tahle se mi líbí
je veselá
:)
*
nerýpu do toho
Jé, vzpomněla jsem si na jedno Topolovo čtení, na který nás (patrně omylem) vzala jinak dost děsná češtinářka, pamätám sa:
Já nepíšu, aby lidem bylo líp. Když je jim blbě, maj si vzít PRÁŠKY.
- a pak čet z Trnový dívky nějakou storku o vraždících se Indiánech:o)
... trocha cynismu občas neškodí ... Pound by měl radost *
Něco hezkyho na tom je...
stejné místo jako janek :-) *t pelášej, pelášej
Jin: proč výběr?..písmena jako autoterapie, milosrdná sestřička pro porušený děti...někdo si neví se sebou nic lepšího, než že vezme tužku a přečmárává svůj život k obrazu svýmu (odvrácená tvář hry)..ti řikám, ty budeš psát tak, jak chci já...Je to ovšem poezie?!
a co je tohle?:
Dnes ráno nazván byl
včerejšek slepým,
protože příliš čitelný pohmatu.
a tohle!:
Na místě pro cizí slečnu
zdál se mi moc osobní sen:
narodilo se mi dítě,
šla jsem někam chlastat
a zapomněla na něj, ale
nějak se samo vyživovalo, za tři dny vyrostlo,
bylo můj nejlepší kamarád, potřebovalo mě,
no holka a já její krkavčí máma.
tady by se dalo polemizovat o hutrnosti a bla bla bla ale co se týče stylu, museli bychom zahodit i toho topola, který právě tuto rovinu má velice rád. jakýsi zenzážitek vyslovením surového zářitku. Slovo surový nemyslím ve smyslu násilí, ale ve smyslu polotovaru. Když máš něco na srdci tak to obvykle řekneš nějak abys byla pochopena ale bez freudovských vnuknutí sprostých slov: tak, aby tvá řeč byla bez toho balastu který by se do ní nahrnul, když nys vše řekla tak jak ti to upřímnost cpe na jazyk. Ten sebehodnotící prvek co prosvítá ... sarkasmus uchopující něco co v tobě chce být sděleno a záměrně odvádějící pozornost k zlehčování mluvou. Jenže to zlehčování přerůstá v ironii a právě ten sarkasmus a to už jsou naopak nástroje protěžovací. Když to čtu tak čtu: "je jedno jak a co mluvim a co jsem vlastně zač, hlavní je to, co tu říkám, no podivejte se na to, je to síla, tak co" Ta disproporce mezi závažností tématu a agresivně přirozenou řečí... ta se mi na tom líbí:o)
Seš dobrá - začátek je pro mě nejlepší! *
Když jsem tu byl dnes poprvé, měl jsem místo dlouhých samohlásek písmena azbuky a byly to úžasné ornamenty. Netuším, proč to tak bylo, teď je vše jinak a smutnější.
hoj, hoj... inu až na ten konec s tím utíkáním...
*
Topolová na polena nařezaná...
Na místě pro cizí slečnu
zdál se mi moc osobní sen:
narodilo se mi dítě,
(...)
nějak se samo vyživovalo, za tři dny vyrostlo,
bylo můj nejlepší kamarád, potřebovalo mě,
!!
jak z mých vlastních představ, (nechutná představa, že bych před sebou uviděla sebe a svoje dítě a svoje sny a svojeatakdálatakdál)
Písmák