Revolution

Dalším milým dílkem přispěl pozorovatel... :o)

Já nevím. Seděla tam sama, opuštěná. Nebo chtěla být smutná. Já nevím, ale bylo mi jí líto. A taky připomínala mě. Seděl jsem v rohu, osamělý. Bylo pozdě večer. Smutek se přímo nabízel. Ale pokud se sejdou oči dvou trosečníků, měli by se milovat. A ona se podívala.
Musela několikrát mrknout, abych se odhodlal a šel k ní. Koupil jsem jí pivo, usmál se a chtěl ji držet za ruku. Mrkla.
Já vydechl a napil se jejího piva. Zatočila se mi hlava a když jsem se vrátil, líbala mě. Nebo moje opilá ústa líbala ji. Já nevím. Mrkali jsme.
Tiskla se ke mně a chtěla hladit. Chtěla hodně a já se bál, že nemám příliš co nabídnout. Alkoholu té noci naštěstí bylo dost. Ale s každým dotykem, políbením a na chvilku zavřeným víčkem jsem střízlivěl a opájel se něčím. Něčím jiným než pivem.
Byla stále krásnější.
Stále blíž a blíž. Blížila se půlnoc.
Sklouzli jsme pod stůl. Byla tma a ona v té noci nahá. Cítil jsem tu nahotu a voněla krásně.

Milovali jsme se. Ještě dlouho o sebe mrkali.
A chtěla hladit. Hodně hladit. Přehlušit pláč a nebýt sama.
Vzdychala, já chřadnul pod náporem veškeré té něhy pod stolem. Nebyl to velký stůl a chvěl se také.
Těla chtěla řvát vzrušením, tak jsme je tišili polibky. A mrkali stále intenzivněji a rychleji až se oči obrátily v sloup. Vydechnutí.
Pak jsme jen dýchali a koukali do stolu nad námi. Byl nasáklý krásou z té noci.
Cokoliv potom bylo všední.
Rozloučili jsme se bez pozdravu.
Třeba jednou, náhodou… se zase sejdeme a budem se milovat pod stolem.
Poté jsme už mrkali jen na prázdno.

Havranka5 tímto místopřísežně prohlašuje, že se zříká jakékoliv právní odpovědnosti vzniklé přečtením i případným následným dalším použitím této povídky, jelikož jí psala pod vlivem koňských dávek pohlavních hormonů ve svém krevním řečišti ve chvíli trojnásobné ovulace.

Ráno raníčko Havranka vstala,
Písmákům povídku naklofala…

Stihla jsem to celé pravačkou růčo za půl hoďky, a ještě si při psaní stačila levačkou přivodit dva slabší a jeden parádní orgasmus.

„Jů, ten je krásný!“ Chňapu po něm a utíkám se svou kořistí na balkón. „Dej ho sem!“ „Nedám!“ „Ale dáš!“ Natahuji ruku do prostoru a prohlížím si prstýnek v záři vycházejícího slunce. Vítr zdola mi zdvihá hedvábnou noční košilku až ke krku. „Vrať ho!“ Polonahé mužské tělo mě surově přiráží na zábradlí. Vřískám jak Viktorka. Osmé patro je už dost výška i pro ty, kteří trpí závratí o poznání míň než já. Na vyzývavě roztaženém zadečku nastaveném v očekávání, cítím napruženou topořící se stříkačku, vypadlou z volných červených trenýrek, jak se za mnou hnal. Už to chlapec nezvládá a jediným pánevním rozmachem do hloubi mé pochvy vráží celou délkou svůj nadržený penis s takovou vervou, že mi dotrhává i zbytek panenské blány, co mi ještě zůstal po táborovém vyvádění minulého léta. Než dovibruje kovové zábradlí prvními přírazy, cítím na brance ty mohutné stahy trubice, jak do mě pumpuje dlouhými výstřiky více než měsíční zásobu nashromážděného spermatu, co v této chvíli proudí semennými kanálky z jeho k prasknutí nalitých varlat. Nemohl si ho totiž po celou tu dobu ani jednou jedinkrát vyhonit, anžto jsem ho právě před měsícem načapala v koupelně, právě v choulostivé chvíli, když uvolňoval v semenných váčcích nové místečko pro čerstvé sperma nezadržitelně přitékající dnem i nocí z jeho pubertálních varlat. Přistižení u něho vyvolalo tak hluboký psychický šok, že si na něj od té doby nešáhl ani v noci (spal s rukama na peřině), ani po těláku s klukama v rohu tělocvičny, tam za žíněnkama. „Tos teda přehnal brácho!“ Vřeštím pozorujíc jak mi po obou stehnech stékají bílé potoky pokrevně zpřízněného spermatu smíchané s mýma poševníma šťávama a kapou dolů o patro níž, kde zalévají sousedce muškáty a fuchsie v truhlících. Brácha nevnímá a po dlouhých patnáct sekund vrcholu krvesmilstva mojí pochvu přeplňuje tepavým proudem husté lepkavé perleti. „Bacha, rodiče!“ Varovně kňučím. Vytahuje ho ze mě s tupým mlasknutím tak prudce, že mi škube v podbřišku. Do ksichtu zvědavé sousedky pod náma padá sprška husté smetany. „Kecáš ségra!“ Mačká mi příšerně kozy. „Za to ti jí rozpíchám do krve!“ Otáčí si mě čelem k sobě, a naprosto klidně a s vítězným úsměvem do mého Venušina pahorku vniká svým znovu se ztopořujícím penisem. Naprosto klidně a dlouze mě hobluje znovu a znovu do rytmu úderů násady od smetáku, kterým buší sousedka odzdola do našeho balkónu. Tváří v tvář zakloněná přes zábradlí, se chechtám tomu tupýmu výrazu právě ejakulujícího samečka. Muškáty pod náma zdá se dnes nemají šanci zvadnout. Sedím rozcapená ve vaně a proudem horké sprchy se ze svých útrob snažím vyplavit bráchovu našlehanou majonézu. Ale na prstech lovících v záhybech mé vybílené kapličky potrhané nedočkavou nadrbaností se vedle chuchvalců bráchova spermatu a kapek mojí skoropanenské krve leskne i krásný prstýnek. S pocitem vítězství volám z koupelny: „Jestli se některá z tvejch vocasatejch čiperek uchytí, naši ti nechaj sežrat vlastní koule ke svačině, páč mi ještě nebylo patnáct!“

Doufám, že jste si početli v téhle prostoduché ejakulační nadrženině…