Ježíšek existuje!!!!

Kdysi, před lety, jsem si už nevím z jakých novin, vystřihl krásný článek o tom, že Ježíšek existuje. Byl o tom, že jestli je nebo není Ježíšek, záleží hlavně na naší fantazii a smyslu pro krásno a kouzlu vánoc. Ten článek je dnes již kdo ví kde, ale mě už na tom nezáleží, protože.....

Před několika lety, pár dní před vánoci, jsem šel pro tehdy našeho jediného syna do školky. Sníh nebyl, ostatně jak je dlouho v našich krajích zvykem, a cestou domů kolem mě Filip poskakoval a že sníh není nám vůbec nevadilo a povídali jsme si a smáli, když tu najednou se mi Filip chytil za ruku a z upřímností svých pěti let, mi tajuplně povídá: "Ty, táto, víš , že Ježíšek neexistuje???" Vykuleně jsem se zastavil: "Prosím tě, a kdopak ti to povídal" "Přece paní učitelka" "A kdo ti tedy nosí dárky pod stromeček, to neříkala?" "No, že prý rodiče...." bojoval v sobě svůj nerovný boj. Tak Ježíšek neexistuje. A tohle dětem vykládají ve školce. V tu chvíli jakoby ve mě něco umřelo. Zamlkle jsme přišli domů, Filda do svého pokojíku a já, zamračen za ženou do kuchyně. "Co ti zase přelítlo" zeptala se mě ve dveřích. "Ále, představ si, že jim ve školce říkají, že Ježíšek neexistuje" "A existuje snad" odpověděla žena otázkou. "Ty to nechápeš???" sedl jsem si ke stolu "já nevím, proč by dárky Filipovi nemohl nosit Ježíšek, zrovna tak , jak je nosil mě nebo tobě.Kdo má právo těm děckám brát to kouzlo a iluze?" "No jo no, jiná doba" dávala mi žena večeři na stůl. "Prosím tě, jiná doba, vánoce byly,jsou a budou a reality si ty prckové užijou dost a dost" Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení a připadal jsem si prázdný jako vypuštěný rybník. Pomalu jsem došel k Filipovi do pokoje a chvíli ho sledoval, jak si hraje. "Filí" oslovil jsem ho " a víš ty o tom, že ten Ježíšek ale opravdu existuje?" "Ale paní učitelka...." "Paní učitelka, paní učitelka...asi paní učitelka zlobila když byla malá a tak k ní Ježíšek nechodil" stále jsem doufal. Díval se na mě svýma velkýma kukadlama a bylo vidět jak v sobě hledá tu jedinou správnou odpověď na tisíc otázek, které mu pokládá jeho mladý mozek. Nevím, na kterou misku vah se převažovali jeho odpovědi, chvíli se sám pro sebe mračil, chvíli jakoby usmíval a najednou jako by ho něco napadlo. Vítězoslavně se na podíval, přistoupil až ke mě a dal mi ruce na moje kolena: "Víš, táto" řekl ve své bezelstnosti " stejně tě mám radši než paní učitelku". Objal jsem toho mého nejmilovanějšího tvorečka a rozezněli se vě mě všechny vánoční zvony světa. A v tu chvíli jsme oba, každý po svém, oba věděli, že Ježíšek EXISTUJE!!!

---