Malá směšná parafráze

Tesklivý pohled plešatých vlastenců

s rukama za zády s trenkami dole,

Praho,

ohnu si tě a nechám čekat vzrušenou,

jako proutek se houpající,

než tě zase odhodím,

než párkem v rohlíku a třiceti chechtáky

zahalím tvé ulice do zlata,

než se vysměju tvým nočním hrám,

polkneš veškerou sílu

do jediné chvíle,

zocelíš své ruce

zvědavým zavytím

k odpovědím,

než zase maškarní řeknu sbohem

a telecí maso též,

ty ve mně spočineš,

ty ve mně spočineš,

jen malá směšná parafráze

bude tvé uchopení,

což výsměchem zůstává mi,

když projížděl jsem tebou,

dvakrát či třikrát,

tvé fiktivní náměstí,

znám jen z televizí,

ach praho,

nemáš okousaný okurek

někde u kanálu položený,

prosím zamysli se zda

není v krajině zeleniny

kuňkavé se semínky,

kdesi v tobě uložené,

zda stojí ti to za to,

být šumem v mých stanicích.

A alkoholické nápoje pějí

o neuskutečněných vyhlídkách,

nekonečné věže se dusí

pod referáty o svých počtech,

já tě zháším,

já tě omodlím

do plivátka,

tvé nekonečné vzedmutí,

budiž ti výstrahou,

ach hano.