Dům s patry

V prvním patře bydlí myš.

Někdy si myslí, že je šílená

že neslyší, že je krvavá

že je pavouk a žere mouchy

pořád se stěhuje z kouta do kouta

má oči jako oka

na mastných polívkách

má oči jako žena

která se bojí

Ve třetím patře bydlí orel

kterému se stýská

po požárech v horách. Vysoká tenkrát utekla

ty hody v zčernalých talířích kamenných závalů

zajíci, myši, drobní živočiši, zkáza

která se mění v milosrdenství.

Dnes z nebes neslétá

nevidí, a sám je vidět jenom

přes olovnatý křišťál.

Vypadá špinavý.

Na dřevěném schodišti

které se točí jak ulita hlemýždě

tam bydlí škrpály. Každý je pouze levý.

Jako je doleva

 život němé ženy. Ta bydlí v mezipatří

mezi dvěma kameny.

Ve druhém patře bydlí člověk

který pochopil

že němá žena neslyší.

Až v podkroví

tak jak se to v básních

tak často stává

bydlí básník.

Píše své rispety a sonety

je zahloubaný do kudrlinek slova

do závažnosti lásky.

Nezná své sousedy.

Nesčítal boty.

Nehladil ženu po uších

zda neuslyší. Proto ji taky

halasně zdraví.

Smekání klobouků

to se dnes nenosí.

Jen občas se domnívá

jak je prospěšné 

položit kousek sýra

do pasti na myši. Skála ho nezavalí

a oheň neztrestá. Kam jsme to dospěli?