Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKorálky z nádraží
24. 10. 2000
8
0
5939
Autor
Vio
Koleje ještě temně znějí
sklíčeně mezi paneláky
osiřel perón a já taky
oči její se ve mně smějí
Poslední dotek z okýnka do dálky
zůstane vtisknut do mé dlaně
stojím tu lehce odevzdaně
minuty sypou se jako korálky
Do kapsy sbírám je z chladné země
navlékám hodinu po hodině
čekání, čas jako nit se vine
až navléknu je, vrátí se ke mně
Božínku, tu sa dějou věci, člověk vás chvíli nemá pod kontrolou a hnedle tolik novinek... Vio, já miluju nádraží! I to loučení! Výtku bych měla, chybí tomu originalita, prostě jiný pohled, na tak zkušeného básníka je to taaaaak zranitelné. Já vím, já vím, láska je jenom jedna...
Dost mě to oslovilo.
Za verš "oči její se ve mně smějí " máš ode mne típ!
poněkud slabší, než tvoje ostatní, ale ta euforie tě snadno omlouvá... že ty ses nám chlape zamiloval :-)))
Miroslawek
24. 10. 2000
:o) Môžem sa pod túto báseň podpísať? Tiež ma oslovila, a ako! Ach jo, to lúčenie je tak krásne smutne radostné! :o)
... krásný, fakt ! ... když se na to tak dívám ... nic tomu nechybí ... díky a TIP !!
Velký a naprostý nesouhlas s Merlíkem
Upletl jsi to náramně... doufám, že si ji přečte, co? :o)
Tip ti dávám moc ráda.
Jo jo dobrá a pozitivní ... to je obrat, včera nebo kdy jsem ti psal cosi úplně opačného