Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pampeliška

02. 10. 2004
11
0
4927
Autor
Brosqička

Opravdu jsem ji miloval. Byla vždycky jiná než ostatní, snad i trochu zvláštní. Na její tváři hrál zasněný úsměv, dokázala se dívat hodiny na plující mraky a rozveselil ji i malý svazeček kopretin. V očích se jí zcadlila modř oblohy a v obličeji touhy duše.

Šla, jakoby tančila. Byla drobounká jak kvítek, když jsem ji svíral v náručí. S přivřenýma očima mi položila hlavu na rameno a já jsem měl nepopstatelný pocit štěstí.

Tolikrát jsem ji přistihl, jak pohybuje neslyšně rty s pohledem upřeným do dálky. "Povídám si s větrem, " odvětila na mou otázku. Špičkami prstů čeřila vodní hladinu a zpívala si tesklivou píseň beze slov. Pampeliška.

Nevím, jestli jsem dal na hlasy kamarádů nebo jestli se ve mně něco zlomilo. Vyměnil jsem něhu za smyslnost. Za smyslnost s dokonalým tělem a vyzývavýma očima. Za růži, všemi obdivovanou.

Proč jsem zjistil tak pozdě, že růže skrývá trny? Že její krása je stejně pomíjivá jako noc plná touhy?

Nic mi nevyčítala. Jen v očích se jí něco zatřpytilo a sklouzlo přes řasy. Díval jsem se, jak odchází...

Pampelišky nevoní. Nemají pěstěné hrdé květy. Ale jsou sluncem. Sluncem, které dává život, radostí, něhou...

Přišel podzim. Pestrobarevné listí tančilo v parcích. Pampelišky odkvetly. Chodil jsem po lučních cestách a nacházel jejich chmýří s prameny hnědých vlasů zachycených o stébla trav. Vítr z nich splétal copánky.

A v jeho svištění jsem uslyšel tesklivou píseň beze slov.


Brosqička
03. 01. 2006
Dát tip
děkuji..., děkuji... Radži, taky už se těším, až nastane jaro a já vyrazím do luk na velký lov květin. Třeba se tam někde potkáme ;-)

Tomaszlosin
02. 01. 2006
Dát tip
Nemám námitky... jsem esteticky velmi potěšen... vypadá to na TIP...

Radža
30. 12. 2005
Dát tip
To je krásné....pohladila po duši – a zároveň do ní vrazila osten pochybností, nostalgie...a touhy rozeběhnout se do luk, najít tu zlatavou pampelišku pod vysokým a modrým nebem, kde vítr přináší z dálek vůni jara...vždyť nemohla, nemohla být sama. *

Alojs
20. 06. 2005
Dát tip
je to moc sladké na mě. Umíš psát, ale jak ty říkáš, jsi na ty pocitovky a v tvém podání mě zatím tzv. neoslovily. podívám se na další.

Marty73
12. 05. 2005
Dát tip
moc hezký tip

Brosqička
09. 04. 2005
Dát tip
Havranko, má povídka Tě rozstesknila, protože jsi jemná a citlivá... jen se skrýváš za podobu ukrákané havranky, která vypadá tvrdá a netečná, ale ve skutečnosti není. Moc se mi líbí, jak píšeš o klucích a květinách, dneska už jich vážně není moc, co by si uschovali věneček z pampelišek a nezahodili ho, ani když už se zlato změní v bělost odkvetlého chmýří.. A přitom růže vadnou rychleji i rychleji opadávají... Krása květin (lidí) není až zas tak zřejmá na první pohled... Děkuju Ti.. Kopretinko, taky Ti děkuju. Já bych se asi označila za takový ovocný stromek... brosqičku :-)

Kytiii
09. 04. 2005
Dát tip
ony takové zralé chutné plody jsou asi přeci jen užitečnější než nejněžnější kvítek, což? :o) pleas - přečti si mou poslední povídku - A asi budu bojovat... zatím a dík

Brosqička
09. 04. 2005
Dát tip
přečtu, slibuju. Jsem zvědavá :o)

Havranka5
08. 04. 2005
Dát tip
Moc pěkné Brosqičko ! Pampelišky voní, ale musí se k nim sklánět, občas kleknout na kolena a vzít do dlaní. Snadněji se pro chvilkové potěšení trhají, ale pak rychle vadnou... Vydrží o mnoho víc nepřízní života, než růže, majíce hlubšího a houževnatějšího kořene. Růže se zas po přilákání okouzleného obdivovatele chytají jeho šatů a pod kůži svými ukrytými trny.. Dávajíc Brosqičce za pravdu, že dívky pampelišky bývají dobrými a oddanými manželkami, zatímco děvčata růže milenkami, jí zatrhávám tipa za ve snivé lehkosti obsaženou hloubku sdělení, výstižné zosobnění lásky a smyslnosti v povaze pampelišky a růže i sloh. V neposlední řadě i za Brosqiččinu svižnou romantičnost. Věneček z pampelišek příjemně hladí, narozdíl od trnové koruny z růží... kluci (ti romantičtí a citliví) si ho schovávají, až uschne a zlato pampeliščích kvítků se časem změní v bělost odkvetlého chmýří. Jako lokny oddané zlatovlasé princezny s pomněnkovýma očima po projití společného plodného života... Ale takových kluků, co by pampelišky netrhali pro chvilkové potěšení tělesné touhy, nýbrž si je hýčkali a byli jim věrní, bývá obvykle méně než lilií na louce. Zato to na první pohled čarokrásně kvetoucí trní, mnohdy zplanělé, se tolik všude a zvláště u klučičích cest rozpíná. Vidíš Broskvičko, opět jsi roztesknila svou povídkou ukrákanou Havranku... Jak to děláš?

Kytiii
08. 04. 2005
Dát tip
...no co bych povídala... O kytičkách - to je moje :o) Já si spíš přijdu jako taková maličkatá kopretinka :o) tip a klub

Francois
07. 03. 2005
Dát tip
Ano.*

vesuvanka
07. 11. 2004
Dát tip
Je nádherně něžná, jak mně mohla uniknout? Už název je mi blízký, mám pampelišky ráda, na loukách jsou poslem jarního sluníčka, jejich něžná žlutá barva rozdává radost. A když odkvetou, zanechávají po sobě nádherné balonky ochmýřených nažek. Povídka je moc pěkně napsaná, dobře se čte a vyvolává krásné obrazy... Díky za milý zážitek a TIP

komedie
30. 10. 2004
Dát tip
jé...to je opravdu krásný...

Zdezzz
07. 10. 2004
Dát tip
hezké, něžné, hodnoty v životě, když jeden prošlape cestu, nemusí druhý klopýtat......................... i když lidi rádi klopýtají.........po svém

Zdezzz
07. 10. 2004
Dát tip
zzz

andromeda
04. 10. 2004
Dát tip
to se mi moc líbilo, kdyby to slo, dám co nejvíc tipu......posílám jeden, pampeliskový za tu krásu.....

idle
04. 10. 2004
Dát tip
nic objevného, ale hezky řečeno. mimochodem: plijící mraky? :)

fungus2
02. 10. 2004
Dát tip
Hezké*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru