikalo a vznášelo se jen pár metrů nad jejich hlavami. Vzápětí, ale udělalo vžžuum a bylo fuč. Na náves opět padla tma a ticho, do něhož zazněl zcela šokovaný hlas:
"Stará, viděla jsi to taky?"
"Viděla! To je z toho tvého chlastu! Marš domů!"
Druhý den se zpráva o zjevení UFO rozšířila rychlostí světla. Za pár hodin byla vesnice plná novinářů a televizních reportérů, a když se k tomu ještě přidal objev obrazce v poli, nadšení lidí neznalo mezí. Během rekordně krátké doby se nad vesnicí objevil vrtulník, aby nafotil a nafilmoval obrazec pěkně z výšky.
"Zaleť s tím tak, ať máme slunce v zádech!" křičel do hluku rotorů fotograf, zatímco kameraman si chystal kameru. Nahodil si ji na rameno, zamířil na pole a přiložil oko. Vzápětí ji opět sklonil a podíval se dolů bez ní. Pak dloubl do fotografa, který pořád ještě uděloval pilotovi rady, jak se má natočit, aby měl co nejlepší světlo.
"Koukej, to není možné!"
"Co?"
"No dole na tom poli ten obrazec!"
"Ty vole, tak to je hustý. Říkal jsem si hned, že to bude nějaký fór!"
Do pracovny prezidenta Spojených států vběhl viceprezident.
"Pane prezidente!? začal, ale pak se zarazil, protože židle za stolem byla prázdná. Prezident klečel na koberci před hromadou písku, na které trůnila vousatá loutka v turbanu a dlouhém plášti, a z malého zeleného modelu tanku na ni střílel.
"Copak?" zeptal se přes rameno.
"Pane prezidente, UFO!"
"Cože!? Konečně! Chci tam letectvo a ponorky. Ne, ponorky ne, letectvo bude stačit."
"Měl byste si pustit televizi, pane prezidente!"
Prezident konečně vstal ze země a vzal ze stolu dálkový ovládač. Stiskl tlačítko a obrazovka na zdi se rozsvítila. Televizní reportérka zrovna zpovídala nějakou svědkyni nočního přeletu kosmické lodi."
"Bylo to velké... , a blikalo to a ... a pak to udělalo vžuuum a bylo to fuč! Teda, řeknu vám, za celý svůj život jsem nic podobného neviděla. Byli to určitě Marťani a přišli nás kolonizovat. Já jsem hned říkala, že máme nechat Mars na pokoji, ale oni ne, oni tam prostě musí posílat ty svoje družice!"
Tady ji reportérka jemně vystrkala ze záběru a s profesionálním úsměvem chrlila do objektivu další a další senzační zprávy:
"Nedaleko této vesnice, kde dnes v noci došlo k hromadnému spatření UFO, byl v poli objeven podivný obrazec, pravděpodobně mimozemského původu, prosím režii o střih," na obrazovce se objevil pohled z vrtulníku na obilné pole.
"Co to má znamenat?" vydechl omráčeně prezident nejmocnější země na planetě Zemi a nevěřícně zíral, stejně jako milióny dalších Člověků Moudrých, na televizní obrazovku.
Uprostřed pole tam byl, bez jakýchkoliv pochyb, vyveden obrys tříprsté ruky, zaťaté v pěst, se vztyčeným prostředníčkem. Kontakt byl navázán.
"Pane prezidente!? začal, ale pak se zarazil, protože židle za stolem byla prázdná. Prezident klečel na koberci před hromadou písku, na které trůnila vousatá loutka v turbanu a dlouhém plášti, a z malého zeleného modelu tanku na ni střílel.
"Copak?" zeptal se přes rameno.
"Pane prezidente, UFO!"
"Cože!? Konečně! Chci tam letectvo a ponorky. Ne, ponorky ne, letectvo bude stačit."
"Měl byste si pustit televizi, pane prezidente!"
Prezident konečně vstal ze země a vzal ze stolu dálkový ovládač. Stiskl tlačítko a obrazovka na zdi se rozsvítila. Televizní reportérka zrovna zpovídala nějakou svědkyni nočního přeletu kosmické lodi."
"Bylo to velké... , a blikalo to a ... a pak to udělalo vžuuum a bylo to fuč! Teda, řeknu vám, za celý svůj život jsem nic podobného neviděla. Byli to určitě Marťani a přišli nás kolonizovat. Já jsem hned říkala, že máme nechat Mars na pokoji, ale oni ne, oni tam prostě musí posílat ty svoje družice!"
Tady ji reportérka jemně vystrkala ze záběru a s profesionálním úsměvem chrlila do objektivu další a další senzační zprávy:
"Nedaleko této vesnice, kde dnes v noci došlo k hromadnému spatření UFO, byl v poli objeven podivný obrazec, pravděpodobně mimozemského původu, prosím režii o střih," na obrazovce se objevil pohled z vrtulníku na obilné pole.
"Co to má znamenat?" vydechl omráčeně prezident nejmocnější země na planetě Zemi a nevěřícně zíral, stejně jako milióny dalších Člověků Moudrých, na televizní obrazovku.
Uprostřed pole tam byl, bez jakýchkoliv pochyb, vyveden obrys tříprsté ruky, zaťaté v pěst, se vztyčeným prostředníčkem. Kontakt byl navázán.
1 názor
Celkem fajn povídka, nemáš nějakou novou? Hledáme na Písmáku autory povídek, je jich - těch solidních - stále méně...
Furt mám takovej pocit, že se moc nesnažíš.
Občas plácáš, ale jinak je to dobrý.
Dočetl jsem docela vpohodě, takže šanci máš.
je to výborný, nápad i zpracování, máš fakt výbornej styl, myslím, že si od tebe přečtu víc věcí :o)
takže jo, líbí... velmi moc :)))
btw. občas ti chybí čárky
tip a klub, jestli nevadí :)
Pekne a s prehľadom napísané. Vtipný záver mi trochu pripomína scénku z jednej paródie na SCI-FI filmy.
K čomu mám malé výhrady, to je opis mimozemšťanov:
>>Stavbou těla také vzdáleně lidi připomínali, mám tím na mysli, že měli dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu.<<
- stačilo napísať, že boli humanoidi.
(hlava....)
>> ....Byla vzhledem k ostatním proporcím až komicky velká,.....<<
- v 2x väčšej gravitácii, by to s tou veľkou hlavou
mali dosť ťažké :)
Poviedka je obratne podaná a s výnimkou tvrdej obžaloby ľudí, sa na nič sa nehrá. Každopádne si zaslúži Tip.
MYSELF: slovo humanoid nesnáším, zní mi tak nějak divně
faktickejch chyb je tam víc než jen tebou zmiňovaná velikost hlavy, na svoji obhajobu bych rád řekl, že jsem se nesnažil napsat propracované sci-fi, ale krátkou rádobyvtipnou kritiku lidské nadutosti:) Jinak díky za tip
četla jsem už v noci ale jsa nepřihlášena nemohla típnout
:-)
vtipně a dobře napsáno
na *
zpočátku na mě moc poetické, pak mi doslo, ze je to (snad):o) zamer, odvadejici od skutecneho zameru