Vytočte mi linku důvěry!

                                Vytočte mi linku důvěry!

Mateřská školka je značně rozporuplné zařízení.  Pro nejednu ratolest, současně počátkem komunikace s okolním neznámý světem i poněkud drastickým zásahem do vyjetých životních kolejí. Setkal jsem se dokonce i s názorem, že to je tzv. „odkladiště dětí potřebných rodičů“. Vlastní zkušenosti jsou sice jen mlhavé, ale i tak se s tímto názorem neztotožňuji.

Jaké asi myšlenkové pochody se musí v těch malých hlavičkách odehrávat? Navlečeno  do podivných šatů, kroutících jistě již několikátou sezónu s nehezkými látkovými záplatami na kolenou. Odcházející máma po asfaltové cestě a  cizí paní, co jej odvádí do velké místnosti s velkými okny, kde je všude spousta omlácených hraček, s kterými si hrají cizí děti, oblečené stejně nevkusně jako ONO. Trošku traumatizující!

„Kam ta máma šla? Přijde brzy? Kde je ta hrací skříňka, co se otevře a tak pěkně hraje? Kde je můj traktor? Ví o tom táta? Nezbláznila se ta máma? Proč mi ten kluk nechce půjčit náklaďák? Vždyť je tu přeci pro všechny?! Tuhle holku znám, ta má botník vedle mě. Když její máma odcházela, tak brečela a válela se hystericky po podlaze, dokud jí ta cizí paní neodtáhla. Teď si hraje s nějakou zrzavou, pihovatou holkou. Češou a oblékají tu odpornou pannu a vypadá to, že je to snad i baví. Musím se porozhlédnout po nějakém kamarádovi. Kdyby tu tak byly děda s babičkou nebo Mireček od nás z baráku. To by mě to tu určitě bavilo. Co támhleten kluk? Proč jim čůrá do květináče? Musím mu říci, že se to nedělá. Hm. Počůral mi bačkůrky. Později si to s ním vyřídím. Kam vedou ty dveře? Jeje, takové malé hajzlíky doma nemáme. Kam mě to ta ženská zase táhne a proč mi sundává tepláky a slipy? Mě se ale nechce! Konečně to pochopila. Zase mě někam táhne. To si tady nemůžu jít kam chci? Ne, s tímhle klukem si hrát nechci, počůral mi bačkory. Fuj, on jí holuby z nosu! To je prase! Až si to s ním vyřídím za ty bačkory, tak mu řeknu, že se to taky nedělá. Hele, volná hračka. Musím se jí rychle zmocnit, aby mi jí nikdo nevyfoukl. Pozdě! Jů, príma, nelíbí se mu. Co to je za krám? Jezdí to jenom rovně. Chtěl bych jít ven. Třeba na písek. Mají tady vůbec kyblíček a lopatku? Jeřáb. Tak, snad už budu mít klid. Kam mě ta ženská zase táhne? Já si nechci mýt ruce! Myl jsem si je ráno. To jsou ale prťavý umyvadla. Svoje výhody to ale má. Doma si musím stoupat na stoličku. Proč mám stát ve frontě vedle týhle holky a mít ruce nad hlavou? Aha, jídlo. Co to v té polívce plave? Fuj, mrkev! Já mrkev nejím. Ty brambory se nedají jíst, přineste mi něco jiného. Dal bych si krupicovou kaši. Proč tu sedím sám? No tak jo, já to tedy sním. Brr, ta kuchařka vaří hůř než teta Marie. Kam mě to zase táhne? Proč rozkládají ty legrační lehátka? Já chci domů do svojí postýlky. Pyžamo? To také není moje. To tady nemají žádné moje věci? Máma je zapomněla zabalit. Spát? Teď? Ani náhodou! Půjdu si hrát. Nikdo si nehraje, tak budou hračky volné. Kam mě ta ženská zase táhne? To nemá na práci nic jiného, něž mě pořád někam tahat? Budu to muset říci tátovi, ať ji najde nějakou práci. Tak já si tedy schrupnu, ale jenom pro klid duše. To jsem toho tedy moc nenaspal. Zase ty hrozný hadry? Hele, asi jdeme domů! Tak nic. Zase stojím vedle tý holky? Kam nás zase vlečou? Hurá, písek. Mají ho tady pěkný. To se musí nechat. Doufám, že si sem budeme s mámou chodit hrát častěji? Proč mi ten kluk bere lopatku? To mu nestačilo, že mi počůral bačkory? …a mám toho dost! Tumáš! No co. Neměl mi to brát. Ta ženská je snad natvrdlá. Nedokáže pochopit, že jsem ho tím parníkem musel fláknout přes hlavu. Bral mi nářadí. Močil do kytek. Počůral mi bačkory. Jo a jí holuby, prase. Já se jen bránil a mám tu sedět na lavičce s těmi cizími ženskými? Snad za trest? To je tedy spravedlnost! Zítra už sem nepřijdu. Toho kluka praštím ještě jednou, aby si to pamatoval. Proč sem ta holka nese tu trávu? Jdi pryč, já si s kytkami nehraji. Na druhou stranu, když si s ní budu hrát, tak tady nebudu muset dřepět. Fajn, zabralo to. Stejně všechny ty ženský smrděly kouřem. Dej mi s tou trávou pokoj. Príma prolézačka. Vždyť tam není žádné místo. Mám pocit, že buď koupili málo hraček nebo pozvali moc dětí. Kdyby se chtěl někdo aspoň houpat. Ty ne, ty si jdi hrát s trávou! Jak chceš. Jestli ale  spadneš a budeš řvát, tak já za to nemůžu. No vždyť jsem to říkal. Je to možný? Řve jak na lesy. Já jí varoval. Zase ta lavička. To musejí pořád kouřit? Kam nás to zase šikujou? Neví někdo jaký obrázek jsem měl na botníku? Musím najít tu holku s tou trávou. Mám botník vedle ni. Zase se mýt? Tady to je hrozný! Proč nám koukají na ruce? Cože? Proč znovu? Já se přeci myl. Otřesné zařízení. Co mě ještě čeká? Dobrý, svačinka. Alespoň že jídla tu mají dost a ne jako s hračkami. Škraloupy nemám rád! Kristepane soused se počůral? To snad není možné, kam mě to posadili. Musím to rychle sníst, abych sehnal nějakou dobrou hračku. Tak a je to. Hasičská stříkačka je fajn. Na to zapomeň! Tu jsem si našel já. Ty nedáš pokoj? Tumáš! Zase jsem špatný já? Spravedlnost tady asi moc nefunguje. Proč si mám kreslit? Já chci hasičskou stříkačku. Nakreslím tu cizí ženskou, aby si jí táta podal. Proč mě hladí po hlavě? Aha, asi se poznala. Paráda! Máma je tu, jde se domů. Co si to s tou ženskou povídá? Ta je mi vážně nesympatická! Tak ani máma se mnou nemluví? Také jí zblbly? Nevím kde mám boty. Zavolejte sem tu holku, co si hraje s trávou. Boty mám v botníku, hned vedle ní. Anebo tak! Najdi si je sama. Když se mnou nemluvíš, proč bych se namáhal. Konečně doma. Zítra už tam nepůjdu! Cože?? Ne, nebudu si zvykat!