Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZimní
14. 12. 2004
18
5
6382
Autor
Pokusák
Zimní
Chladnými prsty
Vkrádá se do duší
Tmavou tuší do myslí
Píše svůj autogram.
V studených peřinách
Klíží zrak a mrazí údy
Když hlad a zuřivost zní
Z lesů do tmy výhružkou.
Pro nás však cesty střeží Pán kladiva
Sadařka podá nám sílu svých plodů
Jednooký nalije do rohů tekuté zlato
A věčný Lhář nás darem svým zahřeje.
Tak k praskání dřeva
Ti rozprostřu kožešiny
Abychom mohli celou věčnost
Pozorovat jasně planoucí hvězdy.
5 názorů
Usmáty_autor
27. 03. 2008
Děkuju moc za všechny kritiky a smekám před Tvou vytrvalostí s jakou ses tím vším prokousala..:-)
Inu tady je to úplně jednoduché - oheň je jedním z Lokiho atributů.. (pokud se nepletu:-) )
kdyby tam nebyla ta třetí jiným písmem psaná část nemělo by to chybu...mě to tam nějak nesedí...
Tak k praskání dřeva
Ti rozprostřu kožešiny
Abychom mohli celou věčnost
Pozorovat jasně planoucí hvězdy.
---*********T
Děkuju! Někdy je dobré hledat pozitiva...:-)
Apropos, nejak to netíplo...:-)
ta kurzívová je supr.. úplně mě rozhřála ten pocit, který jsem měla ze zbívajících slok t :o)
bezvadně podané.. :o)
Také se mi líbí nejvíc poslední dvě sloky, ale ty první dvě k nim směřují, báseň postupně "sílí", graduje. Je zajímavá, předposlední sloka totiž jí dodává kouzlo tajuplnosti. T!
Tak k praskání dřeva
Ti rozprostřu kožešiny..
mňau..kdyby to tak někdo napsal pro mě.. ;o)
cink*