V.I.Lenin a další užitečné zkratky

Vždy jsem se pyšnil tím, že dokonale ovládám všechny zkratky.

Již jako dítko sotva mluvící, věděl jsem dobře, kdo to byl V.I.L.- vždyť moje první slovo nebyla tradiční „máma", nýbrž „Nenin"- krutý to žert otcových spolupracovníků-recesistů, kteřížto mě v dobách krásné socialistické pracovní doby z dlouhé chvíle tolikrát ukazovali obrázek bájného sovětského dělnického vůdce se slovy „Pájo, no kdo to je? No přeci Lenin, Le-nin!", dokud jsem až na to eL „strýčkovo" jméno nezopakoval.

Také později, dostávalo se mi řádné výchově i vzdělání, byl jsem schopen vysvětlit slova tajemně znějící mým vrstevníkům, jako RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), ROH (Revoluční odborové hnutí), SSM (Svaz socialistické mládeže), BSP (Brigáda socialistické práce), FPP (Festival politické písně), ČSSŽ (Československý svaz žen) či krásné SČSP (Svaz Československo-Sovětského přátelství).

Své „zkratkovité" vědomosti jsem si s přibývajícím věkem neustále doplňoval o další nejrůznější spojení písmen, jako např. NATO (North Atlantic Treaty Organization), PID (Pražská integrovaná doprava), ČVUT (České vysoké učení technické), PSP ČR (Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky), z vojny potom BVP (Bojové vozidlo pěchoty), OPZHN (Obrana proti zbraním hromadného ničení), OTZS (Organizace a taktika zdravotnické služby), DSV (Družstvo sběru a vývozu), UVN (Ústřední Vojenská Nemocnice), VLAJEP (Vojenská Lékařská Akademie Jana Evangelisty Purkyně), CHPKK (Chladírenský přepravník krevních konzerv) a mnohá další.

V televizi pak, na první pohled jsem rozeznával pány nejprve z OF, později z ODS, KDU-ČSL, ODA, SPR-RSČ, LB, ČSSD, KSČM, DEU, DŽJ a z mnohých dalších.

Aby někdo nemohl říci, že jsem zakrněl omezen pouze regionálními znalostmi, nakoukl jsem do Brna, a poznal DPMB (Dopravní podnik města Brna), VUT-FAST (Vysoké učení technické-Fakulta stavební), CPS MU (Celouniverzitní počítačová studovna Masarykovy univerzity), SKM MUNI (Správa kolejí a menz Masarykovy univerzity) atakdále..

Písničku BBIM (Banjo Band Ivana Mládka) „Zkratky" zpívával jsem si každý den před spaním. Zkratky mě ovládly, a já ovládl je. Znal jsem je všechny!

Co se však mělo stát, stalo se.

Jednoho krásného dne jsme místo přednášky z MVZ-HMV (Mezinárodní vztahy- Historie mezinárodních vztahů) šli na pivo do RuZK (Restaurace u Zlaté Konve).

Jednání se kapánek protáhlo, a když hustý šumavský hvozd pokrýval naší účtenku, došlo i na „zkratkování".

Přes přemíru alkoholu v krvi vítězně jsem triumfoval, a všichni, udiveni mou znalostí dané problematiky, jen uznale pokyvovali hlavou.

Najednou se s vítězným chechtotem vztyčil kamarád Radim, řka: „Ale K.P.K. neznáš vole, však?"

Tehdy jsem musel uznat svou porážku, styděl jsem se, že mne s tak známou a jistě často používanou zkratkou nachytal na švestkách.

Za boha jsem si nemohl vzpomenout, co to to K.P.K. je.

A tak tu byl konec mé fenomenální kariéry znalce všech zkratek.

(Nakonec mi to po dlouhých vytáčkách přeci jen prozradil, tak tedy vězte, že K.P.K. znamená: Kuř,pičo,kuř!)