Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednou v životě
Výběr: Print, Lyryk, Elyn, Fouckault
01. 03. 2005
18
0
7676
Autor
Rowenna
Jednou v životě to byla
zelená nepochybně mladá
viděla jablka a páva
hladila páva po hlavě
do jablka se zakousla
až tekla sladká šťáva.
Moře a nebe chytla do sítě
a dychtivě se ptala:
„Tak krásné bude vše?
takovým způsobem
plýtvá láska?“
Poezie pro staré baby? Ale ve mně to vyvolává představu dívky.
A pěknou
*
Mně přijde, že to Redhot mohl myslet i jinak, ale nejlíp to ví on sám.
Redhot: mě překvapuje, že to někdo vnímá jako poezii pro malé děti
protože to je poezie pro hodně staré baby, víš? bože?
čtu ji podruhé a líbí se mi ta prostá dětskost padání mimoděčných rýmů a opakování slov... :o)
No jo, ona má být až paradoxně jednoduchá v obrazech a vůbec, ale stejně se mi to nepovedlo
tak že až na kost
jak jsem chtěla
jak jsem zamýšlela.
zkus napsat něco jednoznačného pro malé děti. Aby jim z toho nešla hlava kolem :o)
myšlenka fajn - ale - nevím, jestli mi už ten obraz nesed, nebo se mi až pak to všechno znelíbilo skrze povídání toho děvčátka, kterýmu taky nevěřím - ale - zdá se mi umělá - nelíbí
Hezky obrazotvorné, ten konec je nepochybně zajímavým, celé je to takové jemné a milé :)...
Drfaust: Ono tam to moře ani nemusí být, původně tam bylo snad jezero. A vlastně to, co je v té síti, není nosné - myslím, že tam může být cokoliv, co je dostatečně velké a monumentální - natolik, aby vynikl paradox chycení toho do sítě.
Moře je navíc klišé. Možná se v síti nakonec octne něco jiného.
Takhle hozeno - nazdařbůh - aniž by to mělo význam - to vnímám jako klišé.
Takovým způsobem plýtvá láska? - to je dost výstižné... Třetí sloka jakoby nepatřila k těm předchozím. Nevím... :-)
Když já to mám tak, že někdy prahnu po tom být ukecaná, a ještě, a ještě a tohle musím říct...
:-)
líbí... akorát to moře mi činí jistý problém... já z něj cítím něco úplně jiného... vystupuje-li mi obrazně, pak ještě nikdy neodkazovalo ke kráse...
moře si beru přes konotace: utopit, smrt, hloubka, závrať, pustina, plocha, šíře, prosotr, bouře, strach... a tak mi potom to spojení ke kráse lásce zní divně... tím rozhodně neříkám, že je to nějak špatně... jen prostě ve mně to zní nepatřičně...
ale to nic, příjdou jiní čtenáři, kteří mají jiné brýle než já...
tip