Zimní romance

Hvězdy se  rozprskly po tmavnoucí obloze a bledý mládenec Měsíc je počítal a sháněl do houfu jako nezbedné ovečky,které se rozběhly po louce a ne a ne se vrátit do stáda.

Mrazivý vzduch kouzlil bílé obláčky lidem u úst a nutil je tak zdvihat límce a skrývat tváře do měkkoučkých šál.

Malé dvouleté děvčátko skotačilo kolem Mámy,zaducané do

běloučkého kožíšku,vlásky barvy čokolády nezbedně vykukovaly z

vlněné čepičky

a lemovaly tak kulatý obličejík s věčně udivenými tmavými kukadly.

Vracely se z procházky a Máma se už těšila jak postaví konvici na rozpálená

kamna a do památečního hrnečku po babičce nalije voňavý bylinkový čaj .Pro radost i pro zahřátí.

Maličká obdivovala jiskřivý bilý sníh a výskala radostí když jí pod botkami vydával lehké křup,křup,křup.

Zlobivý smíšek s rarášky poskakujícími v hnědých očkách.Už se blížily k brance a Máma se ohlédla aby dcerku pobídla k rychlejší chůzi.

Naskytl se jí obrázek malé Zimní víly,která s rozpaženýma ručkama a hlavou zvrácenou do hvězdnaté oblohy roztočila pravý vílí taneček.

Náhle se zastavila  a vztáhla ruce k obloze jako by chtěla všechny ty hvězdy povolat k sobě.Chvíli tak stála a vzývala je očima a pak zcela nečekaně vykřikla

své zaklínadlo", Kujva to je vjezd,to je kjása"

Máma zůstala stát jako opařená v půli kroku k Maličké.Pak jí něco zabublalo v krku a jako rolničky se rozezněl její smích a rozběhl se po obloze jako malý

bílý obláček až se ztratil v hlubinách vesmíru mezi stříbrnými mincemi hvězd.

Maličká přiběhla k Mámě s udiveným úsměvem a stydlivě skryla svá tmavá očka mezi záhyby dlouhého zimníku.

Sladká to nevinnost.

psal se rok 1960